Karel Steigerwald: Kam se poděla šedesátá léta? Vzpomeňte si, kdo můžete
Mám rád, když se napříč časem setkávají různé události a jevy, jejichž souvislost je takřka neviditelná. Vytvářejí zvláštní osvětlení, ve kterém snad chápeme dějiny o něco lépe než v obvyklém historickém šerosvitu.
Například nyní, v červnu. Před padesáti šesti lety v červnu vrcholilo pražské jaro a touha občanů po svobodě. Dva tisíce slov! Formuloval je Ludvík Vaculík. V Moskvě zrálo jiné očekávání: jak dostat pražské jaro pod pásy tanků. A letos na jaře nás opustily dvě veliké postavy šedesátých let, dva divadelníci, dva režiséři a herci, Jan Kačer a Jan Schmid. Jeden (spolu)založil Činoherní klub, druhý Ypsilonku, ikony nadcházející svobody. Dva z posledních, kteří si pražské jaro nejen pamatovali, ale také ho vytvářeli. Brzy už nebude nikdo, kdo by řekl: Já u toho byl, já jsem to také tvořil.
Vzpomeňte si, kdo můžete, na šedesátky. Explodující umělecký ruch, mnohotvárný a ve všech směrech oslňující. Dodnes dává šedesátkám nádhernou přitažlivost, ne politika. Ta skončila trapně, v bezmoci, se ztrátou charakteru. Z politických vůdců, jejichž sláva neměla konce, stali se do roka obyčejní rudí aparátčíci v trestu, který ani nebyl krvavý. Z politiky komunistických představitelů pražského jara zůstaly trosky. Pamatujete? Buďte s námi, jsme s vámi. Dubček pláče a lže. Trapno vzpomínat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
