Karel Steigerwald: Sněmovna se proměňuje v lunapark a v arénu svobodně vyhlašovaných lží
Přijde pán do řeznictví a zeptá se prodavačky: Nemáte mléko? Prodavačka odpoví: My nemáme maso. Mléko nemají v mlékárně. Tak zní vtip z dob komunismu. Tepe chronický nedostatek zboží v krámech, ale současně i nepořádek zhoubný pro každý režim. Věci mají být tam, kde mají být, nikoliv jinde. Když jsou věci jinde, nikdo nic nenajde a nic se nevyšetří. V dnešní době by vtip vypadal asi takto: Přijde stát na policii a zeptá se: Nevyšetřili byste jako odborníci složitou finanční spleteninu v jedné kampeličce? Policie by odpověděla: My jako finanční odborníci vyšetřujeme kapesní krádeže a krádeže králíků. Složité finanční spleteniny v kampeličkách vyšetřují ve sněmovně, ale nevyšetří nic, protože na to mají mimořádná jednání a vyšetřovací komise.
Tak jsme se nasmáli a nyní vážně: počet mimořádných jednání i vyšetřovacích komisí stoupá. Oblíbené jsou i obstrukce, efektnější bratříčkové sněmovních kampaní a brzd. Na všechny tyto příkrasy má sněmovna právo. Jsou nástrojem rozvíjení demokracie a jsou součástí jemného přediva závaží a protizávaží spravedlností a rozumem prorostlé demokracie. Táhnou sněmovnu k vyšší demokracii tak, aby každý hlas či hlásek byl slyšen. Ve světle sněmovní praxe je toto vysvětlení (a jemu podobná) poněkud směšné. Sněmovna se mění v arénu propagace a reklamy, v arénu svobodně vyhlašovaných lží, maskovaných potřebou očerňovat konkurenci a hanobit jednotlivé poslance. Často ani to nestačí – hodiny a hodiny se blábolí nesmysly či mroucím hlasem čte nesouvisle z knih.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
