Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je hodně specifická událost. Má světové renomé, ale udržuje si své typicky české prvky. Na jedné straně máte červený koberec, gigantický kinosál, silný soutěžní i nesoutěžní program a hollywoodské i evropské hvězdy. Na té druhé pak české hvězdy i hvězdičky, přehlídku politiků, oficiální i neoficiální večírky, divoké afterparties a větší či menší skandály. Oboje tu posledních pár let funguje v precizní rovnováze, kdy jedno nezastiňuje druhé, a naopak. Kdo za to může? Ty největší hvězdy festivalu.
Při procházce po kolonádě potkáte „Piráta z Karibiku“, herce Geoffreyho Rushe. Před dvěma lety tu byl jednou z hlavních hvězd. Dnes se nonšalantně prochází po Karlových Varech a ukazuje své ženě, kde všude tehdy byl a co tam dělal, a zaníceně jí to vypráví. Bez ochranky, bez doprovodu. Jen tak. Na červeném koberci davy jásají při příjezdu Vigga Mortensena. Filmový Aragorn se ochotně podepisuje fanouškům. Mezitím ale na červeném koberci vládnou české herečky Hana Vagnerová a Petra Nesvačilová. Vkusně oblečené, bez přehnané extravagance, ale s energií, která strhne všechny fotoaparáty směrem k nim, i když je v pozadí hollywoodská hvězda.
Ve Velkém sále zažijete neopakovatelný moment. Jako členovi delegace vám aplauduje až tisíc lidí. Pokud jste mimořádně dobrý, aplaudují vám vestoje. Pak delegace odchází a divákům by ve výhledu překážely mikrofony. I tu přijde nenápadný pán v šedé vestě, mikrofony sklopí a odejde. Ten pán se jmenuje Zdeněk Folprecht, mimo festival pracuje jako právník a ve volném čase dělal pokladače mikrofonu 30 let. Kvůli špatnému zdraví přenechává svou funkci mladším, dvojici mikrofonů letos symbolicky položil naposledy. Za to se dočkal bouřlivé ovace tisícovky lidí ve Velkém sále. Vestoje. Dvakrát.
Festival slouží i jako přehlídka vládnoucí politické reprezentace. Se dvěma výjimkami. Pravidelně sem jezdí Dagmar Havlová i Livia Klausová. Jinak tu vždy narazíte na aktuální ministry a premiéry. Prezident sem loni přijel po desetileté pauze. Miloš Zeman festivalem pohrdal. Stejně jako vším, čemu nerozuměl. Petr Pavel návštěvu hlavy státu loni obnovil a letos tradici potvrdil. Co je ale důležitější, k návštěvě si vybírá debuty mladých českých filmařů, jimž tak pomáhá uchytit se a prosadit. Loni to byl Bod obnovy Roberta Hloze, letos Mord Adama Martince. Tohle je dobrý důvod, proč by sem měl politik přijet. Nestříhat tu pásky, neotvírat nedodělané bazény a hotely, ale trochu sám sebe upozadit a nechat vyniknout české filmaře.
Nic z toho výše uvedeného by ale nebylo možné bez dvou zásadních skupin. Tu první tvoří diváci, kteří od sedmi ráno bojují o volné vstupenky na projekce a dlouhé hodiny pak sedí před kinosály, aby zabrali volná místa. Srdcaři s batůžky, kteří tu v parném vedru nebo intenzívním dešti (jiné počasí tu během festivalu není) chodí klidně na čtyři snímky denně. Tu druhou pak lidé, kteří jim lístky prodávají, připravují sál, luxují koberec, vozí je v autech a řeší jejich problémy se vším možným. Čekali byste studenty, ale fascinující je, že tu často narazíte i na lékaře, právníky, policisty, markeťáky, učitele, historiky. Zkrátka na srdcaře, kteří si vzali na deset dní volno v práci, aby tu dlouhé hodiny seděli za kasou, navigovali hosty na sluníčku nebo řídili partnerské vozy v přeplněných úzkých uličkách.
To všechno jsou ty největší hvězdy ve Varech. I když se občas někdo snaží ukrást si reflektor slávy pro sebe, nemělo by se mu to ve vašich očích povést. Do popředí by se neměli nikdy dostat lidé, kteří na festival dorazí na jeden až dva dny s plánem oživit svou upadající internetovou slávu. Hvězdami ve Varech jsou lidé, kteří dělají filmy, chodí na filmy, prodávají vstupenky na filmy nebo o filmech mluví. Mějte to na paměti kdykoli, když budete zprávy z festivalu číst. Je to svátek českého i světového filmu. A tak se jej nebojme oslavit. Tito lidé si to zaslouží.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
