Babišovo hnutí ANO, které vyhrálo v České republice nedávné evropské volby, oznámilo, že v Evropském parlamentu opustí liberální frakci Renew Europe a zároveň odejde i z evropské strany ALDE. Prý by v jejím dresu nemohlo realizovat svůj program a plnit sliby, které dalo voličům. Zástupci Renew Europe ani ALDE ale překvapeni nejsou, tento rozchod prý očekávali. Ať budeme na celou věc nahlížet a zkoumat pohnutky hlavních aktérů jakkoliv, výsledek bude takový, že Babišova smečka bude v Evropském parlamentu izolována na jeho samotném okraji, neprosadí vůbec nic, ale zároveň v něm klesne i váha České republiky.
Babiš si pro svoje prásknutí dveřmi musel vytvořit dostatek argumentů, aby tento krok před svými příznivci obhájil. Ve skutečnosti by k jeho rozchodu s Renew Europe či ALDE dříve či později došlo tak jako tak. Ale nebyl by to Babišův odchod, nýbrž by došlo k jeho vykopnutí. Politika ANO už je totiž na hony vzdálená tomu, co liberální frakce v Evropském parlamentu hlásá a o co usiluje. Babišovo hnutí, jehož dosluhující europoslanecká sestava se během posledních měsíců rozsypala jako domeček z písku, tak bylo delší dobu vnímáno jako parta exotů. Samotný Babiš pak byl považován spíš za prospěchářského křiváka, který je schopen kdykoliv své kolegy z frakce hodit přes palubu. A jeho bratříčkování s premiéry Orbánem a Ficem je pak dalším dokladem toho, jak jeho myšlení patří spíš na východ.
Výsledek tohoto kroku však v sobě nese vesměs jen negativa. Frakce Renew Europe se s největší pravděpodobností stane součástí nové evropské koalice. Europoslanci ANO už v ní nebudou, zamíří do opozice. V ní zřejmě skončí i další noví evropští zákonodárci ze Stačilo, SPD či Motoristů. I bez rozhodnutí zda ODS nakonec zamíří či nezamíří mezi evropské lidovce, z toho vyplývá, že většina českých nových europoslanců bude v dalších pěti letech v Evropském parlamentu v opozici. Tudíž pravděpodobnost, že něco – díky čemu získali hlasy - prosadí, výrazně klesá.
Sedmička europoslanců ANO, jejíž myšlenková a vědomostní výbava není nikterak zářná, nyní hledá řešení dané situace. Je možné, že utvoří novou frakci se stejně smýšlejícími kolegy ze Slovenska, Maďarska a případně jedinci z dalších států. Jejich vliv však bude minimální a marginální, protože se bude jednat o okrajové síly mimo hlavní evropské politické směry. Zároveň mohou zapomenout na zisk nějakých významných funkcí v unijních orgánech. Zůstanou jako osamělí jako kůly v plotě.
Na jednu stranu se může ANO tato role rebelů a disidentů hodit v dalších volebních kampaních. Její méně chápavé voličstvo, které příliš nepátrá po souvislostech a tomu, zda skutečně vše je tak, jak je prezentováno, obvykle zbaští vše. Protože, kdyby tomu bylo jinak, nemohlo by ANO se svým programem udělat takový výsledek. Zatímco po tuzemských sněmovních volbách může vítěz ve své zemi leccos změnit či ovlivnit, po evropských volbách to je však možné jen v případě, že bude součástí silné frakce. Tohle ale Klára Dostálová a další kandidáti lidem na náměstích zřejmě neřekli.
Svým krokem však ANO dokázalo, že mu o nějaké české zájmy v Evropě nejde. A co hůř, že není vyspělou a státotvornou politickou stranou. Hnutí zkrátka neví, co bude dělat dál. Nemá žádný plán. Je to výraz politického amatérismu a pokrytectví. Zároveň to je důkazem, že Andrej Babiš evropskou politiku nechápe a nerozumí jí. Jediné o co mu jde, je osobní prospěch a unijní peníze. Ale ne pro Českou republiku, nýbrž pro jeho podnikový byznys. Je to kruté, ale je to tak. Mnoho našinců mu na začátku června zkrátka opět jen naletělo.
