Jakub Koreis: Skvěle načasovaná trefa, klid v brance a tvrdost na ledě. Čím Češi letos v hokeji překvapili?
Málokdo našim hokejistům věřil, zvlášť po nepodařené přípravě před šampionátem. Nad finální nominací kroutili hlavou fanoušci i hokejoví experti. Po vítězném finále ale všichni pochybovači dostali ráznou odpověď v podobě světového zlata, které odstartovalo neskutečnou euforii. Co za českým hokejovým zázrakem stálo? Na to v komentáři odpoví moderátor a bývalý hokejista Jakub Koreis.
Hlavním mottem našeho národního týmu v tažení za titulem byla odvaha. Ta začala už před turnajem u trenérů. Radim Rulík se nebál pomyslně strčit hlavu na špalek a nevzít čtyři hráče z NHL (Zadina, Zohorna, Nosek, Vrána). Kdyby se s nimi neuspělo, tak na konci mohl jen alibisticky říct, že tohle bylo to nejlepší, co máme, a víc s tím prostě nejde dělat. Místo toho ale nominoval hráče z extraligy, Finska, Švédska nebo farmářské AHL. A především Beránek a Špaček se mu za tu důvěru maximálně odvděčili skvělými výkony. K tomu postavil do branky Lukáše Dostála, který teprve stojí jednou nohou v NHL, a zkušeného Petra Mrázka posadil jen na lavičku.
A hned za trenéry následovali hráči. Na úvod turnaje na nich byla lehká nervozita znát, ale ta postupně mizela. Vše vygradovalo v play off. Největší radost mi dělá, že jsme se k vítězství na turnaji neprobránili, ale ve všech třech rozhodujících utkáních jsme byli to mužstvo, které diktovalo tempo hry. A i když to kromě zápasu se Švédskem není na první pohled znát, tak jak proti USA, tak proti Švýcarsku jsme v utkání byli lepším mužstvem. Nepopírám, že proti USA padl rozhodující Zachův gól s velkým štěstím, ale to přeje připraveným.
V sestavě našeho týmu nenajdete jediného hráče, který neodvedl to, co se od něj čekalo. Spíše jsou tam takoví, kteří přidali ještě mnohem víc:
- Klid Lukáše Dostála v brance byl až nadpozemský.
- Radko Gudas k tvrdosti přidal jistotu v obranném pásmu a přesnou rozehrávku.
- Jakub Krejčík, známý především pro ofenzivu, neprohrál za celý turnaj jediný souboj v obranném pásmu.
- Tomáš Kundrátek ve 34 letech přebrusloval zámořské mladíky.
- David Špaček s přehledem zvládl přesilovku s největšími hvězdami.
- Vedle Martina Nečase ze dne na den stoupl výkon Dominika Kubalíka.
- David Kampf k precizní defenzivě přidal sílu na puku v útočném pásmu.
- Ondřej Palát je absolutní stroj kdekoliv na hřišti.
- Lukáš Sedlák vedle bojovnosti přispěl důležitými góly.
- Roman Červenka má snad syndrom Benjamina Buttona – jako kdyby mládl.
- A David Pastrňák vstřelil gól přesně ve chvíli, kdy jsme to potřebovali.
Naše hokejisty hnali dopředu samozřejmě i fanoušci. Atmosféra na stadionu i ve fan zónách byla neskutečná. Tolik lidí a emocí na jednom místě s jedním jediným přáním. Nepřestávalo se fandit, bylo jedno, jestli vyhráváme nebo prohráváme. Myslím, že i tohle byl jeden z rozhodujících momentů. I díky tomu jsme si na Staromáku mohli připít plzní, tedy naším zlatem na zlato.
Chlapi, děkujeme!
Autor je bývalý profesionální hokejista a moderátor pořadů Bomby k tyči a Bomby na ledu.
