Ze sociálních demokratů se staly politické socky. Kdysi mocná strana je dnes pitoreskní zájmový kroužek
Nedávné volby do Evropského parlamentu mají mnoho poražených. Mezi ty, kteří utržili největší direkt, nepochybně patří Sociální demokracie (dříve Česká strana sociálně demokratická). Tato partaj, která v novodobé historii České republiky měla pět premiérů (jeden z nich se stal dokonce hlavou státu) a řadu let byla vůdčí politickou silou v zemi, získala žalostných 1,86 procenta hlasů. Takové Waterloo u nás nemá obdoby. Na druhou stranu je potřeba jasně říci, že si ho sociální demokraté sami zasloužili a je to výsledek toho, co zde v posledních letech dělali, respektive nedělali.
Být v současné době v České republice sociálním demokratem je rovno dobrovolné sebetortuře. Strana se dostala do bodu, kdy nemá lidi, nemá nové myšlenky a její kdysi velký majetek a vliv rozfoukal vítr. Obrazem této nahoty a prázdnoty byla kandidátka a program pro volby do Evropského parlamentu. Byť se Lubomír Zaorálek (asi jako jediný) snažil sebevíc, je jasné, že ani on už netáhne. Jím zvednutá témata nikoho nezajímala a mnohdy dryáčnický styl, kterým je podával, taky.
Složení celé kandidátky pak bylo odstrašujícím výrazem personální decimace a vybrakových lidských zdrojů uvnitř strany. Ve volbách, od nich si sociální demokraté slibovali svůj restart, s takto vyšeptalou kandidátkou zkrátka ani uspět nelze. Vše korunoval závěr listiny, kde se nacházela čtyři jména, která si snad možná ještě někdo pamatuje z dávných slavných dob. Ale ani ta nezabrala. Zkrátka ani Vladimír Špidla – někdejší premiér a pak český eurokomisař – či Libor Rouček – mluvčí vlády Miloše Zemana a poté europoslanec – už nikoho nezajímá. Upřímně řečeno, není divu. Nic nepředvedli a voliči chtějí nové výrazné tváře, a ne staré politické kostlivce.
Abychom byli spravedliví a úplní, je potřeba dodat, že pořádně na frak dostali i další sociální demokraté, kteří kandidovali v jiných uskupeních. Někdejší premiér se sexy mozkem Jiří Paroubek obdržel jako lídr kandidátky ČSSD (neplést s původní sociálně-demokratickou ČSSD) závratných 1089 hlasů a Michal Hašek - dříve vládce jižní Moravy, věrný poskok Miloše Zemana a neúspěšný lánský pučista – nyní kandidující za Rajchlovu stranu PRO pak dostal 1451 hlasů.
Propad sociální demokracie do politického smetiště není jen popisem současnosti. Je to výsledek procesu, který trvá už řadu let. Jeho začátky by se daly datovat někam do podzimu 2017, kdy totálně oslabená strana vlezla do vlády s Babišovou politickou firmou ANO. Někdejší ustrašený a totálně neschopný šéf Jan Hamáček (ví vůbec někdo, kde mu je konec a co vlastně dělá?) to pak dokormidloval mimo sněmovnu. A rázem se ukázalo, kdo je skutečný demokrat a kdo ve straně byl jen kvůli lizu, prachům a korytům. Ti druzí sbalili pět švestek a práskli do bot.
Zásadní otázkou současnosti nyní je, zda byl debakl v evropských volbách pro Sociální demokracii posledním hřebíčkem do rakve nebo definitivní rána z milosti přijde letos na podzim ve volbách do krajů a do Senátu. V regionech ještě strana nějaké pozice drží, ale pokud pojede v současném módu neviditelnosti, které čas od času rozčeří mediální štěkance (jež jsou většinou zcela mimo mísu), dopadne na podzim ještě hůř.
Podtrženo sečteno, co kdysi Hamáček načal, to současný stranický šéf Michal Šmarda dokončil. Z kdysi mocné strany, se kterou chtělo být zadobře řada lidí včetně kapitánů průmyslu a byznysu, se stal malý pitoreskní zájmový kroužek, jehož členové budí u někoho soucit, ale u většiny lidí spíš úšklebek. Miloš Zeman během svého trucování na Vysočině po výprasku v prezidentských volbách v roce 2003 napsal spisek Vzestup a pád sociální demokracie. Nyní když se ve své repasované kanceláři více méně nudí, byl mohl napsat pokračování. Ostatně na tom, kde se současná Sociální demokracie nachází, má velký podíl i on sám.
