Kontrolní SMS, vyřazení kandidáti a nákladná byrokracie. Jak Rusové opět instalují Putina k moci?
Rusko dnes začíná volit prezidenta. Kdo se o post uchází kromě Vladimira Putina, patří mezi méně podstatné detaily. Jde o řízený proces s cílem vyprodukovat na konci třídenního hlasování pro stávajícího prezidenta co možná nejsilnější mandát.
„Jsme připraveni k jaderné válce. Nemyslím si, že jsou ji USA schopny hned zítra rozpoutat. Ale pokud chtějí, tak co se dá dělat. Jsme připraveni,“ pohrozil ruský prezident Vladimir Putin v rozhovoru, který před volbami poskytl generálnímu řediteli ruské státní televizní společnosti VGTRK, která zajišťuje vysílání na státních kanálech. Hrozba však nebyla určena až tak světu, jako měla ukázat domácímu obyvatelstvu znejistěnému dvěma roky války na Ukrajině, že je tu stále vnější nepřítel, jenž všechno iniciuje a proti němuž je třeba se semknout.
Projevy v televizi, kam má neomezený přístup a kde může říkat prakticky cokoliv, přičemž poukazování na zákeřného a bezcitného vnějšího nepřítele v podobě Západu (ale nikoli Ukrajiny) zabírá nejlépe, jsou jen jedním z nástrojů. Těch čistších. O vítězi je rozhodnuto už nyní a půjde ostatně jako vždy v minulosti jen o to, kolik procent hlasů nabere Vladimir Putin a do jaké míry bude jeho vítězství drtivé. Do procesu je masivně zapojen celý jeho úřednický aparát, spřátelený byznys i samotné volební komise s cílem dosažení co nejlepšího výsledku pro vládce Kremlu.
Tím je podle Rádia Svoboda 80 až 85 procent hlasů pro Putina při sedmdesátiprocentní účasti. Pro splnění jsou úřady odhodlané udělat maximum. Cíl se bude hodnotit, úspěšní dostanou vyznamenání, neúspěšní budou potrestáni. V těchto volbách platí, že čím vyšší účast, tím více hlasů pro vůdce, a tak se různá motivační i represivní opatření zaměřují právě na to, jak dostat lidi k urnám.
Velký bratr v SMS
Hlasovat se bude tři dny – 15., 16. a 17. března, což je koncept vyzkoušený už z parlamentních voleb na podzim 2021. Jedním z motivačních opatření bývá například hromadná doprava zdarma během volebních dnů. Mezi ty represivní patří hlavně nepsaná povinnost dostavit se k volbám pro úředníky, učitele, zdravotníky a všechny pracující pro instituce náležející státu, což je v Rusku nadpoloviční množství lidí.
Podobné je to i ve firmách spjatých se státem. Telegramový kanál Ostorožno Novosti informoval o záměru těžební plynařské společnosti z jihoruské Astrachně zkontrolovat přítomnost velké části ze svých pěti tisíc zaměstnanců ve volební místnosti prostřednictvím SMS, kterou dostanou těsně před volbami. Ve zprávě by dostali odkaz a museli během následujících tří dnů potvrdit, že se v určeném čase nacházeli tam, kde se volilo. Další volbou by pak bylo naskenování QR kódu od speciálně určeného člověka u volebního střediska.
V Rusku podle neziskové organizace Golos spustila vládní strana Jednotné Rusko projekt GEO SMS zaměřený právě na kontrolu přítomnosti u voleb u státních zaměstnanců. Opoziční politička Olga Sidělnikovová prezentovala údajný uniklý dokument ze začátku loňského roku popisující opatření k radikálnímu zvýšení volební účasti v malém regionu Udmurtie z 55 na standard 80 procent, což je pro režim absolutní prioritou.
Nadějný Naděždin neprošel
To, kdo se kromě Putina vlastně o mandát hlavy ruského státu uchází, patří už k méně důležitým skutečnostem. Je to totiž úplně jedno. Vše se soustředí právě na základní parametry kolik hlasů pro Putina a za jaké účasti, přičemž ostatní kandidáti tvoří jakési nutné křoví.
Prakticky každý, kdo představuje pro stávajícího vládce Kremlu nebezpečí ztělesněné byť jen dvouciferným úspěchem, bývá eliminován a do voleb nepřipuštěn. To se stalo novinářce Jekatěrině Duncovové a poté exposlanci státní dumy Borisi Naděždinovi. Oba zvolili protiválečnou strategii a to se ukázalo jako dobrý krok, který by zřejmě dokázal přilákat velkou a co do počtu neznámou skupinu lidí, kteří jsou proti válce na Ukrajině. Podle průzkumů ruského Levada Centra z letošního února je to 16 procent obyvatel (s těmi, co odmítli odpovědět, 24 procent), zatímco pro válku je 76 procent. Věrohodnost takového průzkumu v zemi, kde je protiválečný postoj kriminalizován ve formě paragrafu o „šíření dezinformací o ruské armádě,“ však je i přes nesporné renomé agentury sporná a skupina odpůrců války může být ještě vyšší.
Naděždina a Duncovovou ústřední volební komise odmítla kvůli údajně nevěrohodné části podpisů na podporu kandidatury, což je v autoritativních režimech typický nástroj eliminace nepohodlných kandidátů. Zůstávají ale veřejně činnými osobami a to je jedním z mála pozitivních produktů současných voleb.
O prezidentské křeslo se tak kromě Putina ucházejí tři kandidáti: komunista a poslanec Státní dumy Nikolaj Charitonov, šéf nacionalistické Liberálně demokratické strany Leonid Sluckyj a místopředseda dumy Vladislav Davankov z mladé strany Noví lidé.
Komunista Nikolaj Charitonov (75) je politickým veteránem, který proti Putinovi kandidoval už v roce 2004 a získal zajímavých 13,8 procenta hlasů. Počítá se s tím, že se na něj nabalí hlasy již vymírajících komunistických voličů, kteří z různých důvodů včetně těch protiválečných nechtějí volit Putina. O posla míru ale rozhodně nejde, připomeňme, že i Charitonov je na sankčních seznamech EU a dalších států kvůli podpoře ruské invaze na Ukrajinu.
Leonid Sluckij (56) v roce 2022 vystřídal v čele strany zesnulého dlouholetého šéfa strany Vladimira Žirinovského a kandiduje v souladu s letitou tradicí partaje, že kandidátem je vždy její šéf. V roce 2018 se stal ústřední postavou skandálu kolem údajného sexuálního obtěžování v parlamentu, který byl zameten pod koberec. Ačkoli v roce 2022 zastupoval Rusko během neúspěšných mírových jednání s Ukrajinou po ruské invazi, je zastáncem tvrdého přístupu vůči Ukrajině i Západu, ještě tvrdšího, než je ten kremelský, a tak má šanci získat hlasy kritiků současné garnitury zprava. Na západních sankčních seznamech je již od roku 2014.
Našemu pohledu nejbližší je Vladislav Davankov (40) z nově vzniklé strany Noví lidé, která je však také od prosince 2022 na seznamu protiruských sankcí Evropské unie. Strana ani sám Davankov se proti Putinovu režimu příliš nevymezují, prezidentský kandidát ale sebral trochu odvahy okomentovat smrt Alexeje Navalného, nazval ji tragédií. „Můžeme mít jakékoli politické názory, ale pokud v Rusku umírají ve věznicích mladí a silní lidé, je to tragédie. A to jak pro jeho blízké a příbuzné, tak pro všechny, kteří ho měli rádi,“ uvedl na svém kanálu v síti Telegram.
Rodák ze západoruského Smolensku, který vystudoval historii na moskevské Lomonosově univerzitě, management i prezidentskou akademii národního hospodářství a veřejné správy, se dříve etabloval v byznysu. V kampani se snaží vystupovat jako katalyzátor napětí ve společnosti, ohrazuje se proti dominanci mužů či hodně diplomaticky i proti represím. „Když ve společnosti stoupá nenávist a stále se hledají noví nepřátelé, zanechává to největší stopy na dětské psychice,“ zní jedno z jeho prohlášení v telegramovém kanále. Davankov rovněž už dříve nevyloučil spolupráci s Naděždinem a slíbil přidat některé jeho teze do svého programu.
K válce se ale vyjadřuje velmi opatrně. „Chci mír za každou cenu? Ne, taková pozice mi není blízká… Pro mě je důležité, abychom řešili otázku SVO (Speciální vojenská operace, oficiálně přípustný výraz pro válku na Ukrajině v podání režimu, pozn. aut.) a nenechali to našim dětem. Jako každý člověk, který pracoval ve mnohých zemích světa, bych nechtěl svůj názor na SVO odkrývat stoprocentně,“ cituje Davenkova Meduza.
Divoký volební západ
K podpoře Davenkova vyzval opoziční politik a bloger Maxim Katz, který od začátku války na Ukrajině žije v Izraeli. Jinak je strategie opozice do voleb různá – strana Jabloko navrhuje bojkot, tým Navalného hlasovat za kohokoli kromě Putina pomocí generátoru náhodných čísel, mnozí jiní mají v plánu zmačkat volební lístky. Odpůrci režimu pak už tradičně čelí před volbami zvýšeným represím, která se tentokrát zaměřila na nezávislé umělce a na každého, kdo aktivně vyjadřuje jiný názor.
Bývalý městský zastupitel Petrohradu Maxim Reznik vymyslel akci Poledne proti Putinovi, kdy by každý, kdo se současným režimem nesouhlasí, měl přijít do volební místnosti v neděli 17. března přesně ve 12 hodin. Myšlenku stačil ještě dva týdny před svou smrtí podpořit Navalnyj a nyní i jeho manželka Julia.
Výsledek je však víceméně jasný. Podle průzkumů nezávislého projektu Russian Field má Putin šanci získat 81,8 procent, Davankov 7,4 procenta, Charitonov 6,5 procenta a Sluckyj 3,9 procenta. Politolog spolupracující s Kremlem nazval anonymně pro Meduzu kampaň „dobře navrženou simulací“ a podle dalšího zdroje z řad prezidentské administrativy „jde všechno klidně, jen bude možná trochu nuda“.
To však nemusí platit obecně, na západě země bude zřejmě horko. Hlasovat se bude i na okupovaných územích, která Rusko považuje za součást svého státu, a dá se tu očekávat ostřelování a dronové útoky. Stejně tak vedly ruské ozbrojené opoziční skupiny operující z Ukrajiny už během týdne několik akcí proti příhraničním obcím v Belgorodské a Kurské oblasti Ruska.
Den, který určí budoucnost Ruska na dalších šest let, jak je délka příštího, už před volbami jistého Putinova mandátu, se tak ponese v proměnlivé atmosféře. Historické datum to zřejmě nebude, možná jen trochu vypoví o náladách v ruské společnosti. Dny rozhodující o své budoucnosti má Rusko teprve před sebou.
