Havárie „ikonického“ Turka v závěru kampaně. Zalekl se své minulosti? Šlachta, Macinka a Klaus ho hájí
Lídr obskurního společenství klausovců a šlachtovců Filip Turek odstoupil ze závěrečných předvolebních debat. Důvodem prý byla „štvavá kampaň“ a osobní útoky. Ve skutečnosti se obával konfrontace se svou vyplouvající minulostí. Jak ho brání jeho spojenci?
Donedávna v širším povědomí neznámý lídr kandidátky Přísaha a Motoristé sobě Filip Turek tvrdě narazil. Vzdal účast ve zbývajících předvolebních debatách, čímž podtrhl nezvládnutý závěr kampaně do Evropského parlamentu. Bez ohledu na to, jak nakonec dopadne, se projevil jako zbabělec, který není schopen čelit vypjatým situacím.
Štvanec Turek
„Po důkladném zvážení jsem se rozhodl zrušit svou účast ve všech debatách před volbami, a tím učinit první krok ke zklidnění napjaté situace,“ napsal Turek, jehož část médií představuje jako nový politický objev. Tímto krokem se chtěl vyhnout pokračování „negativní štvavé kampaně“.
Mimochodem nebyl jediný, kdo se schoval. Do závěrečné debaty šéfů parlamentních stran v České televizi nedorazil Andrej Babiš, nahradil ho Karel Havlíček. To je docela vážný signál. Buď se šéf ANO nedokázal psychicky srovnat po zoufalém výkonu v duelu s Petrem Fialou na CNN Prima News, nebo stále trpí obsesí z prezidentské debaty ve veřejnoprávní televizi, jež mu podle jeho utkvělého přesvědčení prohrála volby.
Turek připomíná Cimrmanovu postavu roztrpčeného hospodského, který si otevřel hospodu, ale chodili mu tam lidi. Nemůže počítat s tím, že pokud vstupuje do nejvyšší politiky, čeká ho jen poplácávání po zádech od příznivců stejné sociální bubliny. Pokud rány v bezpečí sociálních sítí rozdává, musí je umět i přijímat. To není ničím nerušené tlachání se sympatizanty a zapálenými doutníky ve zlatých křeslech. Vstupuje do nekomfortního prostředí, kde fouká ostrý vítr.
Jak se může divit, že někdo vytahuje jeho chování na sociálních sítích, kde se každý prezentuje, jak umí, a jež je jeho vizitkou? Bývalý automobilový závodník a současný youtuber havaroval, když z nich opomněl vymazat historii, jež ho staví do velmi nelichotivého světla. Učinil tak až teď, kdy ohrožuje jeho angažmá.
Vášeň pro neonacistické symboly
Zlomem byl Turkův duel s Danuší Nerudovou, který poodkryl jeho dosud neznámou tvář. Univerzální obrana o slovech vytržených z kontextu zřejmě zlidoví. Nakonec se ukázalo, že právě tato debata eskalovala medializací jeho starších restů, před nimiž místo objasnění motivů raději utekl, čímž jen zvýraznil jejich závažnost.
Nejostřejší kritiku vyvolala Turkova slabost pro předměty s nacistickými symboly. Sám se pochlubil dýkou SS. Pokoušel se o vysvětlení sběratelskou vášní, ale nezúčastněný pozorovatel může pozdvihnout obočí nad mentálním nastavením „nového politického objevu“. Zvlášť v době, kdy je v některých zemích neonacismus na vzestupu. Vypovídá to o něm víc než stovky hodin podcastů.
Zdaleka se totiž nejedná jen o artefakty se svastikami, což dokládají Turkovy starší posty na sociálních sítích. O Adolfu Hitlerovi se zmiňoval jako o „zlatém tatíčkovi“. Nejednou odkazoval na číslo 88 znamenající v neonacistické ideologii zkratku pozdravu „Heil Hitler“. Petra Kellnera by poslal do plynu. Hajloval při jízdě autem, což už vyšetřuje policie, ale to není vše.
Turek při závodech používal helmu s logem řecké neonacistické strany Zlatý úsvit. Fotografii doprovodil slovy: „Vy všichni, kteří nevíte, co znamená meandros na mé formulové přilbici… Je to znak Zlatého úsvitu, poslední naděje Řecka. Smrt všem levičákům, kteří rozkládají Evropu.“
Dodejme, že Zlatý úsvit byl zakázán v roce 2020 a šest členů jeho vedení bylo odsouzeno ke třinácti letům vězení za vedení zločineckého gangu. Vyvrcholil tak soudní proces se 68 obžalovanými včetně dvou desítek poslanců této strany po vraždě zpěváka Pavlose Fyssase v roce 2013. Seznalý Turek o tom musel vědět. Může být brán jeho post jako schvalování vraždy, nebo šlo zase jen o „vytržení z kontextu“?
Nejde tedy jen o ojedinělý úlet výstředního sběratele nacistického svinstva, ale o sérii indicií dávající ucelenější obrázek o lídrovi jedné evropské kandidátky.
Macinkův pseudoproblém
Co na to říkají jeho podporovatelé? Předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka, jinak mluvčí Institutu Václava Klause, považuje Turka za „ikonického člověka, který má argumenty, proto s ním nikdo nechce do diskuze, a tak raději vytahují takové pitomosti jako symboly na helmě“. Každý normální člověk musí podle Macinky vidět, že jsou to jen „pseudoproblémy“ a specifický „černý humor“.
Turkova inklinace k neonacistické symbolice ovšem nemusí u mnoha „normálních“ lidí mimo Macinkovu sociální bublinu působit jako pitomost, ale jako důvod k diskvalifikaci z veřejného života.
Turkovy prohřešky zlehčuje i Macinkův guru Václav Klaus, který jako prezident prosazoval tvrdší postup proti neonacistům. Turka považuje za naději do budoucna, věrohodného člověka a „jediný nově se zjevivší talent mezi mladší generací“, i když připouští začátečnické problémy.
Co na to koaliční parter a předseda Přísahy Robert Šlachta, který v roce 2009 zorganizoval obří policejní razii na neonacisty? „Našli jsme u nich propagační materiály připomínající odkaz nacistické třetí říše,“ uvedl tehdejší ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Dnes Šlachta v rozhovoru pro Respekt prohlásil, že si vše nechal od Turka vysvětlit. Artefakty s nacistickými symboly podle něj sbírají i někteří policisté. Bělidlo propagované Turkem jako údajný lék proti covidu prý nepil. Nechal si vysvětlit i jeho blízké vazby na mafiána Ivana Jonáka, který nechal zavraždit svoji ženu. Vše je podle bývalého „elitního“ policisty v pořádku a nemá jediný důvod Turkovi nevěřit.
Spolčení IVK se strůjcem převratu
Nepochopitelné je už samotné spojenectví Motoristů sobě, politické sekce Institutu Václava Klause, s policejním hnutím Přísaha, jejíž předseda se „proslavil“ monstrózní razií čtyř set policistů na Úřadu vlády, za kterou zůstalo jen několik podmíněných trestů a milionová odškodnění kvůli nezákonnému stíhání.
Aby to bylo ještě složitější, Institut Václava Klause se před rokem ve svém komentáři vůči Šlachtovi při příležitosti desátého výročí této razie ostře vymezil. Co také píše?
„Zásah na Úřadu vlády, a nelze to ani po letech nazvat jinak, byl formou politického převratu. Spektakulární korupční aférou rozkymácený politický systém zrychlil produkci beztvarých politických subjektů, aby se vítězem této krize stalo ANO Andreje Babiše. ,Bojovník za spravedlnost' Šlachta si udělal jméno, založil vlastní politické hnutí a na státních příspěvcích za volební výsledky vydělává. Olomoucký Ištván zmizel, přestože právě on i Šlachta nám stále dluží odpovědi o existenci zabavených stamilionů a zlata, na nichž bylo vyfabulováno zásadní překreslení politické mapy Česka.“
O to je nepochopitelnější, že se Institut VK spojuje se strůjcem tohoto politického převratu, který umožnil produkci beztvarých subjektů. Nejen ANO, ale i Hlavu vzhůru, Trikolory a nyní koalice Přísahy a Motoristů sobě, které Klausův okruh podporoval a podporuje. Rozporuplnost slov a činů jej degraduje na okrajovou skupinku radikálů produkující politické karikatury typu Filipa Turka.
