Lenka Zlámalová: Atomové dluhopisy. Vláda i opozice chtějí lidem nabídnout, aby státu půjčili své úspory
Zrovna tento týden přinesli statistici zprávu, že stát už nadělal dluhy za 3228 miliard korun. Jen za poslední čtyři roky se zvýšily o více než bilion korun. V roce 2020 stát dlužil 2 149 miliard korun. Za ty peníze jsme si nepořídili žádné převratné investice, které by pomáhaly budoucí prosperitě. Ani špičkovou dálniční síť, jakou mají třeba Němci nebo aktuálně také Poláci. Ani špičkové železnice, jaké mají třeba Švýcaři nebo Francouzi. Neudělali jsme žádnou velkou investici.
Většinu těch dluhů jsme udělali z čistého provozu. Na důchodech, sociálních dávkách, platech státních zaměstnanců a dotacích utrácíme víc, než stát vybírá na daních a pojistném.
Ve statistikách ale zároveň máme jednu z nejvyšších částek investic v poměru k výkonu ekonomiky. Ekonom Miroslav Zámečník ale velmi trefně upozorňuje, že investujeme nesmyslně. Tak, že to nepřináší žádný efekt a nepřispívá to k prosperitě. Klasickým příkladem je, že se někde postaví kousek dálnice, politici slavnostně přestřihnou pásku a na sociálních sítích se pochlubí, kolik zase mají nových kilometrů. Jenže ta dálnice se nespojí v žádný celek. Jsou to jen oddělené úseky, kdy nedojedete z místa A do místa B. Ve statistikách jsou investice, v reálu není žádný efekt. Utratilo se a nic to nepřineslo. Nejvyšší kontrolní úřad na neefektivní utrácení státních peněz upozorňuje v různých zprávách skoro každý měsíc.
Teď ale stát finišuje tendr na dostavbu jednoho až čtyř nových jaderných bloků. V létě by se mělo rozhodnout, jestli je postaví Francouzi, nebo Korejci. Investice do nich se ale podle počtu, který se bude skutečně stavět, bude pohybovat ve vyšších stovkách miliard, případně až bilionu korun. Takhle alespoň vychází ceny atomových elektráren, které se v této chvíli v Evropě staví. Ve Finsku, Francii nebo Velké Británii.
Kde na to vzít?
Stavba bude trvat roky. Ty peníze nebude potřeba zaplatit hned, ale během těch let. Dá se uvažovat o řadě různých modelů, jak se nové bloky budou platit. Ať už to ale bude jakkoliv, státu to přinese obrovské výdaje, na něž v napjatém rozpočtu s obrovskými výdaji na důchody, sociální dávky, platy a dotace nemá moc prostoru. Povinné výdaje, diktované zákony, už spotřebují skoro osmdesát procent všech peněz, které stát utratí.
Parafrázujeme legendární slova expremiéra Vladimíra Špidly: zdroje tu nejsou. A tak politici přemýšlí, kde sehnat další peníze. Stínový premiér za ANO Karel Havlíček proto přišel s plánem státního penzijního fondu, do nějž by lidé vkládali své úspory na důchod. A stát by je využíval na stavbu infrastruktury. Nejen atomových elektráren, ale třeba i silnic.
Stát by tak fakticky obešel banky, pojišťovny a penzijní fondy. Od lidí by si chtěl půjčit levněji, než si půjčuje od investorů, kteří prodávají dluhopisy. Těm aktuálně za dluhopis na deset let platí 3,97 procenta. Aby se to státu vyplatilo, musel by lidem nabídnout méně než investorům. Ti ale zatím u bank dostanu vyšší úrok. Havlíček však nemá konkrétní plán.
Notují si
Jeho nápad se ale líbí i premiérovi Petru Fialovi. „Je iluze, že se dá všechno postavit jen ze státních prostředků. Ministr dopravy Martin Kupka pak už přímo upozorňuje, že vládní výbor pro strategické investice už pracuje na tom, jak zapojit peníze z pojišťoven a penzijních fondů.
Havlíčkův nápad, který podporuje Fiala s Kupkou, v důsledku znamená další posílení role státu. Vytvoření jakéhosi státního penzijního fondu, který by úspory lidí na penzi investoval do státních investic. Je to další z projevů hodně nebezpečného trendu, kdy stát nastupuje do stále víc oblastí, které by ve funkční ekonomice měly být doménou soukromého byznysu. Už dnes ovládá plynovody včetně distribuce a zásobníků, koupil si další benzinové pumpy od Robin Oil a teď přemýšlí ještě o státním penzijním fondu, který by suploval roli bank, fondů a pojišťoven.
Takový nápad ale může být velmi populární, protože penzijní fondy, do nichž si lidé spoří soukromě, dobrovolně na penzi a stát je k tomu jen motivuje příspěvkem, lidem z investovaných peněz téměř nic nevydělávají. Jsou totiž velmi svázané regulací toho, do čeho mohou investovat. A takové investice pak přirozeně moc nevynáší. Penzijní fond loni v průměru lidem vydělal 2,31 procenta. Průměrná inflace za celý rok byla 10,7 procenta. Ten, kdo si spořil na důchod, tak kvůli zdražování své peníze nezhodnotil. Naopak má na účtu reálně o 8,4 procenta méně než před rokem.
Tržní ODS?
Za posledních deset let dosáhlo průměrné zhodnocení v penzijním fondu 14 procent. Ceny se ale za tu dobu zvedly o 50 procent. Takže na soukromém důchodovém účtu leží člověku o 36 procent méně, než si tam poslal.
Než si hrát na státní penzijní fond by asi bylo lepší se zamyslet, jak změnit soukromé fondy tak, aby lidem mohly nabídnout skutečné zhodnocení jejich úspor. Stát si pak bez problémů může půjčit od fondu, kterým může nabídnout třeba atomové dluhopisy. Není ale žádný důvod, aby posiloval svou roli státním penzijním fondem.
U Karla Havlíčka takové nápady nepřekvapí. Že na ně ale kývá Petr Fiala s Martinem Kupkou, je nebezpečný signál o tom, že se posilující role státu v ekonomice stává v kdysi silně tržní ODS nebezpečným návykem.
