Ostravský úřad práce začal vyplácet mzdy téměř pěti tisícům zaměstnanců huti Liberty, která vstoupila před pár dny do insolvence. Celkové náklady, které se v první fázi hradí ze státní kasy, se odhadují na 1,3 miliardy korun.
Podle zákona vyplácí pracák v případě insolvence společnosti jeho postiženým zaměstnancům, kteří přestali dostávat výplatu, mzdu po tři měsíce, maximálně do výše jeden a půl průměrné mzdy v ekonomice. A platí k tomu i sociální a zdravotní pojištění. Vyplacené peníze pak uplatňuje v insolvenčním řízení jako pohledávku, a protože jde o mzdy, má při rozdělování zpeněženého majetku přednost před většinou ostatních. I v tomto případě lze předpokládat, že se vyplacená suma státu zase vrátí. Nápad iniciativního ministra práce Jurečky, který by hned onu tříměsíční lhůtu prodlužoval změnou zákona a po babišovsku „se tak staral o lidi“, však není úplně rozumný, protože v případě jiných insolvencí, kde chybí dostatek majetku, by na to mohl stát těžce doplatit. A fakticky k tomu není důvod.
Především je otázkou, zda má smysl držet všechny zaměstnance Liberty na pracovním úřadu, místo aby si hledali včas jinou práci. Ostravský region sice nepatří k těm, kde by se o pracovníky s poměrně vysokou hutnickou mzdou firmy zrovna praly, ale už se v minulosti úspěšně vypořádal s horšími sociálními otřesy.
Pravděpodobnost, že se huť vrátí zase zpátky s novým investorem k plnému provozu je totiž méně než teoretická. V ocelářství totiž momentálně žádný velký boom není na dohled. Navíc Liberty určitě nepatří k nejmodernějším provozům v Evropě a je pořád otázkou, co investoři mající o firmu zájem, o nichž hovořil ministr financí Stanjura i další, s firmou vlastně zamýšlejí. Například obnovovat výrobu ve vysokých pecích, když železná ruda se musí dovážet zdaleka a koksovatelné uhlí na tom začíná být podobně, se nejeví jako zrovna dvakrát perspektivní podnikání. A přechod na vodíkové technologie budoucnosti je v tuzemských podmínkách spíš verneovka než nějaký reálný byznys plán.
Nicméně stát vedle pohledávky úřadu práce bude uplatňovat ještě letitou pohledávku státní pojišťovny EGAP, jíž Liberty dluží více než miliardu, a otázkou je, zda k tomu nepřibydou nějaké další dluhy padlé huti vůči státu. Krachující firmy často neplatí za své zaměstnance i delší čas sociální pojištění apod. Pak by svou pohledávku uplatňovala třeba i ČSSZ. Postavení státu bude v insolvenčním řízení tudíž vzhledem k výši pohledávky poměrně silné a jeho zástupci pak mohou leccos prosadit například ve spolupráci se zmíněnými investory a nějaký provoz do fabriky vrátit.
