Chorvatský levicový prezident chce být premiérem a zkouší zemi přetáhnout do orbánovského tábora
Oblíbenou dovolenkovou destinaci mnoha Čechů čeká velmi horké jaro. V Chorvatsku proběhnou v polovině dubna předčasné volby a úřadující prezident Zoran Milanović se při té příležitosti pokouší tamní politiku doslova otočit hlavou vzhůru a rozmetat mnohé zvyklosti panující v této přímořské zemi. Nejprve na sebe prezident Milanović hodně upoutal pozornost, když nečekaně určil den voleb na středu, i když se tradičně v Chorvatsku hlasuje v neděli.
Tím to ale zdaleka neskončilo. Po překvapivém určení volebního data totiž levicový prezident zorganizoval nečekanou tiskovou konferenci a na ní odpálil nefalšovanou politickou bombu. Oznámil totiž, že ve volbách bude sám kandidovat, povede v kampani koalici vedenou opozičními sociálními demokraty a bude otevřeně usilovat o post premiéra. Oficiálně tenhle bezprecedentní politický i ústavní krok zdůvodnil nedávným rozhodnutím středopravicové vlády premiéra Andreje Plenkoviće nominovat nového generálního prokurátora. Tím se stal soudce Ivan Turudić. Podle opozice je příliš blízký premiérově straně HDZ, která se ale brání i tím, že to byl právě Turudić, kdo před několika lety poslal bývalého premiéra z HDZ Ivo Sanadera v korupčním případě na deset let do vězení, takže o jeho nestrannosti není třeba pochybovat.
Gangsteři z ústavního soudu
Milanovićova snaha kandidovat v parlamentních volbách, ale zároveň zůstat hlavou státu rychle narazila na odpor vládního tábora i ústavního soudu. Vládní strany ho vyzvaly, ať se vzdá funkce prezidenta a pak klidně kandiduje. Ústavně soud zase celkem jednoznačně rozhodl, že podle chorvatské ústavy není přípustné, aby hlava státu vykonávala žádné další funkce, a proto ani nemůže kandidovat v prezidentských volbách. Milanović to komentoval velmi hrubě a na adresu ústavních soudců z jeho úst zazněla slova o gangsterech, hlupácích či podvodnících.
Takhle teď vypadá politický styl muže, který byl před lety premiérem a poměrně liberálním lídrem postkomunistické sociální demokracie. Pak ale dvakrát za sebou prohrál parlamentní volby a na čas odešel z politiky. V roce 2020 šel do prezidentských voleb a v nich trochu překvapivě vystřídal obhajující pravicovou prezidentku Kolindu Grabar-Kitarovićovou.
Trumpovský styl
V Pantovčaku, kde sídlí chorvatští prezidenti, se stal velkým kritikem a rivalem premiéra Plenkoviće a stále více začal sázet na populistickou notu. Projevilo se to, jak v postoji vůči válce na Ukrajině, tak při jeho aktivitách v Bosně a Hercegovině, kterou Chorvaté kvůli svým krajanům podrobně sledují. Milanović se například opakovaně vyslovil proti chorvatské podpoře Ukrajiny v podobě výcviku ukrajinských vojáků na území Chorvatska nebo kritizoval vstup Finska a Švédska do NATO.
V Bosně a Hercegovině zase navázal poněkud bizardní spojenectví s Miloradem Dodikem, vůdcem bosenských Srbů, podporovatelem Moskvy a spojencem Viktora Orbána. Politika, vůči kterému některé západní země uplatňují sankce i proto, že pravidelně hrozí rozbitím Bosny a Hercegoviny a vyhlášením samostatné Republiky srbské, chorvatský prezident dokonce pozval do Chorvatska a jednal s ním o budoucnosti Bosny a Hercegoviny a spolupráci s bosenskými Chorvaty,
Balkánská osa
Prezident Milanović v obou případech zvolil zvláštní strategii, protože Chorvaté jsou ve vztahu k Srbům vzhledem k nedávné historii stále dost opatrní, a navíc se sami považují za asi nejméně proruský národ v EU, protože v Moskvě tradičně vidí hlavně spojence u nich nepříliš oblíbeného Bělehradu.
Milanović se ovšem očividně vydal cestou trumpovského politického stylu, kdy sází na ostrý slovník a překvapivé akce. Tím i určitou protizápadní rétorikou se postupně blíží nejenom k bosenskosrbskému lídru Dodikovi, ale také k Viktoru Orbánovi či prezidentu Srbska Aleksandaru Vučićovi. Nadcházející hlasování proto bude i důležitým rozhodováním o tom, zda se Chorvatsko připojí k orbánovské balkánské ose, nebo zůstane mimo ni.
Řeky pravdy vs. euro
Zákaz kandidovat v parlamentních volbách Milanović sice přes veškeré útoky na ústavní soud akceptoval a na kandidátce nebude, ale jeho sociální demokracie i celá kolem ní vytvořená levicová koalice s politicky nezvyklým názvem „Řeky pravdy“ se netají tím, že v případě volebního vítězství na premiéra nominuje toho, o „kom nesmí mluvit“. Nevyřčený kandidát na premiéra zatím mluví o vládě národní spásy a nevybíravě napadá umírněného premiéra Andreje Plenkoviće, který svoji stranu HDZ posunul hodně do středu, a dokonce vládne v koalici se stranou srbské národnostní menšiny a s podporou poslanců za další minority, včetně reprezentanta chorvatských Čechů v Saboru – Vladimíra Bílka. Za jeho vlády země zavedla euro a vstoupila do schengenského systému, takže kabinet za sebou má konkrétní výsledky, které může prodávat ve startující kampani voličům. I díky tomu jsou preference zatím poměrně vyrovnané a výsledek voleb zůstává otevřený, přestože se zdá, že postupně klesá podpora „divokého“ Milanovićova vstupu do předvolební arény.
