Pyšná Evropa hraje v celosvětovém dění bohužel vedlejší roli, i když nám to tak zatím možná nepřipadá. Ubližuje si sama, a navíc je terčem subverze ze strany východních říší. Množství evropských summitů a silných prohlášení na tom nic moc nezmění. Čínský drak a ruský medvěd hrají svoje vlastní hry. Tématem není jen válečná agrese Ruska na Ukrajině. Nástrojů na to, jak oslabit konkurenci v globálním světě, mají mnohem více. Ruský vládce Putin má svoje domácí vzory ve Stalinovi a v Ivanu Hrozném. I on sní o velkém a silném Rusku. A dnes už asi také ví, že začít válku je docela snadné, ale ukončit ji je nekonečně obtížné.
Vzorem dnešního vůdce Číny Si Ťin-pchinga není bývalý krutovládce Mao Ce-Tung, nýbrž dávný čínský vojevůdce a vojenský poradce Sun-c´ (544-496 př. n. l.), známý také jako Mistr Sun. Je to autor legendárního díla Umění války. Kladl důraz na kvalitní analýzu, plánování a přípravu operace. Základním nástrojem nebyla vojenská převaha. Byla to lest a umění manipulace s využitím momentu překvapení. Podle Suna není na válečnickém umění nejdůležitější demonstrace síly, ale předvídavost, schopnost odhadnout a posléze rafinovaně ovládat protivníka a pak se vůči němu prosadit bez zbytečných ztrát.
Tento koncept zaujal mnohé následovníky, beze sporu je mezi nimi i autor manuálu ruské hybridní války generál Vitalij Petrovič Gerasimov. Ve svém textu v roce 2013 definoval osnovu nelineární (hybridní) války, která je permanentní. Takový vyšší level bývalé studené války. Hybridní válka se vede vůči společnosti v konkrétní zemi. Patří sem podpora místních protestních hlasů a vyvolávání nepokojů, dále informační válka a propaganda, využití diplomacie, kybernetická válka, ekonomická válka a speciální operace. Základním cílem hybridní války je subverze, ta se skládá z těchto etap:
- demoralizace cílové společnosti
- následná destabilizace
- následné vyvolání krize
- následné převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami napojenými na útočníka.
Útočník využívá či spíše zneužívá v hybridní válce novou kvalitu informačních technologií, včetně sociálních sítí a umělé inteligence. To vše přináší hrozbám vyšší míru nebezpečnosti. Obdobně postupuje i Čína v prosazování svých zájmů. Čína je dnes nejvyšší možnou váhou v globálním světě. Je největším světovým věřitelem, prosazuje se v poslední době v Africe, ale i na Blízkém východě a v mnoha dalších teritoriích po celém světě. Západní svět vlastně zrodil čínský ekonomický zázrak. Západ toleroval Číně porušování všech pravidel mezinárodního obchodu, byl lhostejný k porušování lidských práv, k devastaci přírody i k pracovním podmínkám při výrobě exportního zboží. Za příklad špatného odhadu lze uvést přestěhování americké firmy IBM do Číny, což po letech označil Henry Kissinger za svoji obrovskou chybu. Americká teorie o nekonečném hospodářském růstu má svoje neblahé důsledky. Čína zaznamenala v uplynulých desetiletích skokový nárůst ekonomického růstu a těží z toho i dnes, kdy Amerika nemůže přehlížet její požadavky. Konceptem dalšího růstu je vzkříšení hedvábné stezky, což byla ve starověku a středověku významná trasa vedoucí z východní Asie přes střední Asii až do Středomoří.
Si Ťin-pching chápe svoji hedvábnou stezku jako ideu globální expanze Číny. Čína vlastní či spoluvlastní klíčové technologie a využívá všech chyb západního světa. Čínský koncept „komunistického kapitalismu“ zrodil i početnou skupinu čínských oligarchů, kteří jsou za svůj úspěch vděčni Komunistické straně Číny, která jim to umožnila. Podobně jako ruští oligarchové, kteří musí být loajální k Putinovi. Čína a Rusko často vystupují jako spojenci, například při hlasování v Radě bezpečnosti OSN, přesto nejsou vždy a ve všem v souladu. Obě země mají jinou historii a mají ne vždy stejné zájmy. Jedno je však spojuje, a to je jejich hrozba pro ostatní svět, zejména pro Evropu. Ruská speciální operace a předchozí čínský covid měly a mají globální dopady. Rusko a Čína mají dohodu o strategickém partnerství, které zahrnuje celou škálu oblastí, a ne všechny jsou transparentní.
Čína (i Rusko) uplatňují svůj vliv v mnoha zemích světa. Mnoho evropských byznysmenů a oligarchů v minulých desetiletích zbohatlo při obchodování s oběma východními říšemi. Dnes se sice obracejí jiným směrem, ale staré vazby existují i nadále. Rusko překonalo i sankční režim, který umí flexibilně obcházet či hledat jiné obchodní cesty. Rusové mají navíc k dispozici jeden ohromný vyděračský kapitál, a tím jsou seznamy bývalých spolupracovníků sítí KGB a GRU. To se týká (nejen) všech zemí bývalého východního bloku. Není žádnou náhodou, že oligarchové z těchto zemí nyní skupují různé strategické komodity v západní Evropě a také v USA. Jinými slovy – studená válka vlastně nikdy zcela neskončila, jen má dnes jinou podobu. A to také tím, že na globální scéně hraje zásadní roli Čína a její spojenci. S nadsázkou by se dalo konstatovat, že jsme terčem „hedvábné hybridní války“. Čína (i Rusko) mají vůči nám výhodu i v tom, že jejich plánování je dlouhodobé, tedy nejen na jedno volební období, nýbrž na jednu generaci.
Na závěr dva citáty Mistra Suna: „Skutečným cílem války je mír.“; „V míru se připravte na válku. Ve válce se připravte na mír.“
