Pirát v Orbánově moři. Lipavský vyrazil do Maďarska a předvedl ukázkové vyvažování
Ministr zahraničí Jan Lipavský strávil pátek na návštěvě u maďarského protějška Pétera Szijjártóa. Na první pohled překvapí, že kromě slovenského ministra Blanára je zrovna Pirát Lipavský první šéf diplomacie ze zemí EU, který od začátku války na Ukrajině přijel do Maďarska na bilaterální setkání. Jeho výsledky jsou v tuto chvíli spíš symbolické, cesta však ukázala, jak může vypadat diplomacie a dialog.
Ačkoli má Viktor Orbán v maďarské vládě velmi dominantní postavení, zrovna ministr zahraničí je pozoruhodná osobnost. Péter Szijjártó je stálice maďarské vlády, patří do mladší generace Orbánových politiků, kteří jsou velmi loajální a na rozdíl od zakladatelů strany Fidesz jej nekritizují. Je nositel ruského státního vyznamenání, které mu předal ministr Lavrov. Vystupuje velmi suverénně, charismaticky až excentricky, jeho styl přímo kontrastuje s Lipavského uměřeností. Od začátku války byl Szijjártó už pětkrát v Rusku a jen jednou na Ukrajině.
Navzdory tak velkým rozdílům si prý Lipavský se Szijjártóem na osobní úrovni celkem rozumí. Maďarský šéf diplomacie bilaterální setkání zahájil gestem, které je pro něj typické – velmi hlasitým pozdravem a oslovením „my dear friend“, které bylo slyšet v celém sále. Tiskovka po jednání pak působila, jako by každý z nich mluvil o jiné schůzce. Szijjártó si poslechl převážně kritické novinářské dotazy a ironicky je okomentoval slovy, že v Maďarsku je zřejmě velký nátlak na novináře. Potom řekl, že Česko a Maďarsko spojuje několik témat – boj s nelegální migrací, rozvoj atomové energetiky a obchodní spolupráce (Česko je pro Maďarsko šestý největší exportní partner).
Lipavský ale mluvil primárně o něčem jiném – o válce na Ukrajině, kde mají česká a maďarská vláda opačný postoj. Zopakoval ten český a zmínil, že jej Szijjártóovi vysvětloval. Každý zkrátka zdůrazňoval to, co je pro něj výhodnější – Szijjártó potvrzoval Visegrádskou spolupráci, na které Orbán staví, Lipavský spíš pomoc Ukrajině, která je u voličů vlády zřejmě pořád populární. Oba potvrdili, že na jejich postojích k válce se nic nemění.
Po schůzce se Szijjártóem Lipavský dal rozhovor dvěma maďarským médiím – nejprve opozičnímu 444.hu (web, který nedávno rozjel kauzu, jež vedla k odstoupení prezidentky Katalin Novák), a „orbánovskému“ Mandineru. První zmíněný rozhovor vyšel ještě v pátek s titulkem „Maďarskou vládu nepovažuji za spojence.“ Tato Lipavského věta byla během pár hodin v titulcích dalších maďarských opozičních médií Telex, 24.hu nebo Népszava. Pro maďarské publikum se tedy spíš akorát potvrdil obraz Lipavského a celé české vlády jako Orbánových soupeřů.
Následně Lipavský vystoupil s přednáškou na univerzitě Ludovika. Její plný název zní „Národní univerzita veřejné služby“ a v podstatě jde o přípravku pro státní úředníky, je považovaná za spíše Orbánovské prostředí. Významnější diskuze však neproběhla. I když Lipavský v přednášce mluvil o tom, že co Česko a Maďarsko prožilo v podobě sovětské okupace, zažívají teď lidé na Ukrajině, publikum se příliš neohrazovalo. Přestože pro Maďary jsou ve vztahu k válce určující spíše vleklé spory s Ukrajinou o práva Maďarů v Zakarpatsku, než historická zkušenost ruské okupace.
Pro dokonalou vyváženost se pak Lipavský setkal ještě s primátorem Budapešti Gergelyem Karácsonyem. Zelený politik, který centrum Budapešti zaplnil cyklopruhy, bude za měsíc ve volbách obhajovat mandát. V Maďarsku se totiž komunální volby konají ve stejný den s evropskými. Zahraniční návštěva mu tedy přišla vhod v horké fázi kampaně, jeho lidé si jsou jistí, že vyhraje. Alespoň tak mluvili s novináři, když se čekalo na tiskovku po jejich jednání. Je fakt, že v průzkumech Karácsony suverénně vede a kandidátka Fideszu Alexandra Szentkirályi je až třetí.
Po Karácsonyovi se Lipavský setkal ještě se zástupci maďarských neziskovek. Ještě před pár lety kritizoval Orbána v televizních debatách podobně ostře jako oni, nyní poctil diplomatickou návštěvou jeho letitého věrného Szijjártóa. I to zřejmě obnáší diplomacie – diskutovat i ve chvíli, kdy je shoda nemožná. Nic se nezmění, ale aspoň se udržují ty vazby, které za to stojí.
