Nečekaný úspěch koalic Přísahy s podporou Motoristů a Stačilo! v eurovolbách vyvolal spekulace o rozšiřování koaličního potenciálu hnutí ANO. Nabízí se mu ještě SPD. Jenže Andrej Babiš má jiný plán. Vznikem nové frakce v Evropském parlamentu dává najevo, že chce tzv. „vlasteneckou“ scénu ovládnout sám.
Povolební euforie Roberta Šlachty a Petra Macinky, předsedů hnutí Přísaha a Motoristé sobě, nemusí mít dlouhého trvání. Totéž platí pro šéfku KSČM Kateřinu Konečnou, jež uspěla s kryptokomunistickým spolkem Stačilo! Mediální okruh ANO připravuje veřejnost na vládní veselku a Šlachta s Macinkou, opojení ziskem dvou mandátů, už rozdělují resorty.
Zkušenosti z minulých voleb do Evropského parlamentu, jež přinesly úspěch dnes už dávno zapadlým kometám Janě Bobošíkové (Suverenita) a Petru Machovi (tehdy Strana svobodných), však velí k obezřetnosti nad přepisováním těchto výsledků do celostátní podpory.
Orbánovi patrioti
Skutečný vliv obou marketingových projektů se ukáže v zářijových krajských a senátních volbách, ale do hry, jež může zamíchat jejich ambicemi, vstupuje další faktor. Andrej Babiš razantně přehodil výhybku a s Viktorem Orbánem (Fidesz) a Herbertem Kicklem (Svobodná strana Rakouska) zakládá novou unijní frakci Patrioti pro Evropu.
Šéfovi ANO nejde o to, aby něco v EU prosadil, protože vliv této frakce bude tak jako tak marginální. Navíc snahu o revizi některých sporných částí unijních projektů (Green deal, migrační pakt) u nás zastávají téměř všichni.
Jde mu hlavně o to, aby se před domácím publikem postavil do čela „vlastenecké“ scény, protože i evropské volby prokázaly, že už nemá šanci oslovit voliče vládních stran ani sociální demokracie a komunistů, jejichž potenciál se vyčerpal.
To ovšem znamená výstrahu především pro celý domácí nacionálněpopulistický sektor, donedávna obhospodařovaný organizátory mnoha protivládních demonstrací Jindřichem Rajchlem a Ladislavem Vrabelem. Ohrožuje tím všechny neparlamentní národovecké subjekty, které s výjimkou Šlachty a Konečné ve volbách propadly, ale i oslabeného Okamuru, ještě nedávno se nabízejícího do Babišovy vlády.
Povolební situace stratégové ANO využívají ke zteči na „vlastenecké“ voliče naslouchající tvrdé protizápadní a protiukrajinské rétorice, přičemž mnozí z nich nepokrytě fandí Rusku. Proto Babiš kývl na záměr největšího unijního spojence Moskvy Viktora Orbána, který byl i z tohoto důvodu vyloučen z Evropské lidové strany.
O tomto překvapivém kroku netušili ani zvolení europoslanci ANO, jinak by do poslední chvíle nehlásali pokračování spolupráce v liberální frakci Renew Europe. Šéf je ztrapnil, což v nich jistě nevyvolává žádné morální dilema, jelikož byli vybráni jen ti nejloajálnější. Pozoruhodné však je, že zatím mlčí a nejsou konfrontováni se svými nedávnými postoji.
Asi se už nedozvíme, kdy se o této přesmyčce dozvěděly špičky ANO, protože tím zároveň padá jejich obrana, že jejich hnutí nijak nenahrává zájmům Kremlu. Babiš přitom už nejméně rok a půl používá důraznou protiukrajinskou rétoriku, jež se kryje i s jeho obchodními zájmy v zemědělství, a odmítá členství Ukrajiny v EU.
Konec polemik
Nyní už není o čem diskutovat a mnohé prozradila už tisková konference. Samotný vznik této frakce je označován za dobrou zprávu pro Rusko. Orbán se navenek ohání hájením národních zájmů, ale v reálném životě to znamená dva roky házení klacků pod nohy anektované Ukrajině, často osamocené dlouhé blokování a zdržování přijímání protiruských sankcí a vojenské i finanční pomoci Ukrajině nejen na půdě EU, ale i NATO. Z tohoto důvodu bylo Maďarsko vyřazeno ze sdílení některých spojeneckých dat.
Na Orbánově obrazu nic nemění ani jeho cesta do Kyjeva a setkání s prezidentem Volodymyrem Zelenským. Měla spíš bilaterální charakter ve snaze urovnávat maďarsko-ukrajinské třecí plochy než deklarování pomoci Ukrajině proti ruskému agresorovi.
O tom svědčí i Orbánova výzva Zelenskému, aby zvážil příměří, čímž jen opakuje narativ Kremlu. Vladimir Putin zjišťuje, že se i přes masivní nasazení armády ruská ofenzíva s přibývajícími dodávkami zbraní Ukrajincům zadrhává a nebude schopen naplnit svůj plán ovládnut celou Ukrajinu. I proto koncem května přišel s návrhem na příměří a zmrazení současné linie bojů, což by nahrávalo jeho plánům přeskupit síly a doplnit vojenskou techniku.
Také další Putinovy „mírové“ podmínky byly tak nepříznivé, že je nikdo nemohl brát vážně – s výjimkou těch, kdo mu jdou na ruku. Orbán bude mít jako předsedající Unie v následujícím půlroce řadu příležitostí prokázat, jak to vypadá s jeho vztahem k Ruské federaci ve skutečnosti.
Mohl by začít u přehodnocení aktuálního odporu Maďarska k poslání 1,4 miliardy eur (35 miliard korun) určených na vojenskou pomoc Ukrajině z výnosů v Evropě zmrazených ruských aktiv. Orbán opět jako jediný tuto pomoc bojkotoval, ale nemohl jí zabránit. Přesto se maďarský ministr zahraničí Péter Szijjárto nechal slyšet, že maďarský právní tým zkoumá, jak toto rozhodnutí zpochybnit.
Bratři v ruském triku
Dalším Babišovým novým parťákem, o němž nikdy předtím nemluvil, je Herbert Kickl. Jeho strana má šanci vyhrát podzimní parlamentní volby, což ještě neznamená, že skončí ve vládě. Rakousko totiž žije skandálem, proti kterému je Orbánovo poklonkování Kremlu jen slabým odvarem.
Aféra se týká rakouského agenta Egisto Otta, který předával informace Rusku a byl úzce napojený na Kicklovy Svobodné. Měl jim ve spolupráci s ruskými zpravodajskými službami předávat kompromitující materiály na jejich oponenty. Našel se u něj i návod na výrobu novičoku. U této strany nejsou vazby na Rusko ničím novým, ale v poslední době se ještě prohloubily, přičemž mají velmi blízko k Alternativě pro Německo otřásané podobnými problémy.
Také další potenciální Babišovi partneři, o kterých se zatím spekuluje, jsou podobného ražení. Předseda slábnoucí Ligy severu Matteo Salvini, jenž několik let po anexi Krymu podepsal dohodu o spolupráci s Putinovým Jednotným Ruskem, se dostává do rozporů s italskou premiérkou Meloniovou kvůli přístupu k Ukrajině. Stejné postoje zastává malá radikální portugalská strana Chega.
Zatím není jasné, kdo všechno Orbánovu frakci vytvoří. Stále roztříštěnější jako u nás je totiž i národovecká scéna v celé Evropě, jíž se podařilo zdiskreditovat pojem skutečného vlastenectví. Rozhodně jím není nadbíhání ruským zájmům a oslabování národní bezpečnosti v době, kdy se vrací studenoválečnická éra postsovětského imperialismu.
Babiš však už nyní vyložil karty na stůl. Vsadil na to, že se mu podaří vyluxovat protestní národovecké voliče, jejichž hlasy propadly v posledních parlamentních volbách. Ničením své konkurence si ovšem „jakešovsky“ snižuje svůj koaliční potenciál. S nikým jiným nemůže zejména po tomto veletoči počítat.
