Klíčový muž pro druhé kolo slovenských voleb: Štefan Harabin – tančící milovník Ruska
Před druhým kolem slovenských prezidentských voleb se velká pozornost u našich východních sousedů upírá na kandidáta, který sice nepostoupil do finálového klání, ale má za sebou klíčový balík voličů, jejichž chování v druhém kole fakticky určí, kdo bude dalších pět let slovenským prezidentem. Je jím excentrický a silně proruský Štefan Harabin.
Mnozí ho považují za muže z minulosti, ale Harabin i v letošních volbách dokázal, že je nesmírně přizpůsobivý a umí profitovat z takových moderních věcí, jako jsou třeba sociální sítě. Na ně kupí své radikální výroky, kdy píše třeba o ohrožení slovenského genofondu kvůli migraci nebo označuje manželství osob stejného pohlaví za zvrácenost, která do budoucna povede k vymření slovenského národa. Jindy se zase nechal slyšet, že „Biden, Čaputová, ale i britská kráľovná Alžbeta II jsou cvičené opičky Sorosa.“
Harabin ovšem ještě více na sítích boduje svým velmi specifickým a nezaměnitelným komunikačním stylem. Jedním z jeho symbolů je například to, že důležitá slova ve svých mediálních vyjádřeních výrazně slabikuje. To zní divně, ale ve výsledku z takových okamžiků vzniká mnoho internetových memů a virálních videí, takže Harabin má o reklamu zadarmo postaráno. Ostatně podobně fungují i jeho legendární taneční kreace, takže internetem obíhá třeba jeho trochu bizardní tanec s romskou kapelou.
Pán slovenské justice
Štefan Harabín je na slovenské politické scéně neuvěřitelnou stálicí, která se dlouhodobě pohybuje na pomezí justice a politiky. Začínal už za časů Vladimíra Mečiara, kdy se stal tento bývalý člen komunistické strany v roce 1991 soudcem slovenského nejvyššího soudu. Pomocí osobních vazeb i politických konexí postupně fakticky ovládl celý slovenský soudní systém a na jeho klíčové pozice dosazoval své spojence. Kdo nesdílel jeho názory na soudnictví, byl často odvolán z vyšších pozic v justičním systému. Výrazem jeho síly byla i volba do čela Nejvyššího soudu SR v roce 1998. Do politiky otevřeně vstoupil poprvé v roce 2006, kdy se na tři roky stal ministrem spravedlnosti v první vládě Roberta Fica. Byl ovšem nominantem strany, ke které měl tehdy nejblíže – Mečiarova hnutí HZDS. Mečiara, o němž rád mluvil jako o politikovi světového formátu, ovšem Harabin politicky přežil. Po misi na ministerstvo spravedlnosti, kde se mimo jiné „proslavil“ snahou zrušit protikorupční instituce – speciální soud a speciální prokuraturu – se ještě na dalších pět let vrátil do čela Nejvyššího soudu, aby řídil „svou“ justiční soustavu.
Před pěti lety se Harabin poprvé pokusil kandidovat na prezidenta. Využil toho, že Ficův Smer do boje o prezidentský palác vyslal „muže z Bruselu“ – eurokomisaře Maroše Šefčoviče a zkusil si „obačovat“ nacionalistický voličský tábor. Prohlásil se za „národního, vlasteneckého a křesťanského kandidáta“ a ve volbách hrál na starou dobrou mečiarovskou strunu, doplněnou luďáckými prvky a nekritizováním komunistického režimu. Přidal k tomu zvláštní styl humoru, kdy třeba na otázku televizní moderátorky na výši jeho majetku odpověděl protiotázkou, zda si novinářka pamatuje, kolikrát měla v posledním roce sex. Směsice hospodského humoru, konspiračních teorií, pasnslavismu a nacionalismu zabrala. Harabin vystřelil jako nezávislý kandidát až na skoro 15 procent hlasů a skončil jen o 4 procenta třetí za Šefčovičem. Označil se za faktického vítěze voleb a pustil se do zakládání nové politické strany. Ta se jmenovala Vlast a měla asi být potenciálním koaličním partnerem pro Roberta Fica a jeho Smer. Jenže tenhle tah Harabinovi nevyšel a Vlast skončila se 3 procenty hlasů mimo parlament.
Do Moskvy a proti očkování
I po odchodu z nejvyššího soudu Harabin zůstal hvězdou alternativních médií, kde například mluvil o tom, že očkování způsobuje smrt. Velmi silně byl slyšet v souvislosti s válkou na Ukrajině. Výrok, že by na Ukrajině postupoval stejně jako Putin, mu vynesl trestní stíhání za schvalování trestného činu a hanobení národa.
Siamská dvočata
Když se Ficova vládní koalice shodla na nominaci „umírněného“ Petera Pellegrinoho, který je pro tvrdé jádro nacionalistického tábora příliš prozápadní liberál, Harabin oprášil prezidentskou kandidaturu a opět zkusil být třetím vzadu. V kampani mluvil o Pellegrinim a Korčokovi jako o siamských dvojčatech a sliboval, že on pojede na první zahraniční návštěvu jako prezident do Moskvy. Zároveň si hitem kampaně udělal příslib, že na rozdíl od Ficovy vlády zakáže i to, aby na Ukrajinu výzbroj ze Slovenska posílaly soukromé firmy. Harabin s tímto slovníkem sice nezabodoval stejně jako před pěti lety, ale téměř 12 procent hlasů tvoří klíč pro výsledek druhého kola.
Harabin ovšem zřejmě aspoň trochu věří vlastnímu výroku, že jednou prezidentské volby vyhraje a Pellegriniho v druhém kole minimálně zatím výslovně nepodpořil. Mluví o tom, že jeho voliči vědí, co mají v druhém kole dělat, aby zvítězilo vlastenecké Slovensko, ale výslovně jim nedoporučuje, koho mají volit. Harabin dokonce dementoval výrok šéfa jeho volebního štábu, který zveřejnil informaci, že tento enfante terrible slovenské politiky podporuje Pellegriniho. Reprezentant nejradikálnějšího slovenského politického tábora tím samozřejmě nepřímo pomáhá Ivanu Korčokovi, kterého sám ostře kritizuje, ale zatím upřednostňuje hrát vlastní samostatnou politickou hru.
