Viliam Buchert: Vlajka Palestiny je kvůli Gaze nenáviděná i milovaná. Její barvy odráží krvavou historii
Při bouřlivých protestech na amerických univerzitách i po celém světě vidíme v posledních týdnech moře palestinských vlajek. Stejně tak se kvůli válce v Gaze třepetají při demonstracích – od Londýna, přes Teherán až po Prahu. Jsou vidět i na právě probíhajícím slavném cyklistické závodě Giro d'Italia či před budovou ve švédském Malmö, kde se v sobotu konala pěvecká soutěž Eurovision Song Contest. Co vlastně ale tato vlajka představuje? Odráží se v ní především mimořádně krvavá historie Blízkého východu.
Palestinská vlajka především odkazuje na velké arabské povstání za první světové války, v minulosti ji Izrael zakazoval na okupovaných územích a hlásí se k ní jak umírnění, tak radikální Palestinci. I když hrdlořezové z Hamásu mají svoji zelenou vlajku s bílými nápisy odkazující na Alláha a Mohameda. Stejné barvy jako Palestinci přitom používá více arabských a dalších muslimských států. Proč?
Barvy, které dnes mají na vlajce Palestinci, se dostaly do většího povědomí, když je použil emír Mekky Husajn bin Alí al-Hášímí, který vedl v době první světové války (původně s podporou Francouzů a Britů) arabské povstání proti nadvládě Osmanů. Doufal, že sjednotí nesčetné arabské kmeny pod jednou vlajkou a vytvoří velký stát. To se nepodařilo, protože evropské koloniální mocnosti po válce rozparcelovaly Blízkých východ úplně jinak. Že toto jejich rozhodnutí nikdy nevedlo ke stabilitě a míru, to vidíme dodnes. A po vzniku židovského státu Izrael v roce 1948 je to nejvíce vidět právě na příkladu Palestinců.
Vlajka velkého arabského povstání (trvalo od června 1916 do října 1918) měla tři vodorovné pruhy – nahoře černý, uprostřed zelený a dole bílý. V levé třetině vlajky byl červený trojúhelník, jehož vrchol směřuje doprava. Jako vzor pro pruhy byla použita evropská trikolóra, ale barvy byly vybrány podle významu, který nesou v islámské a arabské kultuře. Současná palestinská vlajka vypadá stejně, jen zelený a bílý pruh jsou prohozeny.
Bílá barva na vlajce patřila v arabské historii dynastii Umajjovců, která vládla z Damašku v letech 661 až 750 a v době svého největšího rozmach se rozkládala od dnešního Pákistánu až po Portugalsko. Prý si zvolili bílou jako připomínku velké bitvy proroka Mohameda v roce 624 u Badru (dnes Saúdská Arábie). Černá barva pak patřila dynastii Abbásovců (750-1258) údajně proto, že s její pomocí uctívali smrt příbuzných Mohameda v bitvě u Karbaly (dnes Irák). Zelená barva patřila nejenom ší'itské dynastii Fátimovců (909-1171) ale je především považována obecně za barvu islámu, protože prý ji měl v oblibě prorok Mohamed. Ten údajně nosil zelený plášť a jeho stoupenci vyvěšovali při dobývání Mekky vlajky této barvy. Kdo byl v islámských zemích, tak si mohl všimnout, že i minarety se v noci osvětlují nejčastěji zelenou. Zbývá červená, ale o důvodu použití této barvy panují dohady. Někteří muslimští učenci tvrdí, že šlo o barvu Hášimovců, kteří za první světové války povstali proti Osmanské říši.
Někdejší panarabismus sice nikdy neuspěl, naopak některé arabské státy proti sobě bojovaly a bojují, ale různé kombinace barev, jaké jsou na vlajce Palestiny, používají i jiné arabské státy – Sýrie, Jordánsko, Irák, Jemen, Omán, Spojené arabské emiráty i Kuvajt. Ale i nearabské země jako Afghánistán a Írán.
Úplně stejná jako palestinská, jen s přidanou malou hvězdou v trojúhelníku, je vlajka Jordánska, protože kdysi se uvažovalo, že tyto dvě entity vytvoří jeden stát. Sedmicípá hvězda na jordánské vlajce odkazuje na sedm pahorků, na kterých bylo kdysi postaveno hlavní město Ammán (je pozoruhodné, že na sedmi pahorcích se rozkládal i historický Řím) a na prvních sedm veršů koránu v úvodní súře.
Podobná verze jako dnes, ale se změnou pořadí pruhů, se v Palestině používala už od počátku dvacátých let dvacátého století. Vlajka se objevila i během povstání v Palestině v letech 1936-1939 a byla držena ve většině vesnic a venkovských oblastí, které byly vyhlášeny jako „osvobozené zóny“. V roce 1964 byla oficiálně přijata jako vlajka palestinského lidu Organizací pro osvobození Palestiny. V roce 1967, bezprostředně po šestidenní válce, Stát Izrael zakázal palestinskou vlajku v okupovaném pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Izraelský zákon z roku 1980 dokonce zakazoval umělecká díla „politického významu“ složenou ze vzpomínaných čtyř barev a Palestinci byli za vystavování takových děl zatýkáni. Zákaz byl zrušen po podepsání mírových dohod z Osla v roce 1993, od roku 2014 má ale izraelská policie pravomoc zabavit vlajku, pokud je používána na podporu terorismu nebo narušuje veřejný pořádek.
Od začátku útoku Izraele minulý rok na území Gazy, kterým reagoval na odporné teroristické činy Palestinců na svém území, se palestinská vlajka objevuje každý den na akcích po celém světě. Zřejmě vůbec nejčastěji v posledních letech ze všech vlajek světa. Poněkud paradoxně se méně objevuje v Gaze a na Západním břehu Jordánu, tedy na palestinských územích, kde používají různé teroristické a islamistické organizace i jiné prapory. To dokumentuje rozdělení palestinské společnosti na mnoho frakcí a skupin. Všechny hovoří o vytvoření nezávislého státu, ale každý si ho představuje jinak. Nejsilnější tendencí je stát nacionalistický a stále více se prosazuje i stát islamistický. Ostatně, tak si to představovali Arabové před více než sto lety i pod prapory, z jejichž barev vznikla dnešní palestinská vlajka.
