Petr Sokol: Francie v extrémních časech. Co stojí za prohrou lepenistů?

V řadách příznivců lepenistické strany nyní panuje obrovské zklamání a až frustrace, protože to vypadalo, že protestní formace kolem Marine Le Penové má reálnou šanci získat první místo mezi parlamentními silami, a může dokonce snít o vlastní jednobarevné většině v Národním shromáždění, jak se jmenuje klíčová dolní komora francouzského parlamentu.

Ani jedno se nenaplnilo a zklamaní příznivci lepenistického proudu museli v televizi sledovat, jak na náměstích slaví příznivci levice, a zejména jejích radikálnějších složek. V centru Paříže při levicových oslavách vlály rudé prapory i vlajky Palestiny, což bez pochyby příznivcům protestní pravice zvedalo tlak. Někteří dokonce začali po trumpovském vzoru mluvit o volebním podvodu, který jim ukradl volební vítězství.

Když se ale vrátíme k fotbalovému příměru, platí i pro Národní shromáždění, že až klesnou emoce, může si krajní pravice uvědomit svůj relativní úspěch. Lepenisté zvýšili počet křesel v Národním shromáždění o polovinu a budou nejsilnější ve svých dějinách. Národní sdružení samostatně bez různých menších spojenců si připsalo více než 120 křesel a bude vůbec nejsilnější samostatnou stranou v novém Národním shromáždění. Některé propočty ukázaly, že v druhém kole protiimigrační formace posbírala více než 38 procent hlasů a očividně se nadále těší podpoře minimálně třetiny francouzské společnosti.

Lepenovce ovšem očividně v neděli porazily tři momenty: volební systém, až trumpovsky pragmatická taktika francouzského prezidenta a jeho dočasných levicových spojenců a také přetrvávající izolace lepenovského tábora na politické scéně.