Lenka Zlámalová: Andrej Babiš se stal rukojmím nastávajících důchodců
Asi už se nenajde nikdo, kdo by zpochybňoval názor, že bez nějakého zásahu do důchodů se země v příštích letech nedostane z ohromných stamiliardových rozpočtových schodků, které tady odstartoval Andrej Babiš ve stínu pandemie covidu. Jen pro osvěžení paměti. Ještě v roce 2019 byl schodek rozpočtu 28,5 miliardy korun. Následující rok už 367,4 miliardy korun. V roce 2021 přichází další vzestup na 419,7 miliardy korun. Nástup nové vlády Petra Fialy trend zásadně nemění, v roce 2022 je rozdíl mezi příjmy a výdaji 360 miliard korun. Loni jen s pomocí různých účetních triků, jako je vyvedení desítek miliard výdajů do fondu dopravní infrastruktury, se schodek propadá „jen“ na 288,5 miliard. A současnou vládní koalicí je to vydáváno za úspěch. Proti Babišovým rekordním 419 miliardám z roku 2021 to jistě pokles je. Hluboký problém podstatně vyšších útrat než příjmů ale zůstává. Na trendu se nic nemění.
Největší část státního rozpočtu jde na důchody. Ještě v roce 2019 se na důchodech vyplatilo 471 miliard korun. Letos už to má být 705 miliard korun. Za pouhých pět let se výdaje na důchody zvedly o polovinu. Kdyby se tímto tempem pokračovalo dál, zaplatíme v roce 2029 na penzích 1 050 miliard korun. Obrovskou roli samozřejmě sehrálo rekordní zdražování. Ceny se od roku 2020 zvedly o třetinu. Jenže jak je ze srovnání vidět, penze rostly ještě výrazně rychleji. Andrej Babiš za covidu důchody výrazně zvedal nad rámec povinného zvyšování, které mu diktovaly zákony.
Snažil se nakoupit přízeň svých voličů. Více než polovina těch, kdo dávají hlas ANO, je z generace 60+. Jen o málo nižší podporu má Babiš v generacích, které se do penze chystají. Je to jeho věrné voličské jádro.
Proto se nedá čekat, že by Andrej Babiš jakýmkoliv způsobem zpřísnil podmínky pro důchody. Dokonce ani pro mladší generace. Moc dobře zná průzkumy a ví, že máloco lidi zajímá tolik jako penze. I v generacích, které mají do důchodu ještě daleko.
Proto nikdy nebude souhlasit s prodlužováním věku odchodu do penze. Proto po návratu z dovolené tak razantně popíral, že by Alena Schillerová mohla při jednání u prezidenta Pavla na Pražském hradě s postupným odsouváním důchodového věku souhlasit. Hasil politické škody. A jasně řekl, že ANO to zcela jednoznačně odmítá.
Tomu se dá jako jednomu z mála Babišových výroků opravdu věřit. Byť třeba v roce 2016 tvrdil přesný opak. Jenže i Andrej Babiš si uvědomuje, že s důchody se něco dělat musí. Že kdyby jen křičel a všechno odmítal, bude vypadat nevěrohodně i pro své voliče.
Proto Karel Havlíček a Alena Schillerová odvádí debatu k tomu, že je potřeba naopak zvýšit příjmy státu na důchody. Třeba omezením šedé ekonomiky. To už je hodně obehraný úhybný manévr. Když někdo potřebuje vystřelit míč ze hřiště politické debaty, začne mluvit o příjmech z šedé ekonomiky. Něco říct musí, jinak bude vypadat jako diletant. Potřeba něco s důchody dělat se už popírat nedá. Ani pro voliče ANO.
Andrej Babiš se s vládní koalicí na ničem dohodnout nechce. A proto ani nebude chodit na debaty k prezidentovi Petru Pavlovi. Mohl by tím dráždit své fanoušky v předdůchodovém věku pochybností, že je snad ochoten se o zpřísnění penzí bavit. Zároveň hrozí opakování faux pas, kdy by paní Schillerová v zápalu debaty kývla na něco, co je proti zájmům ANO.
Panuje mýtus, že na zásahu do penzí musí být širší politická shoda. Aby je zase po volbách někdo hned neměnil a lidé měli jistotu. Ta shoda je s Andrejem Babišem naprostou iluzí.
Naopak si přeje, aby současná vláda postupné odsouvání věku odchodu do důchodu schválila. On se proti tomu vymezí. A bude rád, že tu práci někdo udělal za něj. Kdyby se náhodou ještě někdy dostal k moci, už na to nebude sahat. Ví, že je to proti jeho zájmu. Je připraven dost bezuzdně rozhazovat, uplácet voliče a zadlužovat zemi. Zároveň ale jako byznysmen s úvěry za desítky miliard korun ví, že je jistá mez, kdy se dluhy vymknou kontrole. Ratingové agentury shodí hodnocení země. Úroky prudce vyletí. A jízdu po šikmé ploše je už velmi těžké zastavit. Pak by na to samozřejmě nejvíc doplatili lidé závislí na penězích od státu. A to jsou jeho voliči.
