Bartkovský: Babiš i ANO jsou bezpečnostní rizika, schůze sněmovny má smysl už před svým začátkem
Že je hnutí ANO kvůli vyjadřovaní své čelní trojice, tedy Andreje Babiše, Aleny Schillerové a Karla Havlíčka, bezpečnostní hrozbou pro Česko, jsem napsal v editoriálu tištěného Reflexu už 18. ledna a stále si za tím stojím. Vyjmenoval jsem tam jasné důvody, které trvají, rétorika se stupňuje. Přímo o Andreji Babišovi jako o hrozbě se pak v televizní debatě vyjádřil ministr zahraničí Lipavský. V reakci na to napsal Babiš e-mail, kde chtěl „na tohoto zm*da“ podklady včetně informací o dětech. Hrozbou je šéf i celé ANO kvůli něčemu jinému.
Andrej Babiš je už týden rudý vzteky. Nebetyčně ho štve jak Lipavského vyjádření, tak jeho vlastní uniklý e-mail, který nám připomněl, že opoziční poslanec na své estébácké praktiky nástupem do politiky nezapomněl. Naopak. Andrej Babiš funguje na systému kompromitujících složek celý život. Vede si je i na své spolustraníky. A to i na ty v čele vedení ANO.
Pětikoalice zareagovala na jeho politický přešlap velmi zkušeně. Až nečekaně. Babiš byl zvyklý, že zatímco vláda řeší zahraniční i tuzemské krize, on jim beztrestně okopává kotníky. Kvůli bizarním důvodům svolávalo ANO jednu mimořádnou schůzi za druhou, kde v hodinových projevech vyčítali vládním politikům vše možné. Teď se karta obrací. Pětikoalice svolala schůzi, ve které chytila Babiše do pasti ještě před jejím začátkem. O tom ale později.
Několikrát jsem psal, že Andrej Babiš není Robert Fico. Není otevřeně proruský. Chce se ale dodat „zatím“. Důvod, proč je totiž Andrej Babiš i celé hnutí ANO bezpečnostní hrozbou pro Česko, je ten, že staví zájmy holdingu Agrofert nad zájmy státu. Zemědělsko-potravinářsko-chemický holding má zatím hodně aktiv v EU, a tak se mu vyplácí, když i Česko má s unií dobré vztahy. Pokud by se tato situace nějak změnila, otočí i Andrej Babiš a s ním i všichni jeho poslanci.
Opozice uvnitř hnutí neexistuje. Všichni jsou zaměstnanci holdingu. Řada z nich to otevřeně přiznává. Říkat a hlasovat se smí pouze tak, jak určí Andrej Babiš. A v tom je právě ten problém. Nikdy totiž nevíte, jak se tento oligarcha zachová. Nedělá mu problém dělat pravicovou i levicovou politiku, chvíli hájit zájmy podnikatelů, pak na ně zaklekávat. Vyrazit do boje s polskými produkty a pak tam jezdit nakupovat. Nebo se radostně fotit se zahraničními politiky a pak jim odmítat pomoct. Dnes sáhl na záchranou brzdu a vydal ve svých bývalých novinách komentář, že je „pro územní celistvost Ukrajiny včetně Krymu“. Nic mu ale nebrání názor několikrát změnit tak, jako to udělal u eura, Green dealu nebo korespondenční volby. Babišovo slovo nemá cenu ani jednoho kuřince z vodňanské drůbežárny.
A v čem je tedy ona vládní past? Už ze samotného svolání mimořádné schůze je ANO rozpálené do běla a jeho členové jsou už několik dnů na barikádách, kde se dopouští různých argumentačních přešlapů. Ty poslouží vládě jako argumenty v budoucích debatách. Úspěchem už je i Babišovo vyjádření k celistvosti Ukrajiny, i když prakticky nic neznamená. Na konci schůze, která se zřejmě protáhne na několik dní, přijme sněmovna usnesení zhruba v tomto znění: Rusko je hrozba, Ukrajině pomáháme, naší armádě se nenadává, její obranyschopnost se posiluje, kremelská propaganda se neopakuje a NATO je klíčová organizace.
A bude jen na Andreji Babišovi a hnutí ANO, jak se při hlasování o tomto usnesení zachová. Buď vyloží karty na stůl a místo protiukrajinských nálad bude otevřeně proruské a usnesení nepodpoří. Pak se Babiš stane českým Ficem. Anebo pro usnesení budou hlasovat a budou si to muset obhajovat před svými novými voliči, které právě luxují Okamurovi, Rajchlovi a Konečné. Andrej Babiš to moc dobře ví, a proto se mu to nelíbí. Nářku tedy od něj ještě uslyšíme dost a dost.
