Pavel Páral: Celní války jsou začátkem špatných časů
Spojené státy před pár dny zahájily světovou obchodní válku a tady si toho nikdo moc nevšímá. Prezident Biden sáhnul ke clům na čínské zboží, o nichž se ani nesnilo před pár lety Donaldu Trumpovi, který se také opřel do protekcionistické politiky Číny na světovém trhu. USA zvýšily cla na elektromobily na šokujících sto procent. Ale nejde jen o auta. Na dovoz oceli a hliníku budou platit cla 25 procent, stejně jako na lithiové baterie, kritické minerály a přístavní jeřáby. Padesáti procenty je zatížen dovoz polovodičů, lékařských stříkaček a jehel, a především solárních článků. Ukazuje se, že ani obří investiční dotace na zelené technologie ve stovkách miliard dolarů nestačí v soutěži s čínským dovozem.
Američané jsou dlouhodobě podráždění současnou protekcionistickou politikou Číny, která produkci, na počátku jejíž technologické úrovně stojí duševní vlastnictví ukradené západním firmám. Za začátkem obchodního konfliktu, který bude mít ještě dlouhý vývoj a dotkne se palčivě i nás, je tentokrát Bidenova zelená politika, která byla založena na obřích státních dotacích v rámci tzv Akt o snížení inflace, přes nějž jsou mohutně dotováni investoři do zelených technologiích. Evropa od té doby hledá odpovídající protitah, protože i evropské firmy se přesunují za oceán. Aktuální zavedení zelených cel je pak americkým zoufalstvím z toho, že ani ty solární články s obřími dotacemi vyrobené v Americe cenově neobstojí v soutěži s čínskou konkurencí, za níž je bezesporu čínská vládní politika.
Ale Američané nechali dělat Čínu její merkantilistickou politiku světového dodavatele všeho příliš dlouho a talk na fér hru chyběl. Teď to má důsledky zesílené tím, že západní dlouhodobé zelené politiky dotované státem dávají Číňanům obří prostor pro jejich politiku.
Nyní se nějaká cla na elektromobily chystají i v EU, byť na sto procent si zde netroufneme a další obchodní bariéry v podobě uhlíkového cla se chystají také. Lze čekat, že americká akce další evropské posílení ochranářství v mezinárodním obchodě urychlí, byť budeme muset být mnohem vstřícnější. Zejména pro Německo jde o citlivou záležitost, protože je na exportu do Číny ekonomicky dost závislé, což bylo vidět na nedávné návštěvě kancléře Scholze v Pekingu, kde nikoho moc nezajímal.
Všímat si nové reality musíme i my, protože sice přímý export do Číny je zanedbatelný, ale v těch německých strojích a zařízeních je obrovské množství českých subdodávek. A nejen německých. Jako subdodavatelé jsme zapojeni do světového obchodu mnohem více, než většinou tušíme. A konec globalizace znamená i zmenšení světového obchodu. Všichni se budou zavírat za své hranice, z čehož dosud nikdy nikdo nezbohatl. A ti, kteří z těch otevřených hranic bohatli, jako my, na tom budou o poznání hůře, pokud nezmění svůj ekonomický model.
Prostě to, že proclíme levná čínská elektroauta, nepovede k ničemu jinému než k tomu, že cenová hladina bude vyšší a naši zelení plánovači kteří mají nalinkováno, kolik milionů elektrovozů bude na silnicích přibývat rok co rok a jak se to bude zrychlovat, budou zklamáni. V USA i v Evropě. A Číňané budou mít na dražších autech vyšší marže, z nichž budou moci financovat nejen cla, ale i další inovace a udržování technologického náskoku. Musíme si najít své vítězné technologie. To ale plánovaním a regulacemi nepůjde.
