Pavel Páral: Tak zase bohatneme. Tedy někteří
Po třech letech zase roste v Česku reálná průměrná mzda v meziročním srovnání. Ono už kvartál po kvartálu bylo na podrobnějších číslech vidět, že už rok přidávání ve firmách překračovalo inflaci, ale jasná data s meziročním srovnáním přinášejícím trochu optimismu přišla od statistiků před pár dny. Nominálně vzrostly platy oproti minulému kvartálu o sedm procent na 44 tisících korun. Po odečtení inflace činí nárůst 4,8 procenta, což se blíží hodnotám z dob mzdového boomu v letech před covidem a inflačním masakrem, který získané příjmy pořádně znehodnotil, a na dorovnání tehdejší kupní síly si budeme muset ještě pár kvartálů počkat. Prakticky plná zaměstnanost bude platy tlačit dál vzhůru.
Čísla ale ukazují nejen to, že si polepšujeme díky poklesu inflace ke dvou procentům, ale také že se některé nedávné zavedené trendy trochu změnily. Konečně především rostou výrazně rychleji platy v tržní sféře, tedy v privátním byznysu.
Zajímavé ale je, že nám z ničeho nic začala růst platová nerovnost, která se roky snižovala, protože firmy bojující o nepříliš kvalifikovanou pracovní sílu přidávaly zejména zaměstnancům s nižšími platy. Za posledních deset let se mzdy desetiny nejméně vydělávajících zaměstnanců zvýšily o devadesát procent, zatímco mzdy desetiny nejlépe placených jen o 73 procent. Statistici tento trend vysvětlují růstem minimálních mezd, které nízké platy vytlačovaly vzhůru. To ale moc nevysvětluje zlom, který nastal už loni, kdy začaly více růst mzdy dobře placených. I tato vláda totiž zvyšuje minimální mzdu prakticky stejně razantně jako ty minulé. Změnu mohla vyvolat sílící praxe, kdy se ve zlých časech po covidu a při vysoké inflaci méně placeným zaměstnancům část odměny přesouvá do nedaněné „dlaňovky“. Ale způsobovat to může také také příliv levných pracovníků ze zahraničí, zejména z Ukrajiny.
A v posledním roce možná působí i snaha zaměstnavatelů kompenzovat nejcennějším zaměstnancům navýšení daní, které jim přinesl konsolidační balíček zvýšením progrese u příjmů nad trojnásobek průměrné mzdy. O kvalitní profesionály je nouze, a tak je potřeba dorovnat čistou mzdu silná.
Bylo by hezké, kdybychom ten rychlý růst vyšších platů mohli přičíst skutečnosti, že tuzemské firmy úspěšně zvyšují podíl produkci s vyšší přidanou hodnotou, k níž potřebují vysoce kvalifikované a dobře placené zaměstnance. Ale tomu zatím nic nenasvědčuje.
Z analýzy hlavního ekonoma České bankovní asociace Jakuba Seidlera je vidět, že vítězem ve mzdovém závodě v uplynulých nedobrých časech jsou energetici a pracovníci v realitách, kterým mezi prvním kvartálem roku 2021 a tím letošním stouply platy nominálně o 41,4 a 41,7 procenta, což ne každého spotřebitele a hledače bydlení asi nadchne. Prohrává pak vzdělávání a trochu překvapivě veřejná správa s 13,9 a 16,9 procenta.
Růst mezd je pak už nějaký čas vidět v maloobchodních tržbách, které rostou už od listopadu a jsou motorem hospodářského růstu, který se po začátku roku opět obnovuje, byť zatím velmi skromně a ekonomika by potřebovala i další impulsy.
