Viktor Orbán pojal předsednictví Evropské unie po svém – hned během prvního týdne vyrazil na návštěvu Kyjeva a Moskvy, včera odletěl do Pekingu a v době psaní tohoto textu byl ve Washingtonu na summitu NATO. Tvrdí, že jde o mírovou misi, kterou chce přispět k ukončení války na Ukrajině. Putin se mu za to vzápětí vysmál dalším raketovým výpadem na Ukrajinu, při kterém zničil mimo jiné dětskou nemocnici.
Orbán je nejstarší evropský „chcimír“ – že nebude podporovat Ukrajinu a prosazuje jednání o míru, řekl jako první lídr EU už na začátku války. Nejprve sice krátce podporoval sankce proti Rusku, po pár měsících však řekl, že nesplnily účel (nezastavily válku) a od té doby přijetí každého sankčního balíčku zdržuje svým právem veta v Evropské radě. Podobně většinou aspoň trochu pozdrží i finanční injekce pro napadenou zemi.
Teď dostal Orbán v rámci předsednictví EU příležitost předvést, co tato jeho strategie reálně zmůže. V pondělí proto vůbec poprvé za vládnutí prezidenta Zelenského navštívil Kyjev. To byla větší mimořádnost než návštěva Putina. Bilaterální jednání s ukrajinským prezidentem totiž Orbán dlouho odmítal kvůli sporům Maďarska s Ukrajinou o práva Maďarů v Zakarpatsku. Vypadá to, že tenhle spor, který se táhne od zavedení ukrajinského jazykového zákona v roce 2017 a během nějž si obě země navzájem vyhošťovaly vysoce postavené státní úředníky, teď může dojít smírného konce. Orbán se Zelenským po jednání řekli, že se blíží uzavření komplexní dohody o maďarsko-ukrajinských vztazích.
Cesta Orbána na Ukrajinu má tedy význam hlavně pro vztahy dvou zemí, i když jistě může do budoucna ovlivnit i ochotu Maďarska schvalovat další podporu Ukrajině na evropské úrovni.
Oproti tomu cesta do Moskvy působí už na první pohled jako zjevné politické divadlo. Orbán do Moskvy přijel v první týden předsednictví Maďarska v Radě EU. Je tedy jasné, že tím inherentně zastupoval nejen Maďarsko, ale i EU jako celek. Ostatně, přesně to mu před novináři Putin řekl: „Je potřeba vyjasnit, že vy tady zastupujete Evropskou unii.“
V rozporu s dojmem, že jedná za celou sedmadvacítku, však Orbán spojence o cestě nijak neinformoval a tedy ani nedojednal nic jako společné evropské stanovisko, nebo alespoň body jednání, které by se mohly posunout a Orbán by o nich s Putinem mohl mluvit. O cestě nebyla informována na oficiální úrovni ani EU, ani USA či Velká Británie, tedy významní spojenci v NATO. Orbán tedy využil postavení předsednické země a zároveň se k němu pořádně nehlásil. Na pondělní tiskovce maďarské vlády řekl šéf Orbánova úřadu Gergely Gulyás, že Orbán na své cestě do Moskvy nemluvil jménem celé EU, ale jen za Maďarsko.
Při obou cestách navíc Orbán říkal, že se chce seznámit se stanovisky obou stran tak, aby ty pak mohly usednout k jednacímu stolu. Od začátku války však několikrát řekl, že konflikt bude muset ukončit jednání USA s Ruskem, nikoli Ukrajiny s Ruskem. Proč tedy cestu nijak nekonzultoval s americkými spojenci, když dle něj bez nich nejde ukončit válka? A proč jel o míru jednat v pondělí ještě do Číny, když ta dle něj nemá být součástí jednání vůbec?
Tento mírový marketing však Orbánovi nese ovoce. Do jeho nové frakce v Europarlamentu se přidávají další strany včetně francouzských Le Penovců, a bude tak zřejmě třetí největší frakcí v EP, větší než dosud největší konzervativní frakce ECR (kde je například ODS). Orbán cítí rostoucí naladění proti pomoci Ukrajině napříč Evropou a zvládl ze sebe udělat přirozeného mluvčího tohoto tábora. Je až zarážející, jak ochotně se k němu přidávají další a další strany.
Toto celé má také důsledky uvnitř Maďarska. Na zmíněné vládní tiskovce dnes ministr Gulyás také oznámil, že vláda zavádí „akční plán proti válce.“ Co to znamená? Například v Maďarsku nově vzniká povinnost pro politické strany a média zveřejňovat zdroje svých příjmů. Pokud úřady zjistí, že daný zdroj slouží „válečné propagandě“, může nařídit peníze vrátit zpátky. I současné Orbánovo mírové tažení už jeho politický tábor zvládl přetavit v další ústrky proti politické i občanské opozici, jakých už za 14 let jeho režimu přišlo mnoho.
