Kocovina. Katastrofa. Ponížení. Selhání prezidenta Emmanuela Macrona. Tak zní některá hodnocení prvního kola parlamentních voleb ve Francii, ve kterých zvítězila mnohými proklínaná strana Marine Le Penové. Navíc druhá skončila koalice levicových aktivistů a extremistů. Až na třetím místě se krčí skupina kolem Macrona, který utrpěl po evropských volbách další debakl. Přitom předčasné volby vyhlásil sám Macron. Co bude dál, se uvidí až po druhém kole voleb, které se uskuteční v neděli 7. července. Francii v každém případě čekají nelehké časy.
Problémem francouzských parlamentních voleb je komplikovaný dvoukolový systém. Jeho výsledky pak někdy neodrážejí skutečné nálady obyvatel, protože dokáže důsledně blokovat některé strany. Na to spoléhal Macron, když po utrpěném debaklu ve volbách do Evropského parlamentu ihned vyhlásil předčasné volby do Národního shromáždění. Chtěl tím zastavit rozjeté Národní sdružení, stranu Marine Le Penové, jejímž předsedou a výborně zvoleným fíkovým listem je osmadvacetiletý Jordan Bardella, kandidát na premiéra.
Záměr Macrona ale zkrachoval. Skončilo to pro něj katastrofou a doba macronismu končí. Je jedno, kdo vytvoří příští kabinet, „silný“ Macron je minulostí. Kromě silné pravice vyrostl totiž prezidentovi stejně silný protivník na levici. Vytvořit proto vládu, která bude dobře spolupracovat s oslabeným prezidentem, bude nesnadné, ne-li nemožné.
Nesmíme u toho zapomínat na to, že země galského kohouta má velký vliv v Evropské unii, že je to druhá největší evropská ekonomika a jediná jaderná velmoc v EU. Současná nejistota, která chvílemi připomíná chaos, nebude dobrá pro nikoho.
Jedním z hlavních viníků krize je prezident Emmanuel Macron. Pokud by dokázal vyvolávat duchy, tak by mu jich kolem jeho Elysejského paláce dnes létalo několik. Jednak je to on sám, protože se stává vyvanulým duchem francouzské politiky.
Na jedné straně se pak vznáší duch populistického Národního sdružení. Podle mnohých je to krajní pravice, ale pro mnohé Francouze už přijatelný mainstream, který získal třetinu hlasů. A když už někdo hovoří o pravici, tak Národní sdružení má částečně levicový ekonomickým programem, což je v zemi galského kohouta obvyklé, jinak neuspějete.
Na druhé straně vidíme ducha levicového bloku, který se nazývá Nová lidová fronta. Dostal v neděli skoro třicet procent hlasů. Pokud je pro někoho lepenovské Národní sdružení strašákem, tak tento slepenec socialistů, komunistů a fanatických aktivistů je superstrašákem. Sám Macron označil tuto levici za „groteskní“ a pro Francii zničující. Pokud by se naplnily některé části volebního programu této levice, tak by Francie musela vystoupit z EU… Navíc je to v oblasti zahraniční politiky progresivistická koalice, která podporuje palestinské radikály a nemá ráda NATO.
Ve Francii získalo o víkendu mandát v Národním shromáždění už v prvním kole 75 poslanců, mezi nimi Marine Le Penová. To je více než desetina z celkových 577 mandátů. Při minulých volbách se to podařilo v prvním kole jen 8 lidem. Z toho je vidět, že odhodlání volit „ty svoje“ je oproti minulosti extrémně silné. Lepenovci získali v prvním kole 37 mandátů, levicová koalice 32, zbytek politického pole jen paběrkoval.
Kandidáti, kteří postoupili do druhého kola hlasování, se musí do úterního večera rozhodnout, zda z boje odstoupí, nebo budou pokračovat. V neděli večer se zdálo, že v mnoha volebních obvodech se třetí nejlépe umístěný kandidát stahuje, aby pomohl porazit vítězné Národní sdružení. Může ale tato taktika opět vyjít? Navíc odhadnout při dvoukolovém systému celkové výsledky je složité. Predikce o rozložení mandátů, které jsme viděli ještě v neděli večer, už neplatí.
Pokud žádná strana nedosáhne v parlamentu na většinu, čeká Francii patová situace a zmatek v zablokovaném Národním shromáždění. Přitom další předčasné volby může Macron vyhlásit až za rok.
Nadcházející dny proto budou patřit ve francouzské moderní historii mezi nejvypjatější.
Jedno je ale jisté – po druhém kole voleb ve Francii uvidíme opět velmi silné titulky v médiích a uslyšíme velmi silná politiků z celé Evropy. Země prožívá politickou revoluci a u revoluce se může stát cokoli.
