Jedním z důsledků evropských voleb je přeskupování sil národovecké scény. Potvrzují se animozity jejích lídrů v boji o dominanci v tomto roztříštěném spektru. Příkladem je triumfalistické účtování předsedy Motoristů Petra Macinky s Trikolorou.
Mimoparlamentní strany krajní levice a pravice získaly ve volbách do Evropského parlamentu čtyři mandáty (Přísaha/Motoristé, Stačilo!). Z toho někteří sociologové usuzují, že volby vyhrál protest, což je jen eufemistický výraz pro radikální populismus, přičemž především došlo k přeskupování těchto hlasů i s hnutími ANO a SPD.
Ekosystém „paralelního světa“
Jedna věc se však dala očekávat a signalizovaly ji dlouhodobější trendy. Celková situace zesilovaná vnějšími vlivy a náladami ve společnosti nahrávala subjektům „paralelního světa“. Tak někdo tituluje národovce s více či méně skrytým proruským akcentem, zahalovaným za prosazování českých zájmů.
Paralelní svět s košatým podpůrným mediálním ekosystémem organizoval stovky protivládních demonstrací a dalších akcí, kde zaznívala drtivá kritika západního společenství a Ukrajiny. Očekával, že zúročí svoje aktivity už v evropských volbách.
To se skutečně stalo, ale trochu jinak, než předjímaly všechny předpovědi. Uspěly jen koalice komunistky Konečné a Přísahy s Motoristy sobě. Většina „vlastenců“ jen paběrkovala, pokud neskončila v propadlišti na cestě dlážděné svými předchůdci.
Kdo si ještě pamatuje dvacetiprocentní ambice Realistů Petra Robejška a Trikolory Václava Klause mladšího? Naposledy vyhořel další virtuální mesiáš této scény Jindřich Rajchl. Rybník všem vypálilo spojenectví bývalého policisty Roberta Šlachty a výsadku Institutu Václava Klause Petra Macinky.
Trikolora je odpadní spolek
Macinka si úspěch milovníka neonacistických rekvizit a odkazů Filipa Turka opravdu užívá a rozdává jeden rozhovor za druhým. Naváží se do své konkurence, což mimo jiné dokumentuje pomíjivost přízně zradikalizovaného okruhu Václava Klause. Krystalickou ukázkou jízdy na euforické vlně je Macinkův rozhovor pro Mladou frontu DNES. Co odpověděl na dotaz, proč jeho strana nemá téměř žádnou členskou základnu?
„Držím to tak záměrně. Mockrát jsem byl svědkem vzniku ambiciózních politických projektů, které třeba vypadaly nadějně a pak si to pokazily. Třeba Trikolora byla zpočátku velmi nadějný projekt, ale s odchodem Václava Klause mladšího se z toho stal odpadní spolek.“
V témže rozhovoru paradoxně zdůraznil, že v politice má rád noblesu, důstojnost, nadhled a humor. Problém spočívá v tom, že nikdo neví, co „noblesní“ Macinka a jeho objev Turek, který hajluje, vzývá neonacistickou symboliku a posílá nepohodlné lidi do plynu myslí vážně, a co je jen „černý humor“.
Vnější pozorovatel by se naopak mohl domnívat, že hledání dna politické kultury nemá konce. A pokud se za ponurou sestavu Šlachty a Macinky dnes staví Václav Klaus, je to jen další důkaz jeho úpadku. Stále hledá nové koně, na něž by mohl vsadit ve snaze poškodit své nástupce, jimž neodpustil autonomní vedení ODS.
Chová se stejně jako Miloš Zeman, který pomáhal srážet na kolena sociální demokracii zdecimovanou vládní mesaliancí s Andrejem Babišem. Po ní naopak volá Macinka s emočně vypjatým programem Antifiala, který naopak považuje Antibabiše za nejhloupější program v dějinách země.
Pryč s Antibabišem
Názorově pružný šéf Motoristů se dnes dívá „trochu jinýma očima“ na skutečnost, že posledním impulsem pro vznik Babišova hnutí ANO bylo televizní vystoupení prezidenta Václava Klause, který předtím vetoval podporu biopaliv šitou na míru Agrofertu. Stejně změnil názor na Šlachtu, jehož klausovci nedávno považovali za rozbíječe demokratického systému.
Na Macinkova slova o „noblese“ doslovně zareagoval místopředseda Trikolory Petr Štěpánek. „Je to ten samý Macinka, který se nedávno s Filipem Turkem ožralý posadil před televizní kameru a v přímém přenosu o předsedkyni konkurenční opoziční politické strany (pozn. Zuzaně Majerové) vykřikoval, že je p..a.“
„Je to ten samý Macinka, který naopak střízlivý, leč opilý vítěznou povolební euforií, na stejnou kameru místopředsedu stejné politické strany nazýval bezpáteřním hovadem,“ pokračuje Štěpánek, jenž si povšiml i dalšího paradoxu. Ačkoli Šlachta na billboardech s Turkem slibovali, že „Filip v Bruselu nezradí“, Macinka s ním už dnes kalkuluje pro parlamentní volby.
Na druhou stranu se Macinkovi nelze vzhledem k prázdné členské množině jeho strany co divit. Posledním úlovkem je další Klausův apologeta Boris Šťastný, který se původně neúspěšně ucházel o kandidaturu za populistické hnutí ANO, což mu nebránilo tesknit nad „starými“ hodnotami ODS.
Macinka nechce politické turisty, ale zřejmě jak koho. Vítán je každý, kdo bude dostatečně přesvědčivý v bezvýhradném následování jeho guru Václava Klause.
Nadějný Rajchl
Přestřelka Motoristů a Trikolory je pokračováním starších sporů, jež vybublaly po neúspěšných volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Koalice Trikolora, Svobodní a Soukromníci v nich pohořela a nedlouho poté se rozpadla kvůli nadbíhání Trikolory Andreji Babišovi a jejím otevřeně proruským postojům. Majerová poté vsadila na spojení s SPD. Už se viděla v příští vládě, ale tyto ambice přibrzdil propadák v eurovolbách a odklon voličů od vyčpělého Okamury.
Jak Macinka komentoval dění v Trikoloře po odchodu Klause mladšího před volebním sněmem v lednu 2022? Majerovou označil za hrobařku hnutí, jež mýtizovanému juniorovi nesahá ani po paty. Větší důvěru tehdy klausovci vkládali do Jindřicha Rajchla.
„Vyklubal se z něj dobře situovaný a politicky nadějný právník, který umí mluvit, má načteno a strhává davy,“ vychvaloval tehdy Rajchla podobnými slovy, jimiž dnes opěvuje Turka. „Jsem si jist, že ideový projekt, na jehož pozadí Trikolora vznikla, přežije. A to i kdyby měla strana jako taková zaniknout...“ zavěštil si prorocky.
Rajchl tehdy z voleb do vedení Trikolory odstoupil. Usoudil, že ji nemá šanci ovládnout a založil svoje hnutí PRO. Ani on však klausovce nepřesvědčil a nakonec v evropských volbách vsadili na Turka za tu cenu, že oslabili všechny své předchozí favority. Nedá se očekávat, že se jizvy po nepříliš noblesním souboji o protestní hlasy zacelí.
