Martin Bartkovský: Jak se přerušuje čtrnáctiletý zlatý hokejový půst

Je horký květen roku 2010. Po dlouhé cestě z Německa přijíždí na Staroměstské náměstí v Praze tým mistrů světa. Všichni už notně posilněni alkoholem. Tehdy v rámci bujarých oslav přijde Roman Červenka za komentátorem České televize Jiřím Hölzelem a před kamerou se ho do přímého přenosu ptá, jestli „nemá otvírák“. Asi nikdo netušil, že po téhle větě se titul hokejových šampiónů pro Česko zamkl na předlouhých 14 let.

Je více než symbolické, že právě Roman Červenka dotáhl k titulu současné mistry světa. Začal jako oblíbenec trenéra Vladimíra Růžičky a zažil poslední úspěšnou éru hokejové Slavie. V ruské KHL řádil v době, kdy si ta země teprve brousila zuby na Ukrajinu, v době anexe Krymu z Ruska odešel. Vrátil se do Chomutova, kde bavil fanoušky a byl velmi důležitým členem sestavy ve zlaté éře i tohoto klubu. A pak? Pak se stal hvězdou švýcarské ligy, ve které dodnes patří k nejlepším hráčům.

Asi žádný z hokejových reprezentantů nezaznamenal větší posun v pozitivním vnímání fanoušků. Právě kolem roku 2010 se mu v reprezentaci tolik nedařilo a byl brán za protežovaného hráče. Od té doby se ale vypracoval ve fyzickou i mentální oporu týmu. A jak stárne, tak hraje za Česko snad ještě lépe. V roce 2010 bylo Jaromíru Jágrovi téměř 39 let, stejně jako je dnes Červenkovi. Ale zatímco Jágr byl v sestavě jen kvůli koncovce, Červenka je i v tomhle věku komplexním hráčem, který je ve stále zrychlující se a fyzicky náročnější hře velmi platný. Ze skromného kluka z Prahy nikdy nebyla globální sportovní superstar a ani už z něj asi nikdy nebude, pro Česko by ale na ledě vypustil duši.