Každé faktické srovnání atentátu na Donalda Trumpa s obdobnými událostmi v minulosti je z podstaty zavádějící. Ještě nikdy nestály Spojené státy na tak osudovém rozcestí jako nyní, kdy se láme civilizační paradigma. Proto také dopady podobných aktů v minulosti nebyly tak kruciální jako ty, co se dají očekávat nyní.
Kromě tradiční verze, že se jedná o dílo vyšinutého střelce, jsou myslitelné také dvě konspirační teorie. Podle jedné si Trump atentát na sebe objednal sám a úmyslně, aby zvýšil své šance na volební vítězství. Tato teorie má tolik slabin, že jen těžko může být brána se vší vážností. Ve volebním klání si Trump vůbec nevedl tak zle, aby potřeboval podobnou berličku. Sotva lze najít ostrostřelce, který by zaručil objednavateli, že jeho ostrá rána mine cíl o pár milimetrů. A sotva nějaký politik bude chtít posloužit atentátníkovi coby živý terč. I kdyby vypluly nějaké „věcné“ důkazy typu faktury za provedení objednávky na atentát nebo telefonní odposlechy zfabrikované FBI, nic by to nevyřešilo, pouze by FBI byla zapletena do spiknutí.
Právě s možností aktivní role FBI pracuje druhá konspirační teorie. S tímto úřadem totiž má Trump nevyřízené účty, je pro něho vyhřeznutím nejodpornějších projevů „deep state“ a dalo by se předpokládat, že FBI v něm také cítí nepřítele. Pak by bylo srozumitelnější, jak popleta Crooks mohl nepozorovaně obsadit střechu budovy ve vzdálenosti něco přes stovku metrů od řečnického pultíku a vypálit zásobník směrem k řečníkovi. Tato verze bude nejspíše prošetřována samotnou dotčenou organizací a byl by to typický příklad práce amerických bezpečnostních sborů, nebýt toho, že časy se změnily.
Dopady atentátu se mohou stát příletem černé labutě pro Demokratickou stranu. A nejde vůbec o to, že by Trumpův protikandidát byl natolik kognitivně oslaben, že by nepochopil prudkou změnu situace. Jde o to, že je třeba radikálně změnit celý narativ kampaně. A to je důvod, proč demokrati okamžitě stáhli všechny předpřipravené televizní šoty a slogany. Není možné nadále tvrdit, že tyto volby jsou zápasem dobra proti zlu, pravdy proti lži a že všichni lidé dobré vůle by se měli spojit na obranu demokracie proti Trumpovi, který ji údajně hodlá zrušit. Celý dosavadní patos demokratické kampaně by fakticky vyzněl jako obhajoba atentátníkovy motivace. Teď už si to Bidenův volební štáb dovolit nemůže. Co s tím? Biden nejspíše bude vzhledem k okolnostem rychle vyměněn za náhradníka, jehož naturel bude vnímán jako méně agresivní a více konciliantní, něco na způsob „co jsme si, to jsme si“, „pravá demokracie je přece o tolerantnosti“. Je to pokus bez záruky a jediný praktický dopad změny narativu bude asi ten, že nikomu z případných kandidátů se do toho zoufalého boje nebude chtít.
Dalším dramatickým dopadem události bude přiznání totálního fiaska mainstreamových sdělovacích prostředků. Doteď platilo, že zhruba 95 % médií sdílí názory Demokratické strany či jsou přímo její hlásnou troubou. Příznaky převratné změny tohoto trendu se objevily již před atentátem a sílily stejnou měrou, jakou se rýsovala volební převaha republikána. Celý jejich tábor dnes prožívá fázi až chaotického rozvratu, v tisku frčí kritická vyjádření vůči Bidenovi a zdaleka nejde jen o jeho kognitivní ochablost. Jak na běžícím pásu začínají včerejší pilíře stranické ideologie vyzdvihovat chyby a lži Bidenovy administrativy. Poptávka holt určuje nabídku. Poměry v amerických sdělovacích prostředcích se radikálně mění v opak a jen pár českých zaťatých popíračů reality to ještě nepostřehlo. Těm nezbývá než farizejsky tvrdit, že kolosální omyl jen dosvědčuje jejich pravdu.
Dá se předpokládat, že radikální změna nálad v Americe potažmo ovlivní i stav mysli ve Starém světě. Beztak se tam schylovalo a schyluje k ochabnutí různých progresivistických proudů. Mezi evropskými voliči sílí odmítání patosu politického liberalismu, v němž mnozí spatřují pouze zadní vrátka, kterými progresisté vpouští na společenskou forbínu socialisty, komunisty a jiné levičáky. Roste vědomí, že východní diktatury, jako je ruská, čínská a co jich jen je, nemají nic společného s konzervatismem a že vnímání takového Putina coby konzervativního politika je liberálním logickým podvodem. Smyslem východního autoritářství je všemocný a o všem rozhodující stát, zatímco smyslem konzervativní ušlechtilé teorie a praxe je především obrana jednotlivce, jeho práv a svobod, jeho neodvislosti od státní mašinérie. To vrací putinismus a jeho souputníky tam, kde je jejich pravé místo coby logického završení marxistických utopií.
Až k novému pochopení společenských poměrů může ve výsledku vést nepovedený atentát na Donalda Trumpa!
