Hospodaření státu skončilo v půlce roku schodkem 178,6 miliard korun a na rozdíl od loňska se zdá být zřejmé, že ministr financí Stanjura dodrží schválený deficit 252 miliard korun celkem bez větších problémů a dodatečných úsporných opatření. Zatímco pro vládu je to důvod k pochválení vlastních schopností, pro její kritiky to žádná sláva není. Již tradičně ostrý Miroslav Kalousek upozorňuje, že jde o první rozpočet po dlouhé době, který není zatížen nějakými mimořádnými výdaji, a zlepšení jen odráží škrtnutí loňských dotací na energie. A vláda svůj slib, že udělá ve veřejných financích pořádek po Babišovi, prostě nesplnila. Je na tom objektivně hodně pravdy.
Tyto dotace loni činily ke konci června něco kolem 36 miliard, a to zhruba odpovídá tomu, o co poklesl deficit. Jako bychom ani neměli za sebou nějaký konsolidační balíček. Strukturální problém je opravdu stále stejný. Výdaje prostě neodpovídají příjmům bez ohledu na to, zda ekonomika roste, či neroste.
Faktem je, že rozpočtové příjmy letos za půl roku celkem mohutně narostly. Z daní skoro o padesát miliard a z pojistného o dalších třicet. Pokud tedy bereme v úvahu celkové celostátní příjmy včetně dílu, který se rozděluje krajům a obcím. O více než osm miliard naskočila DPH. Vzhledem k tomu, že její změny z konsolidačního balíčku výnos snižovaly asi o pět miliard, číslo potvrzuje, že lidé začali více utrácet. Výrazný, více než šestnáctimiliardový je přírůstek výběru u daní z příjmů fyzických osob. Balíčkové zvýšení progrese prostě zabralo, stejně jako u pojistného zavedení platby nemocenského pojištění.
Samotná vláda měla navíc 66,5 miliardy, z čehož nejvýraznějším dílem je osmnáctimiliardový příjem i windfall daně, kde loni první záloha přišla až v září. Ale jde o příjem, který by měl být nejpozději ke konci letošního roku zrušen, protože se z něho měla plnit státní pomoc s cenami energií, která již skončila. Zda se tak stane, je ve hvězdách, protože požadavky na výdaje pro příští rok jsou enormní. V dalším období lze čekat ještě příjmy z dividend ze státních majetkových účastí, kde nejvíce peněz, devatenáct miliard, přiteče v srpnu z ČEZ.
Z výdajů tradičně nejvíce rostou penze, o téměř patnáct miliard. Potom platby za státní pojištěnce zdravotním pojišťovnám, úroky ze státního dluhu a kupodivu i dotace místním rozpočtům, které dlouhodobě vykazují přebytkové hospodaření. Spousta dalších drobnějších přírůstků ve výdajích pak bez milosti polyká navýšené příjmy. Představy, že bude možné ještě letos o miliardy navýšit státní platy, aniž by to narušilo plnění rozpočtu, jsou tedy fakticky iluzorní. A i když ožije ekonomika a do rozpočtu přiteče o několik desítek miliard více, nic moc to nevyřeší.
Přesto nemusíme být až tak kritičtí jako Kalousek. Když v roce 2022 převzala tato vláda správu státu, byli jsme na tom s rozpočtem nejhůře v Evropě a Alenou Schillerovou naplánovaná konsolidace počítala s dalším masivním růstem dluhu na rozdíl od většiny evropských zemí, kde po covidu čekali masivní zlepšení. Nyní přes nedostatečnou konsolidaci jsme vyklouzli z evropské procedury řešení nadměrného schodku, do níž spadlo sedm členských zemí EU, včetně často obdivovaného Polska i se Slovenskem a Maďarskem. Na rozdíl od všech těchto zemí totiž směřujeme pod onen vzývaný tříprocentní deficit. Takže vláda alespoň kousek práce odvedla.
To samozřejmě neznamená, že příští vládě ta současná nenechá ještě spoustu práce s nápravou veřejných financí a zastavením růstu státního dluhu, protože ve volebním roce se trhat rekordy v šetření jistě nebudou.
