Viliam Buchert: Mír za každou cenu války neukončí. Zločinné režimy se nezastaví

Americký prezident Franklin Delano Roosevelt 5. října 1937 ve svém Karanténním projevu v Chicagu vyzval k zavedení mezinárodní „karantény“ proti „epidemii světového bezpráví“ ze strany agresíívních států jako alternativy k tehdy převládajícímu politickému klimatu neutrality a nezasahování. O necelé dva týdny později v osobním dopise svému příteli napsal: „Jak víte, bojuji proti dlouhodobé psychologii veřejnosti – psychologii, která se velmi blíží tomu, že říká ‚mír za každou cenu‘… Nejpraktičtější a nejmírumilovnější věc, již lze proto z dlouhodobého hlediska udělat, je dát je do karantény.“ Slovem „je“ myslel agresívní státy, které sice nejmenoval, ale všichni věděli, o koho se jedná. Bylo to Německo, Itálie a Japonsko.

Rooseveltova slova nebyla vyslyšena. Epidemii bezpráví se demokratický svět snažil zoufale zastavit voláním po míru. Jenže Adolf Hitler či Benito Mussolini nebyli gentlemani a nedodržovali dohody, jak se nějaký čas naivně domnívaly mocnosti, když zradily v září 1938 v Mnichově Česko­slovensko. Druhou světovou válku, nejstrašlivější konflikt lidské historie, nezastavilo žádné vyjednávání ani dohody stalinistického Sovětského svazu s Německem a Japonskem o neútočení. Trajektorie myšlení agresívních států a jejich proradných vůdců je totiž nekompatibilní s uvažováním Západu. Na tom se nic nezměnilo. Proto by vyjednání dohody na Ukrajině za současných podmínek, jež vyhovují putinovskému Rusku, nevedlo k trvalému míru.

Západ v nesnázích

Podobně jako před druhou světovou válkou je pro demokratický svět zásadním problémem to, že Západ v čele se Spojenými státy a paktem NATO je na případný globální konflikt či kombinaci větších válek na různých místech světa nepřipravený. Severoatlantická aliance je sice největší vojenskou silou světa, momentálně by nebyla poražena, ovšem takto se hra ze strany našich nepřátel nehraje.