Ostrý souboj národovců, jejich mítinky už netáhnou. Rajchl, Vrabel, Paroubek a Blaško jsou mimo hru

Z posledních průzkumů agentur STEM pro CNN Prima News a STEM/MARK pro Institut H21 spojený se svérázným podnikatelem Karlem Janečkem vyplývají některé trendy. Oba naznačily sbližování preferencí ANO s koalicí Spolu a důsledky roztříštění národovecké scény, pobíjející se mezi sebou navzájem.

Kdo má jistotu zvolení?

S jistotou zisku europoslaneckých mandátů – jen není jasné, kolik jich bude – mohou kromě obou nejsilnějších seskupení počítat hnutí STAN, Piráti, SPD s Trikolorou a pravděpodobně i subjekt Stačilo! komunistky Kateřiny Konečné.

Na hraně zvolení se pohybuje bizarní společenství „šlachtovců“ a „klausovců“ Přísaha a Motoristé sobě z početného spektra národovců, podporovaného částí mediálních kruhů. Některé průzkumy mu připisují překročení potřebné pětiprocentní hranice, jiné nikoli.

V této koalici paradoxně spojují síly, a to i na billboardech, lídr kandidátky Filip Turek, jenž se netají přátelskými vazbami na proslulé postavy podsvětí (Ivan Jonák) či hazardu, a bývalý šéf protimafiánského útvaru Robert Šlachta, dříve úzce propojený se špičkami státního zastupitelství. Co na jeho politické angažmá asi říká Lenka Bradáčová?

Nejde o recesi, ale o vážně míněný projekt, který má svoji základnu na sociálních sítích s výraznou odezvou u nejmladší generace zvláště na učilištích. Youtuber Turek, nešetřící na sociálních sítích vulgaritami, je někdy označován za „černého koně“ soutěže.

Ostatní účastníci mají už jen hypotetickou šanci, i když nelze vyloučit nějaké překvapení.

„Vlastenci“ za zenitem?

Letošní volby do Evropského parlamentu jsou jiné než v minulosti. Probíhají v pohnuté době vojenského konfliktu na Ukrajině, který se stal jedním z hlavních polarizujících témat předvolební kampaně.

Tzv. „vlastenecká“ scéna hlásající Česko na prvním místě se pokouší ruského diktátora oddémonizovat. Ukrajince naopak často vykresluje po vzoru kremelské propagandy jako neonacisty bez nároku na vlastní území, které do války vehnal Západ. Chce ukončit jejich vojenskou podporu a nechat je napospas agresorovi.

Mnohé nasvědčuje tomu, že je tato vlna za zenitem. Ukazují to nejen slabé výsledky voličských průzkumů většiny zástupců tohoto spektra, ale i prudce upadající zájem o jejich demonstrace a mítinky. A je jedno, zda se jedná o krajní levici či pravici.

Prvním signálem upadajícího zájmu veřejnosti byla březnová demonstrace Jindřicha Rajchla, lídra hnutí PRO. Ačkoli avizoval 100 tisíc účastníků, dorazilo jich jen několik tisíc, což jen akcelerovalo postupný útlum jeho megalomansky ohlašovaných akcí.

Svoji roli sehrály Rajchlovy nenaplněné sliby, že dožene vládu k demisi a společnost do generální stávky, aby zabránil údajně hrozícímu kolapsu průmyslu po odpojení ruského plynu, který se nekonal. Nepomáhá ani angažmá hokejisty Vladimíra Růžičky, který se před světovým šampionátem v hokeji zviditelnil prohlášením, že mu chybí účast Rusů.

Přestože Rajchl na sociálních sítích stále sní o volebním vítězství, ve skutečnosti mu poslední průzkumy přisuzují podporu mezi 1 až 1,8 procenty hlasů. Pravděpodobnost, že se mu podaří dohnat takové ztráty, se limitně blíží nule.

Propadák Vrabela a Paroubka

Ještě hůře dopadli Rajchlovi „pokrevní bratři“, naposledy proruský aktivista Ladislav Vrabel. Na podzim 2022 zazářil nejmasovějšími demonstracemi na Václavském náměstí. Přilákal na ně desítky tisíc lidí vystrašených dezinformacemi, že nebude plyn, elektřina ani základní potraviny.

Vrabel náhlou popularitu nezvládl a rozhádal se s většinou spolupracovníků. Na jeho poslední demonstraci dorazilo už jen několik stovek lidí, což okomentoval slovy, že čekal plný Václavák. „Je mi líto, že celá republika neskanduje, že chce mír.“

Vrabelově debaklu byl přítomen další lídr kandidátky do Evropského parlamentu Jiří Paroubek (za Českou suverenitu sociální demokracii). Je nejpilnějším účastníkem demonstrací, který nevynechá jedinou příležitost zanadávat si na vládu a Ukrajinu.

Na Paroubka přišlo o den dříve v Teplicích ještě méně lidí než na Vrabela, ačkoli ho přijel podpořit Miloš Zeman. Bývalý prezident na pódiu málem usnul, a to ještě musel Paroubek před prořídlým publikem potupně vyslechnout, že Zeman bude volit někoho jiného, svoji „kamarádku“ Kláru Dostálovou (ANO).

Vrabel ani Paroubek nefigurují v žádném průzkumu, jelikož jejich naměřené výsledky spadají do kategorie „ostatní“. Ve volbách mohou očekávat zisky několika desetin, maximálně kolem jednoho procenta hlasů. Paroubkovy voliče navíc zleva kanibalizuje Konečná, jež má šanci na obhájení europoslaneckého mandátu.

Okamura pod tlakem

Pokud odmyslíme ANO, taktéž aspirující v soutěži o nejhlasitější nastolení mírové agendy, z „vlastenecké“ scény si zatím nejlépe vede SPD s Trikolorou, i když jim konkurence tvrdě šlape na paty, a čekají víc.

Proto se Okamura vůči ní vymezuje, že je SPD jedinou správnou národní stranou, která chce opustit EU. Do europarlamentu by se mohl vrátit její lídr a politický turista Petr Mach, který v SPD vycítil poslední možnost, jak se někde prosadit. Stejný oportunismus platí pro trojku kandidátky Zuzanu Majerovou, jejíž Trikolora by jinak zanikla.

Ani Okamurovy mítinky už netáhnou. Na zahájení horké fáze kampaně týden před Vrabelem zaplnil Václavské náměstí sotva tisícem nejvěrnějších, a to ještě část z nich odešla po vystoupení kapely Ortel. Přesto hnutí SPD možná obhájí dva mandáty, když z něj po sporech s Okamurou odpadl končící europoslanec Hynek Blaško.

Ani Blaško nehází flintu do žita. Postavil se do čela formace Aliance za nezávislost ČR sdružující vyvanuté extremisty, mimo jiné Tomáše Vandase, Adama B. Bartoše, Miroslava Sládka nebo Jiřího Janečka (Chcípl pes). Přes plejádu „zvučných“ jmen je i tato sestava mimo hru.

Letošní evropské volby jsou prvním vážnějším testem nejen pro vládní koalici, ale i pro radikální „mírotvorce“, rodící se v posledním roce jako houby po dešti. Také jejich výsledek nastaví zrcadlo celé společnosti.