Pavel Páral: Miliardy, maléry a atomové učiliště v Evropě. Jak Česko obstojí v jaderné renesanci?
Jaderná renesance přichází do Evropy a Česko bude v tomto pochodu mezi prvními. Zda je to nějaká výhoda a zda nás to nebude stát víc, než si nyní dovedeme představit, teprve uvidíme. Byla by to taková evropská premiéra, protože jinde se zatím jen vrší maléry a miliardy tečou proudem.
Každopádně na stole v ČEZ jsou konkrétní finální návrhy na stavbu čtyř velkých jaderných bloků. Na ten první vydal Brusel již notifikaci potřebnou k financování a poskytnutí státní pomoci, která bude nezbytná. A během pár týdnů se uvidí, kdo za pět let jako první kopne na stavbě u Dukovan. Další stavby po kontinentu by se tou dobou už měly také rozjíždět. A snad lépe než to, na čem se momentálně pracuje.
KDYŽ TO NEJDE
Po černobylské havárii v roce 1986 se v Evropě dřív mohutně budované a podporované jaderné elektrárny přestaly stavět a po havárii v japonské Fukušimě (2011) se začaly zavírat. Naposledy odstavili loni v dubnu tři jaderky v Německu.
Vytrvalost v těžkých letech projevili pouze houževnatí Finové, kteří se pustili do stavby s francouzskou Arevou. Tu už dávno koupila státní energetická firma EdF a dnes je jedinou společností, schopnou zvládnout jadernou technologii na kontinentu. V roce 2005 začali stavbu jaderné elektrárny Olkiluoto, která měla být hotova už v roce 2010, za tři miliardy eur. Nakonec ale byl třetí blok spuštěn teprve před několika týdny a náklady byly čtyřnásobné.
Francouzi se pak jako technologická velmoc chtěli předvést na náročném britském trhu a pustili se do projektu Hinckley Point C, který měl spustit své dva bloky za 18 miliard liber v roce 2025. Po poslední aktualizaci to vypadá na rok 2029 a rozpočet v cenách roku 2015 se pohybuje od 31 do 34 miliard liber, což je v přepočtu bezmála bilión korun. To jinak nadšeného českého stavitele jaderných elektráren dost vyděsí.
Britové ale mají chladnější hlavu. V těchto dnech navzdory této skutečnosti schválili licenci pro jadernou elektrárnu Sizewell C, která má být jakýmsi pokračováním Hinckley Pointu. Jako investor zde původně figurovala EdF s čínskou společností China General Nuclear Power, ale nakonec to bylo vyhodnoceno jako bezpečnostní riziko a padesátiprocentní podíl převzala britská vláda, takže nese i břemeno prodlužování a prodražování výstavby, kdy se sice EdF zaklíná, že tentokrát to bude lepší, ale jistota moc velká není.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
