Jako každý rok si 5. července připomínáme věrozvěsty Cyrila a Metoděje, je to státní svátek, užíváme si volný den. Ale mohou tyto učebnicové ikony opravdu něčím promlouvat k současníkům?
Vím, že to mnohým lidem může připadat až nepochopitelné, ale pro Moravu a mnohé moravské katolíky jsou soluňští bratři Konstantin-Cyril a Metoděj jedním z nejvýznamnějších prvků jejich identifikace s národem, národní identitou a historií. A to silnějším než svatováclavský kult či úspěchy sportovních národních týmů.
Kdo nezažil nadšený zpěv tzv. velehradské hymny Bože, cos ráčil před tisíci roky ze stovek či tisíců hrdel v chrámech či na venkovních prostranstvích, asi neví, o čem píšu. Jistě, je to primárně náboženská píseň, nicméně prodchnutá láskou ke své zemi. Zpívá se v ní o „Moravěnce drahé“, o Moravanech, kteří „víře vždy věrni budou“, o požehnání pro vlast a národ, o tom, že Cyril a Metod „učili národ znáti ctnosti krásu“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
