Cyril Höschl: Vrána k vráně sedá aneb Jak pochopit mentalitu proputinovských jedinců
Pane profesore, dokážete pochopit mentalitu zdejších proputinovských jedinců a důvody, které vedou některé lidi i politiky k zastávání se Ruska v tom příšerném konfliktu na Ukrajině? Děkuji za odpověď.
Jiří Kučera, Pardubice
V úsvitu své psychiatrické kariéry jsem sedával na psychoterapeutických skupinách. Tam jsem si brzy všiml, že jestliže jsme nechali klienty, aby se rozesadili, jak chtějí, nápadně často se shlukovali podle diagnóz. Tou nejčastější byl tzv. anxiózně-depresivní syndrom, vedle toho byla řada poruch osobnosti, kterým se tehdy říkalo psychopatie, což dnes zní trochu jako nadávka. Právě tito psychopati si často sedávali pospolu podle pravidla „vrána k vráně sedá“. Tento fenomén lze vnímat jako jakýsi sociogram, podle kterého se dá získat řada informací, aniž byste s dotyčnými mluvili. Tato zkušenost se mi později mockrát osvědčila a vzpomínám si na ni i nyní.
Máte pravdu, že některé projevy politiků, ale i spoluobčanů na sociálních sítích jsou nepochopitelné a zdravému rozumu se příčící. Jak může někdo obdivovat Rusko a věřit mu po několikasetleté zkušenosti s Velkým Bratrem, carským Ruskem počínaje přes stalinské pogromy, brežněvovský Sovětský svaz až po současné Rusko. Slýcháváme paralelu, že velmoci si nezadají, že Američané utiskovali černochy a vedli válku ve Vietnamu. Dobrá, nenajdeme velmoc čistou jak lilie, ale podívejme se na hlasování světové populace nohama. Tisíce utečenců se neustále valí do Ameriky, do Ruska prakticky nikdo. Že to není našim rusofilům nápadné? Mohutné emigrační vlny proudí z východu na západ, nikoli obráceně. Už to samo vypovídá za vše.
Alexandr Solženicyn kdysi odhadl, že stalinské Rusko má na svědomí násobně větší počet obětí než 2. světová válka, přičemž vraždilo téměř výhradně vlastní obyvatelstvo, někdy i své nejvěrnější. Nápadné také je, že představitelé té slavné ruské kultury byli v drtivé většině vězněni, pronásledováni nebo skončili v emigraci. Zatímco na straně Západu by se takových případů dalo spočítat na prstech jedné ruky, na straně Východu jsou to statisíce. Nejhorší licoměrnost je kritizovat Ukrajinu za její nedostatky, jako je korupce, popřípadě ji obviňovat z nacismu. Od Ruska, které vinou státního oligarchického systému stojí ve světovém žebříčku míry korupce na nejvyšších příčkách, to opravdu sedí, o nacistických soldateskách nemluvě.
To všechno jsou jenom zástěrky ruské propagandy, která postrádá jakoukoliv logiku, jen aby ospravedlnila neospravedlnitelnou agresi vůči sousednímu státu. Od našich některých politiků taková obvinění také sedí, protože tak jako v jiných zemích i u nás fašismus celkem prosperoval i před válkou. Českoslovenští fašisté byli ustanoveni v roce 1923 a za svůj hlavní úkol považovali vybudování silného nacionalistického státu, prosazovali tvrdý postup proti národnostním menšinám a v neposlední řadě usilovali o rozbití demokratického zřízení první republiky.
V roce 1926 se českoslovenští fašisté spojili s Národním hnutím, a tak vznikla Národní obec fašistická. Jejím hlavním společným jmenovatelem byl antisemitismus. Čtete-li historii československého fašismu, nemůžete se vyhnout paralelám s některými subjekty současné politické scény. Ačkoliv vývoj dějin je singulární, některé principy se opakují jako přes kopírák.
Výmluvným příkladem licoměrnosti je, když Vladimir Putin požaduje, aby se Ukrajinci stáhli z vlastního území. Nic víc nepřipomíná osud československých Sudet jako osud východní částí Ukrajiny a Krymu. Také tam sousední agresor argumentuje výraznou menšinou obývající příslušný prostor a její jazykovou identitou. Vždyť záminkou k Mnichovské dohodě byl údajný útisk sudetských Němců ze strany československé vlády a československého obyvatelstva. Člověk by řekl, že po tom, co se dělo dál, všichni zmoudří. S velkým překvapením lze konstatovat, že se tak nestalo ani 80 let po válce.
Jestliže měl někdo o dobrých úmyslech Putina jakékoliv iluze, tak při zachování špetky zdravého rozumu o ně musel přijít jeho současnou návštěvou velkého vůdce Kim Čong-una. Už slyším různé místní nacistíčky, jak argumentují tím, že Kim Čong-una navštívil také prezident Trump. To byla slavná schůzka, která vstoupila do dějin pod pseudonymem „Válka účesů“. Zatímco jejím cílem bylo neutralizovat Kim Čong-una v jeho snaze pálit neustále rakety na Jižní Koreu a ohrožovat své sousedy, v případě Putina jde o jinou věc: o velké přátelství, spojenectví a vzájemnou podporu, zejména vojenskou. Jinými slovy o participaci na nejnebezpečnějším a nejodpornějším režimu světa. Inu vrána k vráně sedá aneb řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, kdo jsi. Nyní už je to tedy naprosto jasné. I o našich trollech.
