Martin Bartkovský: Jak je těžké být protivládním demonstrantem
Je to zvláštní paradox. Česko se stále nevymotalo ze všech krizí, jimž čelilo během několika uplynulých let. Řeší se důchodová reforma, kterou téměř nikdo nechce dělat a která vyvolává velmi negativní reakce, i když je potřeba. Zvyšují se daně a žijeme v permanentní politické kampani. Vláda Petra Fialy čelí stále rekordně nízké důvěře a její strany se hádají i v rámci koalice. Tohle ovzduší by mělo být živnou půdou pro protivládní demonstrace. Ale nic se neděje. Kromě občasných výbojů je všude klid. Lidé ale spokojení nejsou, jde jen o klid před bouří.
Letos v září to budou přesně dva roky, co Jindřich Rajchl oznámil, že do měsíce svrhne vládu a premiérem bude on. Od té doby účast na jeho protestních akcích slábla, i když počasí většinou přálo. Nepodařilo se mu vyvolat ani malou stávku, Úřad vlády blokovalo pár jeho nejoddanějších necelé tři dny a po veškerém humbuku zbyl jenom Ondřej Thor, který rok squatuje před Strakovou akademií. Rajchl mezitím třikrát obměnil vedení své partaje, ubral na pořádání demonstrací a rozjel plnohodnotnou a velmi drahou předvolební kampaň, u níž není tak úplně jasné, kdo ji platí. Desetitisícový dav vyměnil za pár největších srdcařů, se kterými se schází na náměstích českých a moravských měst. Jeho preference se zasekly pod dvěma procenty. Jediné, co mu zůstalo, jsou plamenné projevy v živých vysíláních na Facebooku, kde obviňuje všechny ze všeho. I tam ale sledovanost klesá. Lidový vůdce se vyčerpal, srdcaře odradil a míří k politickému zapomnění.
Do role burcovače davu se vrátil i Ladislav Vrabel, tedy jakýsi stvořitel Jindřicha Rajchla, jenž na své velké demonstraci divokého advokáta kdysi představil. V Praze pořádal Mírové dny, které opřel o hlasatele ruské propagandy jak ze samotného Ruska, tak také ze Slovenska, z USA a ze Srbska. Upršený den mu plány zhatil a na akci dorazilo jen pár stovek lidí. Pro Vrabela to však žádné fiasko nebylo, je na podobnou (ne)účast zvyklý. Stejně lidí ale přilákal i Tomio Okamura. A to měl nádherně teplé a slunečné počasí a před mítinkem jeho evropské nacionalistické frakce mu pro lidi zdarma zahrál Ortel. Kdysi úspěšnou kapelu, která před pěti lety dotáhla na Václavák desítky tisíc lidí, dnes poslouchaly slabé dva tisíce. Po jejich koncertu pak polovina odešla, a Tomio tak na vyprázdněném náměstí působil velmi zoufale. Akci sice sám vydával za úspěch, ale tři obří obrazovky, připravené pro zaplněné náměstí, hovoří o tom, že měl podstatně větší plány.
S protestem to v poslední době zkusil i český politický nezmar Jiří Paroubek. Ten se pod značkou ČSSD (pozor, jedná se o Českou suverenitu sociální demokracii, nikoli SocDem) snaží rituálně přivolat návrat starých časů. Za pomoci Jany Volfové a exprezidenta Miloše Zemana se pokusil roztleskat svůj několikátý a opět zmírající politický comeback. Marně. Zatímco sám působí na svůj věk vitálně a stále je schopný plamenného projevu, posluchače ani vyššího věku nezajímá. Ti přišli hlavně kvůli Miloši Zemanovi, jenž na pódiu poklimbával. Zlí jazykové tak překřtili jeho knižní novinku Spiknutí na Spinknutí. Pár důchodců si knihu koupilo, Paroubkovi to ale radost nepřineslo.
Odmlčeli se i zemědělci, kteří nejsou zemědělci. Ty měl pod palcem dezinformační blogger Vidlák, který na sebe naposledy upozornil tím, že před řeporyjským úřadem vyklopil s pár kumpány valník plný hnoje. Starosta Pavel Novotný, proti němuž byl hnůj namířen, nechal řešení na policii a správě komunikací a vandalové spíš potěšili místní opravdové zemědělce a zahrádkáře, kteří v době rapidního zdražování umělých hnojiv darovanou mrvou rozhodně nepohrdnou. Jinak je Vidlák i spolu se svou kamarádkou Petrou Rédovou a dalším anticovidovým právníkem, Dostálem, spíš potichu a čekají, zda aspoň pro jednoho z poslední jmenované dvojice klapne křeslo v Europarlamentu.
Antisystémová a protivládní scéna se nám tak s příchodem jara, mistrovství světa v hokeji a blížícím se fotbalovým Eurem rozbila a uložila k letnímu spánku. Vládní koalice si ale nemůže příliš gratulovat. Nespokojenost u lidí nezmizela, jen se s rostoucí venkovní teplotou a sportovními úspěchy utlumila. Jak je nyní těžké být protivládním demonstrantem, s nastupující zimou a blížícími se sněmovními volbami to bude lehčí a lehčí. Hnutí ANO se mezitím doučuje na Slovensku a kouká, jak se s vysokými preferencemi utahuje moc. Užijme si tedy bezstarostné léto po skončených eurovolbách. Na podzim odstartuje nepřetržitá roční kampaň, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Vůbec totiž nebude pěkná.
Text vychází také jako editorial nového Reflexu, který si můžete od 6. června zakoupit v našem Ikiosku >>>
