Tomáš Vlach: Horká běloruská hranice. Polsko se na východě země chystá na válku
Na východní hranici Evropské unie a NATO je v poslední době horko. Rusko a jím ovládaný běloruský režim se snaží komplikovat život polským strážcům hranice. Létají kameny i exkrementy, nedávno měly provokace první oběť, když útočník probodl hlídkujícího vojáka nožem uvázaným na klacku. Hrozí ještě něco víc?
Za nepříliš velké pozornosti médií, kterou si nepřála sama rodina, pohřbili ve vesnici Nowy Lubiel poblíž Varšavy vojína Mateusze Siteka (21), posmrtně povýšeného na seržanta. Šlo o prvního padlého vojáka v důsledku potyček na východní hranici Evropské unie i NATO s Ruskem a Běloruskem.
Skupina vojáků 1. varšavské obrněné brigády patrolovala 28. května u hranice, která je už takřka tři roky pod náporem migrantů z Blízkého východu a Afriky. Narazili na skupinku lidí, snažících se překonat nedávno postavený masivní pětimetrový plot. Sitek se dle svědectví spolubojovníků snažil upravit poškozenou zábranu, přitom na něj jeden z mužů na druhé straně vrhl nůž přivázaný na klacku.
Zasáhl ho do žeber, nepomohla ani výjimečná lékařská péče ve varšavském vojenském medicínském institutu a voják 6. června zemřel. O dalším případu z března se veřejnost dozvěděla teprve nedávno, a to kvůli kontroverznímu zákroku vojenské policie. Ta zatkla a odvedla dva vojáky v poutech poté, co vyšlo najevo, že začali proti skupině deroucí se přes hranici střílet.
Pálili do vzduchu, a když to nemělo žádný účinek, tak do země. Policisté to vyhodnotili jako neoprávněné použití zbraně, při níž mohl někdo přijít k újmě na zdraví. „Zadržení vojáků, kteří vypálili varovné výstřely směrem k útočícím migrantům, je nepřijatelné,“ zastal se vojáků na sociální síti místopředseda vlády a ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz. Jenže se tak stalo i díky tomu, že případ vešel v široké obecné povědomí a vzbudil mimořádný ohlas. Do té doby se kolegové zatčených museli skládat na právníka, aby je pustili z vazby.
Sikorski: Cílem je podněcovat krajní pravici
V případu se objevilo další video, které ukazuje, že střílející vojáci nebyli bezprostředně v ohrožení života, a je tak sporné, zda měli právo střílet. Současně se vynořilo množství dalších problémů. Polsko-běloruskou hranici v současné době chrání 2000 pohraničníků a 6000 vojáků, a jak píše server Onet.pl, má armáda problém tyto počty naplnit, přestože polská armáda má skoro 200 tisíc lidí.
Stává se, že velitelé posílají do patrol na hranice nováčky místo nejzkušenějších příslušníků jednotek, jak by se dalo očekávat. Absence relevantního školení, které bylo v začátcích migrační krize na podzim 2021 rozhodně důkladnější, pak působí to, že si strážci hranice prostě nevědí rady a jednají instinktivně.
Podstatná je ale jiná věc. Situace na hranici se podle polských představitelů vyhrotila natolik, že nejde o sporadické útoky frustrovaných migrantů, ale cílené násilné provokace.
„Očividně tam jsou ženy s dětmi, ale agresivní jádro tvoří lidé s ruskými vízy. Ti byli pozváni, rekrutováni a cíleně posláni z Afriky do Ruska a následně do Běloruska na naši hranici,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi polský ministr zahraničí Radosław Sikorski. Jde podle něj o úderné skupiny jednající v zájmu běloruského a ruského režimu s úkolem útočit na unijní hranici. Širším záměrem pak má být ovlivňování politiky především v Polsku, ale i jinde v Evropě s cílem posilovat krajní pravici. Zejména se tak dělo před evropskými volbami, ale dá se to očekávat i do budoucna.
Způsob provedení nepřekvapuje, vychází ze systému takzvaných Titušek, najatých externích mlátiček nasazovaných za svrženého prezidenta Viktora Janukoviče při opozičních demonstracích do začátku roku 2014 na Ukrajině. Jeho režim tehdy najímal za pár hřiven lidi z proruských regionů, aby šli „dělat pořádek“ pod maskou dobrovolníků. Stát si tak umyl ruce, protože špinavou práci za něj dělal někdo jiný, a přitom si tito násilníci mohli dovolit prakticky cokoliv.
Hraniční pásmo jen pro někoho
Jak to dělá Lukašenkův režim, je známo už delší dobu. S ním svázané cestovky lákají v zemích, jako je Irák či Turecko, na cestu do Běloruska s tím, že cílem je jednoznačně migrace do Evropy. Je to prezentováno jako snadná a jistá záležitost, o obtížnosti toho, dostat se tímto způsobem do zemí, jako je Německo, se nemluví. Samozřejmě že se v éře komunikace po Whatsuppu rychle rozkřikne, že to zase až tak snadno nejde. Ani ostatní způsoby, jak se dostat do Evropy, ale nejsou snadné a cesta přes Bělorusko s sebou stále nese menší riziko než plavba přes moře.
Cestovky odvezou běžence až k hranici a přitom si nechají za všechno dobře zaplatit. Běloruské zákony velmi striktně vymezují pojem hraniční pásmo, jde o zónu až několika desítek kilometrů přiléhající k hranici, kde platí speciální režim. Nesmí sem například trestně stíhaní lidé a každý cizinec musí mít speciální povolení, které vystavuje pohraniční stráž po zaplacení určitého poplatku a vysvětlení účelu cesty. Vydává se pak nejvýše na pět dnů. To ale v případě migrantů překonávajících hranici zjevně není problém.
Úsilím tajných služeb běloruské KGB a Ruska se zjevně zformovaly úderné skupiny, které napadají druhou stranu tím, co mohou – hází kameny, větve a exkrementy na polské vojáky a pohraničníky, poškozují plot. V oblibě je například ohnutí jinak masivní zábrany heverem a vytvoření průchodu. Násilné incidenty jsou takřka na denním pořádku.
V opozici kritizovali, ve vládě přitvrdili
Někdejší polská Občanská platforma (OP) v čele s Donaldem Tuskem v počátcích migrační krize ostře kritizovala počínání tehdejší vlády strany Práva a spravedlnost (PiS). Vytýkala jí porušování lidských práv migrantů v podobě jejich nuceného vracení do Běloruska, vytvoření pohraničního pásma se zákazem vstupu cizích osob včetně nevládních organizací a novinářů i obrovské výdaje na stavbu plotu a zábran na hranicích. Pranýřovala i rétoriku PiS varující před pronikáním diverzantů z řad ruských wagnerovců na polské území.
Paradoxem je, že poté, co po podzimních volbách OP převzala moc, pokračuje v započatém díle a dělá prakticky to samé. V reakci na incident s pobodáním vojáka vláda opět zřídila hraniční pásmo. Pravda, ne tak hluboké jako to předchozí, bude mít jen zhruba asi 200 metrů, na místech, jako je Bělověžský prales, asi dva kilometry a měli by do něj smět aktivisté a novináři (ovšem není jasné za jakých podmínek). K plotu pak hodlá Tuskova vláda vybudovat i ženijní zábrany proti vojenskému napadení v přepočtu za 60 miliard korun. Vůči migrantům pak hodlá postupovat se stejnou tvrdostí.
O pomoc s ochranou hranice žádá Varšava Evropu. Jednak chce příspěvek na ženijní zábrany a pak i policisty na pomoc svým pohraničníkům, o nich jedná s Německem a Francií. „Bojujeme s obrovským problémem. Ne migračním, protože na hranici Polska a Běloruska žádní migranti nejsou, jen speciálně cvičení lidé útočící na naše vojáky a pohraničníky,“ prohlásil polský ministr obrany Kosiniak-Kamysz.
Ukážeme zuby
Stane se hranice Polska s Běloruskem horkou zónou? Vzhledem k tomu, že Lukašenkův režim vytvořil z migrantů diverzanty, se možná na východě unijní hranice dočkají ještě nemilých překvapení. Při tom všem je třeba mít na paměti, že stále jsou mezi běženci ženy a děti, které v Bělorusku uvázly, a odlišit je od úderných skupin. Poskytnout jim pomoc v mezích normy by mělo být pro Polsko vedené liberální vládou samozřejmé.
Budování zábran a příkopů má pak prioritně za cíl odstrašit a až ve druhé řadě pomoct při skutečném konfliktu. I proto Polsko podle svých představitelů masivně zbrojí a buduje jednu z největších armád v Evropě. Přesně podle hesla „připravujeme se na válku, aby žádná nebyla“.
