Vláda a ANO se shodli na zahraniční politice, tvrdí prezident Pavel. Co Babišovo paktování s Orbánem?
Prezident Petr Pavel uspořádal další setkání se zástupci vlády a nejsilnější opoziční strany. Prohlásil po něm, že atmosféra byla „jiskřivá“, ale že je shoda na nutnosti pomáhat dál Ukrajině a na prozápadním směřování země. Opozice vzápětí ve sněmovně prokázala opak a do této idyly příliš nezapadá ani Babišovo povolební manévrování v Evropském parlamentu.
Po fiasku s jednáním o důchodové reformě, kdy po zásahu Andreje Babiše změnili představitelé ANO názor a odvolali, co odhlasovali, proběhl další „kulatý stůl“ na Hradě v jiném formátu. Tentokrát za účasti bývalého premiéra, což sice minimalizovalo následné mediální šumy, ale výsledek byl nakonec podobný, jen ne tak emočně vypjatý.
Vše při starém
Veřejnost se nedozvěděla nic nového. Oba bloky prezentují v zahraniční oblasti stále stejné postoje a nezdá se, že by se nějak přibližovaly. Shoda na aktivitách v rámci struktur EU a NATO, označení Ruska za agresora a na deklaracích o pomoci Ukrajině byla mezi nimi už předtím.
Nezměnily se ani rozdílné akcenty na formu pomoci Ukrajině a mírová jednání. Ani rozpor slov a činů představitelů ANO, který předvedlo v Poslanecké sněmovně už několik hodin po jednání na Hradě, bořící konstrukci širokého konsenzu.
Poslanci téhož dne probírali sedmou vládní novelu lex Ukrajina reagující na aktuální situaci. Tato novela prodlužuje dočasnou ochranu ukrajinským uprchlíkům před válečným konfliktem, která jim zajišťuje přístup ke zdravotní péči, vzdělávání či na pracovní trh.
To v situaci, kdy od loňského roku dvojnásobně převažují příjmy z pobytu uprchlíků z daní a odvodů nad sociálními výdaji. Česko je na tom zdaleka nejlépe z hlediska jejich zapojení na pracovní trh, takže populistické výhrady, že Češi na Ukrajince doplácejí, jsou jen primitivním vyvoláváním protiukrajinských nálad.
ANO proti pomoci Ukrajině
Jak se k poslední novele lex Ukrajina v prvním čtení postavilo ANO, které krátce před tím pochválil prezident za přístup k pomoci Ukrajině? Nejprve se pokusilo společně s SPD vrátit novelu zpět k přepracování, a když neuspělo, podpořilo návrh Okamurova hnutí na její zamítnutí. Další pomoc Ukrajině prošla jen koaličními hlasy, což je proti minulosti změna.
Babiš, Havlíček a Schillerová donedávna odmítali kritiku svých vyhrocených postojů vládní pomoci Ukrajině poukazováním na hlasování ve sněmovně, kde ANO předchozí balíčky lex Ukrajina podpořilo. To už dnes v honbě za radikálními hlasy voličů Šlachtovy Přísahy, SPD, Rajchla a komunistů neplatí.
Postoj ANO ve sněmovně je v přímém rozporu se slovy prezidenta o údajné shodě na pomoci Ukrajině, přičemž se už projevuje nejen ve zpochybňování vojenských dodávek, ale i v celkovém rámci této podpory. To však nebyl jediný rozpor.
Anonistický poslanec Radek Vondráček téhož večera v České televizi znovu nazval českou muniční iniciativu, která právě začíná proudit na Ukrajinu, jako „nešťastnou“ a údajně předraženou. Na opakované dotazy moderátora svoje nařčení, které před ním často opakoval Andrej Babiš, nijak nedoložil.
Laciné mírové hraběcí rady
Prezident Pavel zmínil jediný „mírný“ nesoulad. „Je rozdíl v důrazu, jak vést paralelně úsilí o mírové řešení konfliktu. ANO je toho názoru, že mírová jednání nepokračují tak rychle, jak by si představovalo,“ uvedl po jednání na tiskové konferenci, kde tentokrát vystoupil sám.
Rozdíl je ovšem poměrně značný. Šéf ANO přehlédl výsledky dlouho očekávaného švýcarského mírového summitu za účasti zhruba stovky zemí, jehož závěry sice vyšly Kyjevu vstříc, ale nepodpořila je skupina zemí „třetího světa“ napojená na Rusko, takže se mír nepřiblížil ani o milimetr.
Pokud expremiér lacině kritizuje západní společenství, že se dostatečně nesnaží o mírová řešení a vyzývá velmoci k jednání bez podmínek, není potom jasné, koho zájmy ve skutečnosti hájí. O tom nakonec svědčí i jeho povolební změna kurzu, kdy ANO vystoupilo z unijní liberální frakce Renew a poohlíží se po jiném ukotvení.
Svým způsobem to lze pochopit, protože Babiš s touto frakcí už dlouho nemá nic společného. Spíš je podivné, že v ní setrval tak dlouho a jeho minulá družina zde odhlasovala i ty unijní plány, které dnes torpéduje. Tímto krokem současně znemožnil svoje čerstvě zvolené europoslance, kteří do poslední chvíle o tomto obratu netušili. Lídryně Klára Dostálová odchod z Renew vylučovala.
Od Macrona k Orbánovi
Nejčastěji se spekuluje o vzniku nové frakce za účasti dnes nezařazených stran premiérů Viktora Orbána a Roberta Fica, kam by mohly přejít další subjekty z nacionalistické frakce Svoboda a identita. Orbán se dnes chová jako politik nejvíc nakloněný zájmům Kremlu v EU, který většinou jako jediný do poslední chvíle sabotuje protiruské sankce či pomoc Ukrajině.
Šéf ANO tímto krokem definitivně zpřetrhal svoje dlouho vyzdvihovaná pouta s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a přimyká se k proruským populistům (půjde s nimi Wilders, Salvini, nebo rakouští Svobodní?). Není sice jasné, jestli tato frakce vznikne, nezbývá už moc času, ale Rubikon je překročen.
Bylo by to krásné, kdyby skutečně kvůli kontinuitě panovala široká shoda na zahraniční politice, stejně jako na důchodové reformě. Lze i chápat snahu prezidenta obrušovat hrany. Jenže vzhledem k dosavadní praxi je tento optimismus, a to nejen k povolebním pohybům, ale i vzhledem k potenciálním vládním spojencům, které dnes ANO vyhlíží, mírně řečeno přehnaný.
