Viliam Buchert: Pellegrini v Praze aneb Napínat dál vztahy se Slovenskem by byla velká chyba
Po desetiletí jsme slyšeli mnoho vzletných slov o tom, že Češi a Slováci mají k sobě blízko a že naše země jsou spojenci. Stačila roztržka kolem řešení války na Ukrajině a nad vztahy na vládní úrovni se objevily černé mraky. Objetí nahradily z obou stran ublíženecké vzkazy. Ani středeční návštěva nového slovenského prezidenta Petra Pellegriniho v Praze některé rozpory nevyřeší, bylo by ale dobré přestat vztahy se Slovenskem dál napínat. Existuje pro to i velmi pragmatický důvod – Česko má sice v Evropě mnoho „přátel“, ale žádné skutečné strategické spojence.
To, že česká vláda v březnu pozastavila v případě Slovenska mezivládní konzultace kvůli rozdílným názorům na některá témata zahraniční politiky, bylo netaktické. K ničemu to nevedlo a nepovede. Byl to především vzkaz pro domácí voliče vládní pětikoalice. Přitom to, že vláda vedená Robertem Ficem bude mít na něco zcela jiné názory, se vědělo už loni na podzim po slovenských parlamentních volbách. Ani to nemělo vést k tomu, že neprobíhají vládní konzultace.
Na druhé straně nelze ignorovat absurdní výkřiky některých slovenských politiků, jaké produkují například místopředseda parlamentu Andrej Danko, Ficův europoslanec Luboš Blaha či ministryně kultury Martina Šimkovičová, která se kromě svého vzhledu zamilovala i do konspiračních teorií. Nemluvě o části slovenské politiky a společnosti, která koketuje s postfašistickými narativy.
Dobrým znamením je, že nový slovenský prezident Peter Pellegrini jako první zahraniční návštěvu přijal v Bratislavě českého šéfa diplomacie Jana Lipavského a že na první zahraniční cestu vyrazil tradičně do Prahy. Slovenská i česká média přitom s gustem označují Pellegriniho jako „Ficovu podržtašku“. Nepočkalo se, co a jak bude dělat. Přitom „Pelle“, jak se slovenskému prezidentovi říká, je politik, který hledá spíše konsenzus, těžko předpokládat, že by to při výkonu funkce chtěl měnit.
Robert Fico je z jiného těsta (i když byli kdysi s Pellegrinim v jedné socialistické straně), přesto ho nemá česká vláda opomíjet. Tak to v diplomacii nefunguje. A pokud funguje, nelze někdy najít shodu. Přesto obnovení mezivládních konzultací se slovenským kabinetem není podle posledního vyjádření premiéra Fialy na pořadu dne. Prý i kvůli zdravotnímu stavu Fica (ten se zotavuje po atentátu) by byly takové úvahy předčasné. To je dost slabá výmluva. Až bude Fico fit, konzultace začnou? Zřejmě ne.
Současná česká vláda u toho bere málo v potaz jednu důležitou věc, která přesahuje jakýkoli její mandát. Tím jsou opulentní obchodní vztahy mezi Českou republikou a Slovenskem i velké investice českých firem u našich sousedů. Myslet si, že neklid na vládní úrovni nemá vliv na byznys, je naivní a v jistých ohledech nebezpečná představa.
Petra Pellegriniho přijal v Praze prezident Pavel, předseda vlády Fiala, předsedkyně sněmovny Pekarová Adamová, místopředseda Senátu Drahoš, setkal se i s exprezidentem Zemanem. Pelle také symbolicky uctil památku obětí střelby na Filozofické fakultě. Navíc je známo, že Pellegrini má českou metropoli velmi rád a často sem jezdí i soukromě. Stačí to všechno dohromady k tomu, aby se narovnaly vztahy mezi vládami? Mám obavu, že nikoli. A to je chyba.
