Na atlantickém pobřeží Francie je středoevropské počasí, ne-li už podnebí. Mírný vítr, mírné slunce i deště, ve dne teplo, v noci zima. Probíhaly volby, ty středoevropskou malost počasí narušily demolováním, zapalováním a rvačkami s policií. V čele nestáli poražení, nýbrž vítězové. Jako by Francie nebyla Francouzů, nýbrž někoho, kdo si ve Francii buduje jiný stát. Ve střední Evropě volby probíhaly nefrancouzsky, ale počasí je přesto už delší dobu divné. Ukrajina, co vím, by brala mír ihned, pokud by jí Rusové nic nechtěli ukrást. Lidé Evropy jezdí sem tam, ucpávají dálnice i mořské pobřeží i letiště a netuší, že nad nimi, jak zhruba psal rakouský spisovatel Josef Roth už před rokem 1914, kříží smrt své hnáty, když popíjejí sklenku bílého. V Evropě to vře jako před dovolenou.
Putin se konečně dočkal. Zdá se mu, že příjezdem Orbána do Moskvy konečně rozštípl dosud pevně sevřený věnec nechuti a nesouhlasu s jeho válečným dobrodružstvím. Ví, že bez politického rozštěpení Západu nemá Putinovo válečné dobrodružství naději na úspěch. Se znalostmi Západu, které si osvojoval kdysi v Německé demokratické republice, je přesvědčen, že takový rozklad musí jednou přijít a že bez něj nemá ruská agrese žádnou naději na úspěch. Každé hořící auto je hlas pro Putina. Násilí se musí dávkovat postupně, agrese se musí konat porážkami krok za krokem, jako když maďarský salám krájíš. Z velké štangle uheráku uděláš tak řadu drobných salámků, které nezmohou nic. Maďaři jsou v Evropě zatrpklí osamělci. Pro Evropu udělali v dějinách hodně. Celá staletí vedli války s mohamedány, aby ubránili křesťanskou Evropu. Ubránili a kdo to uznal? Z Východu přijel car a pobořil Pešť. A teď Putin a Orbán mu padá kolem krku? Nechce se tomu uvěřit. Orbán přece ví, jak to všechno dopadne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
