Česká tenistka Barbora Krejčíková se dostala do nebe. Do tenisového nebe. Po nepříliš vydařené jarní části sezony famózně vyhrála Wimbledon. Nejslavnější a nejsledovanější tenisový turnaj na světě. Krejčíkové vítězství je i důkazem vysoké kvality české ženské tenisové školy, která dokáže po desetiletí produkovat fantastické hráčky – od Martiny Navrátilové, přes Janu Novotnou, Petru Kvitovou až po Barboru Krejčíkovou. Náš ženský tenis je lahůdkovou záležitostí celého českého sportu.
Barbora Krejčíková, jejíž některé zápasy připomínají divokou jízdu na tobogánu, působila tentokráte ve Wimbledonu klidně. Nezvykle klidně. I sama to po skvělém vítězství připomněla. Nedělala teatrální gesta, moc se nerozčilovala, ani se moc neusmívala (to až po posledním míčku), dokázala v době zápasu potlačit emoce, které by ji mohly rozhodit. A že v minulosti ji někdy rozhodily. Navíc se jí letos několik měsíců nedařilo, byla nespokojená, čekala na moment, kdy se to zlomí. Zlomilo se to na nejprestižnějším turnaji světa.
Osmadvacetiletá Krejčíková přitom zpočátku plula Wimbledonem nenápadně. Nikdo ji moc šancí na vítězství nedával. Pak ale začala působit trochu jako přelud, když válcovala jednu soupeřku za druhou. Byla jako džin vypuštěný z tenisové lahve. Po vítězství ve dvouhře na French Open a ve čtyřhře na olympiádě v Tokiu v roce 2021 a mnoha skvělých výhrách ve čtyřhře na největších turnajích, tak našla tenisový zlatý grál, Wimbledon.
Česká tenistka přitom není jen dobrá hráčka. Nepřipomíná totiž některé namyšlené tenisové celebrity. Hovoří o své kariéře, životě i hře velmi otevřeně a upřímně, až tím občas zaskočí novináře. Je to zajímavé a příjemné osvěžení v akváriu někdy nesmyslně namachrovaných sportovních hvězd.
Triumf Barbory Krejčíkové ve Wimbledonu připomněl i dlouho známou věc – český ženský tenis je lahůdkovou záležitostí českého sportu. Ve světovém žebříčku je momentálně v první padesátce sedm našich tenistek.
Pokud si přivlastníme Martinu Navrátilovou, která léta reprezentovala USA a která vyhrála po své emigraci z Československa Wimbledon ve dvouhře devětkrát a ve čtyřhře sedmkrát a připočítáme wimbledonská vítězství Jany Novotné (1998), Petry Kvitové (2011, 2014) a loni Markéty Vondroušové, prodloužila Krejčíková nesmírně utěšenou bilanci.
Dobrou zprávou také je, že po Krejčíkové se podle všeho brzy objeví na tenisovém nebi další české ženské hvězdy. Některé se už derou do popředí. Zázrak? Svým způsobem ano. Hledejme za tím ale především nevšední talenty, obrovskou dřinu, hodně peněz jejich rodičů a také vždy potřebné štěstí. To se teď usmálo i na talentovanou Barboru Krejčíkovou. Bravo!
