Petr Sokol: Nejpodivnější kandidátky v evropských volbách. Najdete tam zlé kuře i věčný život
Volby do Evropského parlamentu jsou v mnoha členských zemích Unie příležitostí pro zviditelnění stran, které by v běžných parlamentních volbách neměly moc šancí. I díky tomu mezi volebními lístky najdeme řadu kuriózních formací.
Rájem pro strany s neobvyklým programem je v několika posledních volbách Německo, kde ústavní soud zrušil procentní hranici pro zisk europoslaneckých mandátů a na jedno křeslo tady stačí někde kolem sedmi desetin procenta hlasů. I díky tomu už dvě funkční období v Evropském parlamentu sedí legenda evropských humoristických stran – novinář Martin Sonnenbohm. Zakladatel recesistické strany Die Partei (tedy česky Strana), seskupené kolem berlínského satirického měsíčníku Titanic, se proslavil programem, v němž například požadoval znovuvybudování berlínské zdi nebo vyřešení problému zdravotní péče na venkově tím, že by ji vykonávali zvěrolékaři. Strana chce také zakázat pokusy na zvířatech, které navrhuje místo toho ovšem provádět na špičkových sportovcích. Před pěti lety byla s podobnými návrhy recesistická Strana dokonce největší z formací, které nezasedají v Bundestagu, a připsala si 2 europoslanecké mandáty. Nyní by je chtěla obhájit.
Konec stárnutí
Neotřelými plakáty s otázkou, kde byste chtěli žít za 800 let, láká Němce k volbám „vědecká“ Strana pro konvenční lékařský výzkum omlazení. Ta vážně bojuje za to, aby se více veřejných peněz přesunulo do lékařského a biologického průzkumu, aby bylo možné odstranit většinu současných příčin úmrtí a lidé mohli žít stovky let. V letošní kampani chce na boj s předčasnými úmrtími vyčlenit 40 miliard eur z unijního rozpočtu a tuhle částku každoročně vynakládat na výzkum postupů, které odstraní stárnutí a umožní lidem žít až tisíc let.
Pozoruhodnou je i další německá formace – Strana V na třetí, tedy Strana proměny, vegetariánů a veganů, která prosazuje zejména státní a unijní podporu alternativního bezmasého jídla či bio-veganského zemědělství. Veganská strana také požaduje zákaz vývozu i dovozu všech výrobků ze zvířat, včetně masa.
Dvojocasý pes
Kromě Německa má šanci na mandát v letošních evropských volbách recesistické uskupení také v Maďarsku. Tam poněkolikáté kandiduje Maďarská strana dvojocasého psa (MKKP), kterou založil grafický designér Gergely Kovács. Pod jeho vedením strana prosazuje ambiciózní program, v němž slibuje „věčný život, světový mír, pivo zadarmo, nižší daně, jednodenní pracovní týden či dva pěkně vybarvené západy slunce denně“. Vzhledem k dlouhodobé nemohoucnosti maďarských opozičních stran podpora strany dvojocasého psa v průzkumech roste a nyní by ji do Evropského parlamentu chtělo volit až sedm procent maďarských voličů, což by mohlo stačit aspoň na jedno křeslo ve Štrasburku.
Menší cíle si dává další žertovná formace – švédská Strana zlého kuřete. Ta by chtěla pouze překonat svůj rekord z národních parlamentních voleb, v nichž si v celé zemi připsala 39 hlasů. Teď její lídr sní dokonce o sto hlasech. Stranu Svante Strokirk založil, aby ukázal, jak lehké je ve Švédsku kandidovat ve volbách. Zároveň ovšem teď poukazuje na to, že není vůbec jednoduché pro nové strany překonat čtyřprocentní hranici pro vstup do národního i švédského parlamentu. Hranici proto chtějí příznivci „zlého kuřete“ zrušit.
Kandidát z vězení
Nejen recesistické strany ovšem tvoří spektrum neobvyklých kandidatur v letošním souboji o obsazení 720 křesel štrasburského parlamentu. V Estonsku jde například do voleb strana Spolu (estonsky Koos), jejíž jediný kandidát a spolupředseda Aivo Peterson sedí ve vězení, kde čeká na rozsudek ve věci obvinění, že systematicky pomáhal Rusku podrývat estonskou samostatnost.
Prázdná křesla i esperanto
Španělé mohou pro změnu hlasovat pro kandidátku nazvanou Prázdná křesla (Escaños en blanco), která chce upozornit na nespokojenost části voličů se současnou politikou a chce na ni upozornit tím, že její zvolení kandidáti odmítnou křesla v parlamentu přijmout a ta zůstanou na protest prázdná.
Francouzi si zase mohou ve volební místnosti vybrat kandidátku „Esperanto, společný jazyk“, která prosazuje jediný bod programu, a sice prosazení umělého jazyka esperanto mezi oficiální jazyky Evropské unie, protože se evropští občané lépe naučí jednoduché esperanto než angličtinu, v níž teď unijní lídři organizaci řídí a jsou tím odtrženi od voličů.
Voliči napříč Evropou si podle právě uvedeného seznamu stran asi nemohou stěžovat, že by neměli v evropských volbách dostatečný výběr.
