Pavel Páral: Stát začal vyplácet mzdu zaměstnancům zkrachovalé Liberty. Peníze by se mu měly vrátit
Ostravský úřad práce začal vyplácet mzdy téměř pěti tisícům zaměstnanců huti Liberty, která vstoupila před pár dny do insolvence. Celkové náklady, které se v první fázi hradí ze státní kasy, se odhadují na 1,3 miliardy korun.
Podle zákona vyplácí pracák v případě insolvence společnosti jeho postiženým zaměstnancům, kteří přestali dostávat výplatu, mzdu po tři měsíce, maximálně do výše jeden a půl průměrné mzdy v ekonomice. A platí k tomu i sociální a zdravotní pojištění. Vyplacené peníze pak uplatňuje v insolvenčním řízení jako pohledávku, a protože jde o mzdy, má při rozdělování zpeněženého majetku přednost před většinou ostatních. I v tomto případě lze předpokládat, že se vyplacená suma státu zase vrátí. Nápad iniciativního ministra práce Jurečky, který by hned onu tříměsíční lhůtu prodlužoval změnou zákona a po babišovsku „se tak staral o lidi“, však není úplně rozumný, protože v případě jiných insolvencí, kde chybí dostatek majetku, by na to mohl stát těžce doplatit. A fakticky k tomu není důvod.
Především je otázkou, zda má smysl držet všechny zaměstnance Liberty na pracovním úřadu, místo aby si hledali včas jinou práci. Ostravský region sice nepatří k těm, kde by se o pracovníky s poměrně vysokou hutnickou mzdou firmy zrovna praly, ale už se v minulosti úspěšně vypořádal s horšími sociálními otřesy.
Pravděpodobnost, že se huť vrátí zase zpátky s novým investorem k plnému provozu je totiž méně než teoretická. V ocelářství totiž momentálně žádný velký boom není na dohled. Navíc Liberty určitě nepatří k nejmodernějším provozům v Evropě a je pořád otázkou, co investoři mající o firmu zájem, o nichž hovořil ministr financí Stanjura i další, s firmou vlastně zamýšlejí. Například obnovovat výrobu ve vysokých pecích, když železná ruda se musí dovážet zdaleka a koksovatelné uhlí na tom začíná být podobně, se nejeví jako zrovna dvakrát perspektivní podnikání. A přechod na vodíkové technologie budoucnosti je v tuzemských podmínkách spíš verneovka než nějaký reálný byznys plán.
Nicméně stát vedle pohledávky úřadu práce bude uplatňovat ještě letitou pohledávku státní pojišťovny EGAP, jíž Liberty dluží více než miliardu, a otázkou je, zda k tomu nepřibydou nějaké další dluhy padlé huti vůči státu. Krachující firmy často neplatí za své zaměstnance i delší čas sociální pojištění apod. Pak by svou pohledávku uplatňovala třeba i ČSSZ. Postavení státu bude v insolvenčním řízení tudíž vzhledem k výši pohledávky poměrně silné a jeho zástupci pak mohou leccos prosadit například ve spolupráci se zmíněnými investory a nějaký provoz do fabriky vrátit.
