Pavel Páral: I soudci jsou solidární a souhlasí se šetřením. Ale jen někdy
Ústavní soud soudil a rozsoudil tři žaloby soudců na omezení růstu jejich platů, k nimž došlo v letech 2021, 2022 a 2024. Přestože to jde pořád o stejné téma, soud rozhodl třemi způsoby. V prvním případě bylo zmražení platů v souladu s ústavou, v druhém sice v souladu nebylo, ale peníze se nemusí doplácet a ve třetím bylo rozhodnutí neústavní a soudci dostanou vše doplaceno.
Člověku jde z toho hlava trochu kolem, přestože soudy o platy soudců nejsou žádná převratná novinka. Od roku 1997 Ústavní soud rozhodoval o soudcovských, tedy i svých platech už patnáctkrát. Vesměs to stát prohrál, protože všechny ústavní soudy považovaly u nás zavedené pravidelné a automatické navyšování platů za nedílnou součást soudní nezávislosti na výkonné moci. A na prachy si prostě nenechají sáhnout. Laik sice zapochybuje, jak může plošné omezení růstu platů, které je jinak v ekonomice běžné a děje se v privátním i státním sektoru, ovlivňovat soudcovskou nezávislost, zatímco třeba navýšení platů by tuto nezávislost zřejmě neovlivnilo. I když kdo ví. Jen by to asi nikdo nežaloval. Šetření se pochopitelně žaluje.
A Ústavní soud tomu jak na soudcovských platech lze a nelze šetřit tentokrát dal, podle toho, jak lze odůvodnění rozumět, nová pravidla. Platy soudců se u nás odvozují od průměrného platu v národním hospodářství a platový základ činí trojnásobek průměrné mzdy. V roce 2021, kdy došlo i ke zmražení platů politiků, pak došlo podle ústavních soudců k legislativně správnému postupu. Omezení růstu soudcovských platů bylo řádně odůvodněno a byla to doba covidová, kdy docházelo i k omezování dalších základních práv a svobod. A hlavně vyvstává zde prvek solidarity soudců se zbytkem populace „Solidarita soudců v těžkých časech neohrožuje jejich důstojnost či nezávislost, ale naopak upevňuje důvěru společnosti v ně“, píše se v rozhodnutí.
A platilo to i v roce 2022, kdy sice zmražení soudcovských platů na úrovni roku 2020 vláda zopakovala, podobně jako v případě politiků, bylo prý u soudců neústavní. Vláda i Parlament to sice zdůvodňovaly hospodářsky mimořádně nepříznivou situací, ale řádně to nedoložily a ani se nepokusily provést rozbor, který by tu nepříznivou situaci prokazoval. A vláda kromě toho tou dobou klidně přidávala jiným státním zaměstnancům. Navíc byl zákon projednáván neodůvodněně ve stavu legislativní nouze. Takže je třeba to zrušit. Jenže časem v průběhu roku se ukázalo, že zle opravdu je, přišla energetická krize, válka na Ukrajině a jiné katastrofy, takže z tohoto pohledu nelze uložit státu povinnost platy dorovnat.
Kdežto letos už polehčující okolnosti zřejmě nelze najít. Parlament na návrh vlády snížil soudcovský platový koeficient z trojnásobku na 2,822násobek, což by mělo zjevně dopad na to, že by se maličko snížil odstup soudcovských platů od průměrných natrvalo. Podobnou redukcí prošly i platy politiků. „Vláda a Parlament toto trvalé omezení platů soudců odůvodnily v rozporu s předchozí rozhodovací praxí, nepokusily se doložit potřebnost ani přiměřenost zásahu a omezení s justicí předem neprojednaly. Zásah zákonodárce tak byl neústavní“ A soudci dostanou své platy zpátky, včetně dorovnání od počátku roku.
Je určitě pravda, že automat počítající soudcovský plat z průměrné mzdy je asi nejlepší metoda určování platů. Změna koeficientu, jak ji rozhodla vládní koalice v situaci, kdy nám náklady na chod státu nakynuly ze všech stran se v případě soudců těžko s někým projedná a dohodne, když ten dotyčný má vždy konečné slovo.
Utahování pásků ve veřejném sektoru, k němuž sice omezeně, ale přece jen dochází a docházet bude, ústavní soudci za potřebnou solidaritu, jíž by se měli účastnit, nepovažují. A to ani v případě, kdy v tomto okamžiku se ke stávce chystají jejich kolegové soudní úředníci, kteří jsou na tom s platy dost mizerně a ve státní kase se těžko hledá koruna na přilepšení.
