Video placeholder
Policisté před finálem Eurovize zadrželi protestující aktivistku Gretu Thunbergovou (11.5.2024)
Protiizraelská demonstrace před finálem Eurovize (11.5.2024)
Protiizraelská demonstrace před finálem Eurovize (11.5.2024)
Protiizraelská demonstrace před finálem Eurovize (11.5.2024)
Protiizraelská demonstrace před finálem Eurovize (11.5.2024)
17 Fotogalerie

Viliam Buchert: Evropská písňová soutěž je obskurní politická show a kýč. Koncesionáři ČT by ji platit neměli

Viliam Buchert

Písňová soutěž Eurovision Song Contest, kterou vysílá i Česká televize, dopadla jako každý rok – viděli jsme kontroverze, gigantický kýč, mnoho nesmyslů, přetvářku, propagaci nejrůznějších ideologií a tentokráte se přidal i antisemitismus a protiizraelské demonstrace. Podle pravidel to má být „nepolitická událost“. Ale není. Proto by tuto propagandistickou akci, která se letos odehrála ve švédském Malmö, neměli platit koncesionáři České televize.

Když soutěž (tehdy pod názvem Eurovize) v roce 1956 vznikla, měla ušlechtilé a pochopitelné poslání – po katastrofách druhé světové války, kdy se evropské národy vzájemně vyvražďovaly, bylo záslužné propojit se na poli kultury, a to písňovou soutěží, která nebude žádným způsobem politizována. Tak to ostatně pořád stojí v pravidlech. Místo toho dnes vidíme na obrazovkách propagandu nejrůznějších politických a společenských ideologií, které jsou maskovány údajnou uměleckou produkcí. Nebudu hodnotit kvalitu předvedených písní (o víkendu vyhrál švýcarský nebinární zpěvák/čka Nemo se skladbou The Code), na rozdíl od minulosti jsme alespoň neviděli na pódiu pochod sadomasochistů. Místo písní se ale několik týdnů hovořilo především o věcech politických, což popřelo samotnou podstatu soutěže.

V Malmö se totiž konaly mohutné propalestinské demonstrace, na kterých bylo požadováno, ať je izraelská zpěvačka Eden Golanová kvůli válce v Gaze vyloučena ze soutěže. Jako kdyby nebyly příčinou války v Gaze odporné teroristické útoky palestinského hnutí Hamás z loňského října. Diváci na Golanovou při finále bučeli a pískali, v semifinále někteří propašovali do haly palestinské vlajky, přestože se smí používat jen vlajky zúčastněných zemí. Aby toho nebylo málo, nad arénou byla zavedena bezletová zóna, aby bylo zabráněno možnému útoku dronů. Golanovou v průběhu celého jejího pobytu ve Švédsku provázela kvůli výhrůžkám smrtí policejní eskorta a hlídali ji také agenti izraelské bezpečnostní služby Šin bet. Na tiskové konferenci minulý čtvrtek se do ní navážel nizozemský zpěvák Joost Klein, který byl pak několik hodin před finále dramaticky vyloučen ze soutěže, protože se údajně nevhodně choval k jedné televizní zaměstnankyni v hale. K politizaci akce přispěla na místě i média. Jeden z novinářů se například Golanové zeptal: „Přemýšlela jste někdy o tom, že svou účastí zde přinášíte riziko a nebezpečí pro ostatní účastníky a veřejnost?“ Jakou veřejnost? Tu, co demonstrovala venku, kde byly k vidění i skupiny radikálních islamistů a antisemitů?

Ve Finsku zase skupina asi 40 protestujících v sobotu ráno vtrhla do sídla veřejnoprávní televize YLE a požadovala, aby se kvůli účasti Izraele stáhla ze soutěže.

Aby nebylo té bizarnosti málo, tak máslo na hlavě má i samotná izraelská zpěvačka Eden Golanová. Ta byla ukrajinským centrem Myrotvorec zařazena na seznam osob obviněných ze spáchání trestných činů proti Ukrajině, a to za nelegální překročení ukrajinské hranice za účelem návštěvy Krymu. V roce 2016 se totiž Golanová (tehdy žila v Rusku) zúčastnila mezinárodního hudebního festivalu „Nová vlna“ právě na okupovaném Krymu.

Jak upozornil Dean Vuletic, odborník na historii soutěže, „navzdory pověsti soutěže, která se vyznačuje žvýkačkovým popem na jedno použití, se Eurovision Song Contest často zabývá politickými a sociálními otázkami, jako je feminismus, evropská integrace či genderová identita“. Když se k tomu přimíchá ještě válka v Gaze, je jasné, že nemůže jít o nic apolitického. Ostatně to vidíme v této soutěži už léta, protože minulé roky se řešila ruská agrese na Ukrajině.

K výrazné politizaci akce přispívají především samotní soutěžící. Jdou dobrovolně do oficiálně apolitické soutěže s politickými vzkazy. Dostávají se v důsledku toho pod enormní tlak, jsou jim adresovány tisíce vzkazů a nadávek na sociálních sítích. A pak si paradoxně stěžují, že se kvůli pravidlům soutěže nemohou svobodně vyjadřovat.

To vše dohromady i letos vytvořilo nepřehledné vyvrcholení akce, která svým kýčovitým étosem vzbuzuje posměch. Že se bude soutěž politizovat i v budoucnosti, je jisté. Česká televize by se proto podobné taškařice neměla účastnit, ušetří se tím peníze koncesionářů, kteří jsou z Eurovision Song Contest v rozpacích. A to je to nejslušnější slovo, které mě k tomu napadá.