Jiří Sezemský: Mýtus kultu Juliana Assange. Vězeň svědomí, nebo anarchista sloužící ruským zájmům?
Zakladatel společnosti WikiLeaks Julian Assange byl propuštěn na svobodu. Končí vleklá anabáze, kdy známému aktivistovi hrozil vysoký trest kvůli vyzrazení tajných informací a ohrožení národní bezpečnosti. Pro své příznivce je hrdinou, odpůrci ho považují za vlastizrádce, který sloužil zájmům nepřátelských mocností.
O kontroverznosti australského vydavatele svědčí dva typy reakcí. Bývalý ředitel CIA a americký ministr zahraničí Mike Pompeo označil Assange za „darebáka, který znásilnil Ameriku“. Na druhé straně přední kremelská propagandistka Margarita Simonjanová považuje Assange za „nejlepšího novináře naší doby“.
Tím jsou rozdány karty rámující polemiku o působení „informačního aktivisty“, jak se sám nazývá, kolem jehož osoby vytvořila krajní levice zbytnělý mýtus. Deklaroval prosazování demokratických hodnot, ale v boji za svoji „pravdu“ se spojoval s režimy, které nemají s demokracií nic společného.
Nyní došlo v dlouholeté kauze ke zlomu. Assange se měl zodpovídat z 18 trestných činů na základě zákona o špionáži. U amerického federálního soudu na Severních Marianách se přiznal k jednomu bodu obžaloby, ze spiknutí za účelem získání a zveřejnění tajných dokumentů americké národní obrany. Došlo k dohodě se žalobci, která spočívala v trestu vězení, jehož výši si už odpykal, ale i v utlumení jeho aktivit.
Kdo je Julian Assange?
Dvaapadesátiletý rodák z Queenslandu již od mládí inklinoval k anarchistickému nutkání nabourávat státní autority. Ve dvaceti letech byl obviněný z 25 případů hackerství, když pronikl do amerických vojenských sítí. Dostal nízký trest, jelikož soudce dospěl k názoru, že šlo jen o zvědavost.
Totéž neplatí pro jeho pozdější aktivity. Assange v roce 2006 založil mediální společnost WikiLeaks s webovou stránkou, jež sloužila jako úložiště tajných informací sdílených whistleblowery, kteří je chtěli pustit do veřejné sféry. Vznešené poslání webu znělo: „Vytvářet spravedlivější společnost založenou na pravdě.“
WikiLeaks zveřejnily deset milionů utajovaných souborů, zpočátku s kauzami ze „třetího světa“ (Keňa, Peru, Blízký východ). Světovou proslulost jim v roce 2010 přineslo publikování stovek tisíc zpravodajských dokumentů americké armády z vojenských operací v Afghánistánu a Iráku. Měly dokládat porušování zákonů při zacházení s civilisty a zajatými vojáky.
Dopomohl k tomu únik utajovaných dat ve spolupráci s analytičkou americké armády Chelsea Manningovou, jež ve vězení změnila identitu z muže na ženu. Původně byla odsouzena na 35 let vězení a po sedmi letech ji propustili. WikiLeaks jí podle obžaloby pomáhalo prolomit zakódovaný přístup k citlivým dokumentům.
Málo vás zahynulo
Assangeovi kritici poukazovali na to, že ve svém křižáckém tažení za „světové dobro“ porušoval základní novinářské pravidlo prověřování informací. Zároveň ohrozil životy mnoha lidí zveřejněním seznamů Afghánců a Iráčanů, kteří spolupracovali s americkými a koaličními silami.
Publikoval ale mnoho dalších dokumentů, včetně diplomatických depeší s cílem narušit vztahy mezi USA a západními spojenci. To už nevypadá na veřejný zájem, ale na politický útok. O Assangeově vyhraněném aktivismu svědčí i jeho pozdější zasahování do sporu španělské vlády s Katalánskem, kde podporoval jeho protiústavní odtržení od zbytku země a snažil se je ovlivnit pomocí dezinformací.
O Assangeově pocitu vlastní výlučnosti svědčí jeho výhrady k západním novinářům. Obviňoval je z toho, že neberou svou profesi vážně, což prý dokazuje jejich relativně nízká míra obětí. „Myslím, že je mezinárodní ostuda, že tak málo západních novinářů bylo zabito při výkonu služby nebo bylo zatčeno při výkonu služby,“ uvedl.
Koncem roku 2010 nabraly události spád. Švédský soud nařídil zadržení Assange kvůli podezření z trojnásobného znásilnění. Ten následně porušil podmínky kauce a v roce 2012 se uchýlil na ekvádorskou ambasádu v Londýně, kde požádal o politický azyl v obavě, aby nebyl vydán do Spojených států.
Hroutící se mýtus
Tady se už začíná hroutit mýtus neohroženého bojovníka za svobodu a pravdu, jelikož mu azyl udělil prezident Rafael Correa. Ekvádor v té době patřil do socialistického bloku venezuelského prezidenta Huga Chaveze a dalších autoritářských režimů Kuby, Nikaraguy a Bolívie. Bojovník za demokracii se spojuje s nejtvrdšími diktaturami? To zkrátka nesedí.
Correův nástupce Moreno měl na Assangeho jiný názor a azyl zrušil. Assange poté strávil pět let v britské věznici kvůli porušení kauce a nekonečným soudním bitvám proti vydání americké justici. Nyní tato sága skončila, ale spory o jeho odkaz se vedou dodnes.
Pokud někdo Assange považuje za nezávislého strážce demokracie, kvůli čemuž si vysloužil ocenění části levicových médií, musel by odvahu prokazovat především tam, kde je skutečně vážně okleštěna demokracie. To se neděje.
Pokud je někdy přirovnáván k „Navalnému Západu“, je to naprostá ztráta soudnosti. O tom svědčí i jeho nadbíhání Putinovi, který na oplátku označil jeho stíhání za politicky motivované. Zakladatel WikiLeaks v prosinci 2010 přiznal, že uvažuje o azylu v Rusku, kam chtěl přesunout celý server. Tehdy mu to jeho spolupracovníci rozmluvili.
V ruském zájmu
V roce 2012 Assange natočil z ekvádorského azylu dvanáct rozhovorů s podobně smýšlejícími osobnostmi pro Kremlem financovanou televizi Russia Today. Mezi nimi byl i bývalý pracovník CIA Edward Snowden, který ukradl a zveřejnil další tajné dokumenty. V roce 2013 se spolupracovníci WikiLeaks na doporučení Assange podíleli na jeho emigraci do Moskvy, kde dostal azyl a žije zde dodnes.
V roce 2016 zveřejnily WikiLeaks tisíce soukromých mailů prezidentské kandidátky Demokratické strany Hillary Clintonové ukradené ruskými hackery. Přímé napojení štábu jejího protikandidáta Donalda Trumpa na Kreml sice vyšetřování neprokázalo, ale Clintonová považovala tento útok za operaci ruských zpravodajských služeb.
Téhož roku Assange odrážel kritiku, že se systematicky nevěnuje porušování zákonů v Rusku, pozoruhodným tvrzením, že to není zapotřebí. V zemi je prý dostatek svobodných médií kritických k vládě. V Putinově impériu se však stále více utahovaly šrouby a byla známa jména zavražděných novinářů, včetně Anny Politkovské.
O rok později Assange odmítl zveřejnit získané informace o korupci na nejvyšších místech v Rusku. Naopak kritizoval konkurenční únik dokumentů Panama Papers, jež odhalily zahraniční Putinův účet se dvěma miliardami dolarů. Podle něj šlo o spiknutí vedené USA s cílem ruského vůdce znemožnit. V roce 2015 relativizoval anexi Krymu tvrzením, že „Spojené státy anektovaly celý svět prostřednictvím své špionáže“. Zajedno s Putinem je i v tom, že by mělo zaniknout NATO.
Putinovi užiteční idioti
Assangeho hájí nejen krajní levice a Putinův režim, ale i jeho propagandistické výhonky v Evropě, Česko nevyjímaje. Proruské weby zveřejnily několik adoračních komentářů o údajně „týraném novináři“, který je démonizován a přitom nedělá nic zavrženíhodného.
Dezinformační web Aeronet připomněl dva výroky, kvůli nimž byl prý Assange vězněn. „Zapomeňte na Rusko! Skutečnou hrozbu pro Ameriku představuje Izrael a izraelská lobby! Většina válek za posledních 50 let vypukla na základě lží médií, která přetiskovala vládní propagandu!“ píše šéfredaktor Aeronetu. První výrok je vyloženě antisemitský a druhý by se dal nejlépe využít pro kremelskou obhajobu agrese na Ukrajině.
Je tu jeden zásadní rozdíl. V demokracii rozhodují o možné kolizi svobody slova se závažným porušením zákona soudy, kdežto v diktaturách typu Ruské federace organizované vraždy novinářů. Výběr je široký – otrava novičokem, plutoniem, vyhazování z okna, střelba na ulici nebo „doživotní“ trestanecké tábory na Sibiři.
Co by si vybral propuštěný Assange? O to vůbec nejde, není naivní. Radikální anarchista zveřejňoval jen ty informace, které se mu hodí a které zapadají do jeho fanatického boje proti „západnímu imperialismu“. K tomuto „vyššímu poslání“ se hodí každý diktátor a Putinův užitečný idiot.
