Cizáci, raus! Jak se z eurodancového hitu stala hymna německého antimigračního hnutí
Navzdory přijetí Migračního paktu čeká Evropu v souvislosti s vlnou nelegálních přistěhovalců další divoké léto. Soundrackem k němu zřejmě bude čtrnáct let starý diskosong.
„Německý hit léta 2024. Partysong tohoto roku! Jedna píseň, jedna říše, jedna láska.“ Tak a podobně znějí stovky komentářů pod jednou z verzí diskotékové vypalovačky L'amour toujours od italského dýdžeje a producenta Gigiho D'Agostina na videoportálu Youtube. Komentářovou sekci pod původním songem už YouTube pro jistotu vypnul.
D`Agostinův taneční hit s výrazným syntetyzátorovým riffem už od roku 2000 pravidelně burácí v klubech a diskotékách od Lisabonu po Ostravu, ale teď se z něj stalo politikum. Spouštěčem celé kauzy, která aktuálně otřásá německým veřejným životem, byl večírek zlaté mládeže na ostrově Sylt u pobřeží spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko. Sylt, kde se nachází několik drahých hotelů a plážových barů, je oblíbenou destinací německých celebrit.
Knírek pod nosem
Předminulý víkend se na sociálních sítích objevilo video, na němž skupina mladých, zjevně dobře situovaných a rozjařejných Němců popíjí před barem Nobel na ostrově Sylt, kde zrovna začala turistická sezona. Několik desítek lidí huláká do refrénu D`Agostinova tanečního hitu slova „Deutschland den Deutschen, Ausländer raus“, tedy „Německo Němcům, cizinci pryč“. Jeden z povykujících mládežníků na kameru zdvihá pravici a druhou rukou naznačuje knírek pod nosem. V německém veřejném prostoru, který je na podobné projevy z pochopitelných důvodů extrémně citlivý, zavládla panika, jež se rychle přetavila v hysterii.
Odsouzení a potrestání osob z videa požadovali politici i komentátoři a byli vyslyšeni: někteří z mladých lidí zachycených na videu byli vyhozeni z práce a ze škol, o řadu z nich se zajímá policie. Média akci na Syltu překřtila na „nacistický večírek“ a kauza je již přes čtrnáct dní pro německé sdělovací prostředky tématem číslo jedna.
Minimálně pro část německé veřejnosti však kauza Sylt zjevně znamenala zlom, začátek jakéhosi kontrakulturního posunu. Začala se objevovat další videa s lidmi hulákajícími na mejdanech napříč Německem „Cizinci, raus“ do melodie D`Agostinova songu. Popěvek se také lavinovitě šíří prostřednictvím trendů na TikToku. Důležitý je přitom kontext, v němž se celý hudebně-politický skandál odehrává.
Opilci a chalífát
Konzervativně a nacionalisticky naladěná část německé veřejnosti zdůrazňuje zjevný fakt, že zatímco politický a mediální mainstream líčí opilecké békání do diska pomalu jako druhý příchod Führera, jiným šokujícím jevům, například pochodům muslimských extremistů, požadujících přeměnu Německa v chalífát, či demonstracím na podporu vrahů z Hamásu, se média i bezpečnostní složky věnují nepoměrně méně.
Liberály zase vyděsilo, že „Německo Němcům“ tentokrát neskandují příznivci AfD či obyvatelé některé z ekonomicky stagnujících oblastí bývalého Východního Německa, ale mladí lidé z vyšší střední třídy. Ti přitom ve Spolkové republice dlouhodobě zastávali umírněné nebo vyloženě progresivní názory. U našich sousedů zjevně hrozí nebezpečný vývoj: totiž že se dlouhodobá nespokojenost s migrační politikou propojí s novou obavou ze stále se zhoršující hospodářské situace v zemi. To by mohlo poměry v Německu otřást tak jako nic od konce druhé světové války.
Okno příležitosti
Od příslušníků německých represivních složek, učitelů, pracovníků hromadné dopravy či volených zástupců místních samospráv jsou již roky slyšet stále silnější varovné hlasy: navzdory dnes již legendární větě Angely Merkelové, že Německo „to zvládne“, je evidentní, že země to nezvládá. Migrační politika západního křídla EU byla dlouhá léta nastavena nereálně velkoryse a nebezpečně naivně. Politici v řadě zemí Evropy nyní dupou na brzdu. Dříve mimořádně vstřícné Dánsko má jedny z nejpřísnějších přistěhovaleckých zákonů na světě, ve Velké Británii, baště politické korektnosti, zaznívají od nejvyšších činitelů plány na hromadné deportace nelegálních migrantů do Afriky, věc ještě nedávno nepředstavitelná.
Lze jen doufat, že i v Německu politické elity pochopí, že okno příležitosti, v němž lze časovanou migrační bombu ještě odjistit demokraticky a pokojně, se rychle zavírá. V opačném případě se může stát, že záběry ožralých fracků, ukazujících na kameru zdviženou pravici a hitlerovský knírek, jsou jen velmi dietní předzvěstí věcí příštích, kdy se k moci dostanou síly, které pod antimigrační rétoriku schovají další a mnohem temnější záměry.
