Petr Havlík: Covid, války, krize… Jedna podivnost střídá druhou. Jak se chránit?
Informace se šíří éterem rychlostí blesku. Sotva vejde ve známost jedna, už ji střídá druhá. Internet je chrličem novinek. Kdo by dneska četl tištěné noviny a čekal na večerní televizní zprávy, když má všechny čerstvé události domácí i z celého globálního světa ve svém mobilu? V tomto bláznivém zběsilém tempu není příliš prostoru pro analýzy či ověřování zdrojů informací. Konzumujeme pestrý guláš střípků reality a rafinovaných dezinformací, to vše promícháno banalitami ze světa mediálních celebrit. Cvak, bum, prásk a jede se dál. Aféry a aférky létají jedna za druhou. To vše se promítá do sociálních sítí, které spoluurčují obraz doby. Lidé spolu málo mluví, mnozí méně čtou a někteří raději nepřemýšlejí vůbec a čekají, že jim někdo naservíruje recept na život.
Tento stálý akční kaleidoskop dnešního světa ovládl nejen konzum a marketing, on již převzal nadvládu nad společenským diskurzem a politikou na všech úrovních. Nejde o to, co se reálně stalo, nýbrž o to, jaká interpretace reality vítězí. Ve vyspělém světě probíhá interní kulturní válka jako průvodní jev hledání nové identity. V globální velmoci Spojených státech se schyluje k prezidentskému klání mezi dvěma staříky, přičemž jeden z nich je extravagantní showman a ten druhý je i za svým fyziologickým zenitem. Ptáme se, jak je to vůbec možné? A odpověď? No prostě je to tak. Neklidný a nejistý svět plodí nejasnou a nejistou perspektivu. U nás doma sledujeme bizarní sebeprezentace na různých webech a podcastech, v nichž jako by žádné dno neexistovalo.
Bývalý prezident si zve na svůj privát svoje oblíbené premiéry z Horních i Dolních Uher. Na comeback se chystají komunisté v různých formacích. V podhradí narůstá nedůvěra jako produkt všeobecné krize důvěry. Opoziční „esa“ již vysílají signály o budoucí společné vládě, trumfují se v tom, kdo dokáže déle žvanit u pultu a kdo umí více šokovat ve svojí videoprezentaci. Plyšáky střídá živý kohout, fantazii se meze nekladou. Naše domácí šapitó nabízí kompletní cirkus. Nabídka je jako vždy jednoduchá – slibem nezarmoutíš. Zbrojní mašinérie vystřídala farmaceutickou (v kombinaci s umělou energetickou hysterií)… Karavana táhne dál v režii velkých hráčů, včetně posttotalitních oligarchů a jejich následníků (a bílých koňů), přičemž je jim v podstatě jedno, kdo zrovna vládne. Vyšší bere. Pro jistotu vlastní média a někteří z nich i domácí fotbalové kluby jako demonstraci síly.
Ve světě udává tón „tichá“ osa zla – Rusko, Írán a Čína (a jejich spojenci). Evropa žije svůj příběh, bohužel mimo hlavní proudy. Čeká se na evropské volby, na americké volby, pořád se na něco čeká… a svět mezitím běží tryskem dál. Hašení požárů se přejmenuje na „odpovědnou správu země a světa“. Lídři Hamásu jednají v Kremlu, v Turecku se schází slovenský a ruský ministr zahraničí. Jedna podivnost střídá druhou. Flexibilní národy mají zpravidla větší šanci přežít všechny možné krize, tak uvidíme, kam se kdo zařadí. Průvodním jevem dnešní doby je všeobecné zhrubnutí a také opět ožívají mimo jiné i démoni antisemitismu a hledání nepřátel. Lež je standardním pracovním nástrojem v nejvyšších patrech správy světa. Mnohé z nich jsou na první dobrou nerozpoznatelné, a tudíž až záludné. Obrana proti různým pomluvám, falešným nařčením a dezinformacím je složitá a někdy skoro nemožná. Navíc z nás vysává energii.
Svět se změnil, a to nejen kvůli globálnímu oteplování. Každý z nás chtě nechtě konzumuje velké porce negativních a až alarmujících zpráv. Trvá to už dlouho – covid, války, krize, obavy… To má neblahý vliv na naši duševní kondici. Jak se tomu bránit? Určitě neuškodí si dát občas mediální detox. Odpojit se načas od online světa. Nechat se inspirovat přírodou a uměním. Trochu si zasportovat, je-li to možné. Prostě a jednoduše si nepouštět do svého já všechny jedy světa. Je to o našem vědomí, o jeho úrovni a nastavení. Některé podivnosti mohou být spontánní, ale mnohé jsou produktem rafinovaných her. Tak to je a my to většinou nijak ovlivnit nemůžeme. Rada je stále stejná – chraňme si svoje mikrosvěty, ty totiž ovlivnit můžeme.
„Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ Albert Einstein (1879‒1955)
