ANO se brání, že nenahrává Rusku, zatímco pro Babiše je muniční pomoc Ukrajině jen obří PR akce
Andrej Babiš se snaží prokázat, že hnutí ANO není protiukrajinské, jak to vypadá z mnoha vystoupení jeho představitelů. Chatrnost této obrany narušují jejich výroky a činy vyznívající zcela opačně. Patří mezi ně zpochybňování české muniční iniciativy pro Ukrajinu, ale nejen to.
Babišovo ideově neuchopitelné hnutí nemá ve snaze oslovit co nejširší segment voličů problém rozkročovat se do protichůdných poloh. Tváří se, že je prozápadní, a zároveň používá okamurovsky agresivní protizápadní rétoriku. Stejná schizofrenie platí pro jeho postoje k Ukrajině. Mění pozice podle situace a publika.
Extrémně užitečná iniciativa
Šéf ANO předvádí nečitelné manévrování i nyní, kdy se pokouší ze sebe setřást nálepku, že nahrává ruským zájmům. To se mu příliš nedaří. Babišem používané narativy až příliš kopírují model chování jeho přítele Roberta Fica, jenž považuje summity Evropské unie za „válečné kabinety“. Je jasné, komu taková rétorika konvenuje.
O tom svědčí i stupňující se Babišovy útoky na iniciativu prezidenta Petra Pavla a Fialovy vlády. Zajistila zatím půl milionu kusů munice, kterou ukrajinská armáda nutně potřebuje. Připojilo se k ní dvacet zemí a kromě ukrajinského prezidenta Zelenského ji ocenila řada světových lídrů v čele s americkým prezidentem Bidenem.
„Česká iniciativa je extrémně užitečná, podporujeme ji a zúčastníme se jí, jsme připravení přispět,“ řekl francouzský prezident Emmanuel Macron po setkání s Petrem Pavlem. Jedná se o téhož Macrona, jehož neformální přijetí v Paříži použil Babiš v prezidentské kampani. Dnes se k pózování s „válečným štváčem“ nehlásí.
Babiš, jehož jedinými viditelnějšími záznamy na zahraniční scéně jsou evropské rezoluce proti jeho střetu zájmů a probíhající vyšetřování podezření z daňových úniků při nákupu luxusních nemovitostí francouzskou prokuraturou, neskousl, že jeho nástupci obrátili pohled na Česko na respektovaného spojence.
„Obří PR akce“
Expremiér v negaci zachází příliš daleko. V jedné větě dokáže říct, že „hnutí ANO nikdy nezpochybnilo pomoc Ukrajině, a že Rusko je agresor“, a současně muniční iniciativu označuje „především jako obří PR akci“. Tím shazuje všechny účastníky a podporovatele této akce, což nelze považovat jen za běžný faul v politickém boji.
Tuto zákeřnost doprovází podrobnými dotazy na nákupy munice, ačkoli si je vědom, že to v utajovaném režimu není možné. Jen by tím usnadnil práci ruským zpravodajským službám. A ještě se chválí, že „ťal do živého“.
Do živého neťal na jaře 2020, když za jeho vlády požadovala tehdejší opozice zveřejnění smluv na miliardové dodávky čínských respirátorů v nouzovém stavu. Tehdy tomu nebránily utajované skutečnosti, šlo o komerční nákupy zdravotnického materiálu.
Koalice ANO, ČSSD a KSČM požadavky na zveřejnění smluv ve sněmovně zablokovala. V souladu s Hradem neměla zájem, aby se někdo šťoural v neprůhledném byznysu česko-čínského lobbisty Jaroslava Tvrdíka a šíbrů napojených na ANO v resortu ministra Adama Vojtěcha.
Vlajkonoš Rosatomu
Neméně farizejské je připomínání okruhu ANO, že v minulosti navštěvovali Moskvu zástupci současných vládních stran, zatímco Babiš tam nebyl. Tuto demagogii nejčastěji opakuje Karel Havlíček.
To je zvláště pikantní v případě dvojministra, jenž do poslední chvíle umetal cestičky Rosatomu pro dodávku jaderných bloků v Dukovanech. Scházel se s prvním náměstkem ruského koncernu Kirillem Komarovem, aniž o tom informoval vládu.
Havlíček šel pod tlakem Zemanova hradního kartelu ještě dál. Podle otevřených zdrojů nechával Rosatomu otevřená vrátka i poté, kdy byl vyřazen z tendru po provalení vrbětické aféry, kterou nebylo možné ututlat.
Proč toto srovnávání kulhá na obě nohy? Anonisty zmiňované cesty českých zástupců v Moskvě probíhaly v době Obamových resetů vztahů s Putinem dlouho před anexí Krymu. Podobné kontakty byly v té době běžnou evropskou praxí a přenášení této atmosféry do současnosti je jen absurdní argumentační faul.
Sankce nejsou žádná klatba
Pokud se nejsilnější opoziční hnutí pouští na takto tenký led, lze mu připomenout cestu předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka do Moskvy v říjnu 2018. Vondráček se sešel s předsedou Státní dumy Vjačeslavem Volodinem a předsedkyní horní komory Valentinou Matvijenkovou. Oba jsou na sankčním seznamu EU a USA.
Mediální výstupy překonaly očekávání. Prokremelský propagandistický web Sputnik shrnul Vondráčkovu cestu titulkem „Předseda českého parlamentu označil odpor vůči sankcím USA za hlavní cíl české diplomacie“.
Vondráček měl po návratu do Prahy co vysvětlovat. Odmítl „překrucování“ svých výroků, cestu hájil a byl na ni dokonce pyšný. „Česko-ruský dialog byl deset let na nule. A vůbec se nestydím za to, že jsme se pokusili ho navázat,“ míní.
Výhrady, že se sešel se sankcionovanými představiteli, ho urážely. „Osobně bych považoval za újmu, pokud bych se nesešel se svým protějškem. A pokud jde o sankční seznam, není to žádná klatba,“ pravil Vondráček.
Propagátor česko-ruského dialogu ustál i grilování ve sněmovně. Na návrh ANO prošlo jen usnesení, že „návštěva předsedy PS Radka Vondráčka v Ruské federaci byla uskutečněna v souladu se zájmy ČR a v souladu s koncepcí zahraniční politiky vlády České republiky“. Hamáčkova ČSSD držela bobříka mlčení.
V ruském zájmu
Babiš torpéduje českou pomoc Ukrajině a s kohoutem Silverem řeší údajně kontaminované ukrajinské obilí, ale nevyjadřuje se k jiným vážným dějům. Bez reakce přešel zprávy o kybernetických útocích na české instituce a kritickou infrastrukturu, organizovaných ruskou tajnou službou.
Nevyjadřuje se k varování evropských agentur, že Rusko plánuje v Evropě násilné sabotáže, zahrnující bombové útoky, žhářství a poškození infrastruktury – na důkaz ruského odhodlání vést se Západem trvalý konflikt.
Tepe vládu, že neudělala nic pro mír, ale sám nepředložil žádné reálné řešení. Rusko odmítá s Ukrajinou jednat a bojkotuje i červnová mírová jednání ve Švýcarsku. Proč tedy chcimírové neobracejí svůj „spravedlivý“ hněv proti Putinovi?
Těžko se potom ANO může vyhnout pochybám, že ve svém důsledku nahrává ruským zájmům. Dokumentuje to nejen drtivou kritikou pomoci Ukrajině, ale i jejího členství v EU a pokusy sabotovat dovoz ukrajinského zboží do Evropy.
Slovy Cimrmana - je možné s tím nesouhlasit, je možné se nad tím pohoršovat, ale to je tak to jediné, co se s tím dá dělat. Fakta a konkrétní činy hovoří jasně.
