Výbušné slovenské kauzy: Odložený případ. Od vraždy bývalého ministra Duckého uplynulo 25 let
Pokus o atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je neospravedlnitelný zločin. Nepřijatelné jsou ovšem i interpretace vyviňující Fica z podílu na vyhrocené společenské atmosféře. Podobná a ještě vypjatější situace panovala v éře Vladimíra Mečiara, protkané mafiánskými historkami. V minisérii Reflexu „Výbušné slovenské kauzy“ si připomeňme nejvýznamnější z nich.
Neodmyslitelnou součástí Mečiarovy éry v letech 1993 až 1998 bylo propojování státní moci se zločineckými strukturami. Mafie byla úzce provázána se slovenskou tajnou službou, která sledovala oponenty vlády včetně novinářů. Její bossové se přátelili s vlivnými politiky.
Divoká devadesátá léta
Běžným koloritem mečiarismu bylo brutální vyřizování účtů mezi mafiánskými skupinami, neobvyklé i na středoevropské poměry.
Nejmasovější vražda slovenské historie se odehrála koncem 90. let v Dunajské Stredě. Několik maskovaných mužů postřílelo samopaly deset členů rodinného klanu Pápayových v baru Fontána.
Policie označila za objednatele vendety po italském vzoru vůdce konkurenční mafiánské skupiny Ludvíka Sátora, jíž bylo připisováno minimálně šedesát vražd. Sátor sice nebyl odsouzen, ale později skončil stejným způsobem – zavraždili ho vlastní lidé.
Mezi dozvuky této divoké éry patří neobjasněná vražda bývalého ministra hospodářství Jana Duckého. Dodnes je obestřená tajemstvím a mnohými spekulacemi. Jednou z vyšetřovacích verzí byl i zájem jedné z mafiánských skupin působících na Slovensku.
Šlo o první a dosud jedinou nájemnou vraždu vysoce postaveného slovenského politika. Její vlekoucí se vyšetřování bylo nakonec odloženo. Motiv zločinu ani vraha a objednatele se dodnes nepodařilo odhalit. Letos od něj uběhlo 25 let.
Nepohodlný exministr
Ducký patřil do skupiny postkomunistických manažerů spojených s velkými podniky, kteří se dokázali zorientovat v nové době. Od roku 1983 pracoval na ministerstvu průmyslu, později se stal ředitelem podniku Slovako-Tex. Po pádu komunismu působil jako ministr hospodářství ve dvou vládách Vladimíra Mečiara.
Později byl jmenován ředitelem nejziskovější slovenské firmy Slovenského plynárenského průmyslu (SPP), kde proslul řadou kontroverzních kroků.
Nejčastěji se propíraly jeho podpisy podivných smluv a několika desítek netransparentních směnek, jejichž protihodnotou měly být služby obchodního a finančního charakteru. Jejich celkový objem není známý, jelikož nebyly evidovány v účetnictví SPP. Hovořilo se o pěti až sedmi miliardách slovenských korun.
Ducký byl zastřelen 11. ledna 1999 ve vchodu do panelového domu v Bratislavě v místě svého bydliště. Zločin se odehrál krátce po parlamentních volbách, jež odsunuly vládnoucí Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko do opozice.
Ducký byl předtím odvolaný z postu ředitele a nastupující vláda premiéra Mikuláše Dzurindy slibovala rozkrýt podezřelé ekonomické aktivity nastřádané v Mečiarově éře. Avizovala i důkladnou kontrolu firmy řízené Duckým, jenž byl do té doby častým terčem kritiky opozice i médií.
Hrozilo provalení informací?
Den před vraždou ministr hospodářství Ľudovít Černák veřejně vytýkal Duckému další spornou směnku za 400 milionů korun, kterou podepsal krátce po volbách ještě před nástupem nové vlády. Sliboval podání trestních oznámení.
Traduje se, že se chtěl Ducký vzápětí obhajovat na vlastní tiskové konferenci, kde hodlal rozkrýt ekonomické aktivity SPP za poslední období. K tomu však už nedošlo.
Policie v květnu následujícího roku připustila nejpravděpodobnější motiv vraždy související s vystavením směnek. Ducký byl umlčen a nemohl o jejich okolnostech vypovídat, takže by nebylo ohroženo jejich vyplacení. Podezřelým byl Rus z vojenské rodiny žijící na Ukrajině, jehož účast však nikdy nebyla prokázána.
Krátce před smrtí Duckého stále více vyplouvaly na povrch jeho pochybné operace, které neskončily ani po volbách. Nešlo jen o směnky, ale i o rozmáchlé sponzorování fotbalového klubu Slovan Bratislava ve výši 360 milionů korun, kde byl členem správní rady, nebo předražené nákupy akcií některých klíčových slovenských společností.
Ducký na Šumanově kartě
O Duckém se šířily nedoložené mýty, že z každého obchodu inkasoval dvacetiprocentní provizi. Jeho vražda má i zahraniční přesah.
Dostala znovu publicitu v roce 2017, kdy anonymní skupina Julius Šuman vytáhla na Andreje Babiše karty osob spojených s Agrofertem. Buď stáli u zrodu jeho impéria, nebo patřili k jeho oponentům.
„Politik, slovenský ministr hospodářství ve vládách Vladimíra Mečiara. V roce 1999 byl zastřelen neznámým vrahem. Andrej Babiš se s Duckým znal z éry podniku Petrimex, odkud byl vytunelován Agrofert. Ducký krátce před smrtí vyhrožoval Babišovi, že ho za krádež Agrofertu dostane do tepláků,“ připomněl Duckého na kartě Šuman.
Opět jde jen o spekulace, ale je další skutečností, že střety s mečiarovci kvůli netransparentnímu ovládnutí Petrimexu a později Agrofertu stály za Babišovým odchodem ze Slovenska do Prahy. Ducký byl tehdy silným Babišovým konkurentem v boji o Petrimex a nikdy mu jeho transakci nezapomněl.
Tuto historii zavál čas, stejně jako odložený případ vraždy bývalého vlivného slovenského ministra.
