Před deseti lety sestřelila ruská armáda nad Donbasem boeing malajsijských aerolinií na lince MH17. Zahynulo 298 lidí různých národností, kteří s tehdy propukajícím konfliktem na Ukrajině neměli vůbec nic společného. Díky intenzivní práci vyšetřovatelů je dnes případ nejlépe objasněným ruským válečným zločinem i se třemi viníky odsouzenými na doživotí. A ukazuje cestu, jak dál.
„Pro nás to vlastně ani tak velký šok nebyl. Lidi tu pracují v dolech a jsou zvyklí na všechno,“ řekl mi necelý rok po tragické události starosta donbaské obce Hrabovo, do jejíž blízkosti dopadly trosky sestřeleného malajsijského boeingu. Zážitek to ale musel být beztak hrůzný. Očitý svědek popisoval, jak se vrak sunul pomalu k zemi a z něj padala lidská těla do polí, na domy a zahrádky místních lidí. Místo pádu pak bylo ještě dlouho poseté šroubky a matkami a páchl tam letecký benzín. Vznikl tam rovněž skromný památník s plyšáky a hračkami.
Hrabovo stejně jako nedaleké okresní město Torez patřilo už v roce 2014 k separatisty okupované části Donbasu a lidé byli pod vlivem propagandy přesvědčení, že boeing sestřelila Ukrajina. Brali to jako hotovou věc a ani nepředpokládali, že by mohl existovat nějaký jiný názor.
Sestřelení letu MH17 bylo ukázkou celého ruského válčení – od nakládání s informacemi při sestřelování letadel přes šíření dezinformací až po lhostejnost k civilním obětem. Byl varováním před tím, v co se tehdejší agrese proti východu Ukrajiny může změnit. Škoda jen, že to tehdy Západ nebral úplně vážně, jasně zlo nepojmenoval a nebyl tvrdší. Dnes jsou podobných excesů, které jsou vydávány za omyly či skutečně jsou chybami (ale jejich důsledky jsou stejně smrtící) desítky.
Na druhou stranu se díky úsilí mezinárodního vyšetřovacího týmu podařilo najít viníky a podat podrobnou obžalobu, kterou nelze zpochybnit. Bezprostřední aktéři pak symbolicky stanuli před soudem v Haagu a ten tři z nich v nepřítomnosti odsoudil k doživotnímu trestu vězení. Což také není málo.
Sestřelili jsme jim Andulu…
Co se konkrétně stalo? Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpuru. Z mezinárodního letiště Schiphol odstartoval ve 12:14 středoevropského času, letěl pak tehdy ještě otevřeným vzdušným prostorem nad východní Ukrajinou, přestože v místě už delší dobu probíhaly boje s použitím protiletadlových zbraní. Několik vojenských letadel s nimi už dokonce bylo sestřeleno.
V 15:25 středoevropského času, o hodinu později času ukrajinského a ještě o hodinu času moskevského, který tehdy používali separatisté, byl stroj zasažen raketou a zřítil se. Podle pozdějších simulací vybuchla raketa poblíž pilotní kabiny a to mimořádnou silou, šance na záchranu proto nebyla žádná.
Na palubě bylo 298 lidí (283 cestujících a 15 členů posádky) z deseti zemí, z toho 193 Nizozemců. Neštěstí nikdo nepřežil. Na palubě stroje na lince MH17 se nacházeli také občané Austrálie, Británie, Malajsie, Belgie, Kanady, Indonésie, Německa, Nového Zélandu a Filipín.
První chvíle po neštěstí provázely zmatky. Objevil se odposlech hovoru, kde někdo ze separatistických velitelů z místa sděluje: „Sestřelili jsme Ukrajincům Andulu (vojenský dopravní Antonov pozn. red.), ale má na trupu napsáno Malaysia Airlines.“ Také v sociální síti „V kontakte“ se objevil post o sestřelení ukrajinské transportní An-26, byl však zakrátko smazán.
Později povstalci organizovali hledání těl obětí a jejich osobních věcí. Na poměrně velkém prostoru v katastru tří vesnic, kam trosky dopadly, to však bylo náročné a proto se dodnes některé věci i části těl nenašly. Podařilo se však najít černé skříňky které nakonec 22. července, tři dny po objevení, předali separatisté malajsijským vyšetřovatelům. Skříňky byly mírně poškozené, jejich záznamové nosiče ale zůstaly neporušené. Stejně tak povstalci ustoupili mezinárodnímu tlaku a vypravili vlak s těly obětí katastrofy.
Pomohl i únos svědka?
Nastala fáze vyšetřování, které si kvůli tomu, že dvě třetiny obětí tvoří Nizozemci, převzal Haag. V týmu byli rovněž experti z Austrálie, Belgie, Malajsie a Ukrajiny. Zajímavé bylo, že separatisti (za souhlasu svých ruských šéfů) dali zelenou tomu, že vyšetřovatelé mohou pracovat přímo na místě neštěstí. Zřejmě si byli jisti tím, že tam nemůžou objevit žádné stopy. Nizozemci dokonce ohlásili poskytnutí humanitární pomoci do oblasti, kam letadlo dopadlo. Oficiálně to měla být určitá kompenzace za utrpený šok, k tomu také zřejmě snaha vylepšit si image za situace, kdy intenzivní ruská propaganda dělala z vyšetřovatelů hlupáky.
Velmi brzy po incidentu se objevila verze, že boeing sestřelili separatisté raketou Buk dodanou z Ruska. Moskva obviňovala ukrajinskou armádu a přicházela s různými teoriemi – že letadlo sestřelil bitevník Su-25, který však do výšky letu boeingu nedostoupá. Dalšími ruskými vysvětleními bylo, že BUK byl ukrajinský nebo že ruskou palbu na boeing záměrně navedlo ukrajinské letadlo v blízkosti cíle. Jedna z posledních variant pak už byla ta, že Ukrajina záměrně neuzavřela svůj vzdušný prostor nad Donbasem v očekávání, že se protiletadlová obrana takového omylu dopustí.
Vyšetřovatelé ale záhy objasnili, že raketa byla vystřelena z území ovládaného separatisty, a v květnu 2018 upřesnili, že systém byl součástí ruských ozbrojených sil, konkrétně z 53. protiletadlové brigády v Kursku. Novináři ze skupiny Bellingcat pak dokázali identifikovat i konkrétní jména vojáků, kteří se na sestřelu měli podílet.
Vyšetřovací spis byl postaven na detailní práci desítek lidí včetně účasti tajných služeb. Jedna epizoda ale stojí za zmínku. V červnu 2019 ukrajinská tajná služba v rámci speciální operace zadržela na separatistickém území Vladimira Cemacha, který velel protivzdušné obraně ve městě Sněžnoje, tedy konkrétně v místech, kde měl systém BUK stát v palebném postavení. Cemacha ukrajinští rozvědčíci propašovali přes frontovou linii a přivezli do Kyjeva. Po dvouměsíčním vyšetřování ho pak ale nepředali soudu, ale propustili a předali v rámci výměny zajatců do Ruska. Poté opět odjel na okupovanou Ukrajinu. Co Cemach prozradil, jak se na sestřelení podílel a proč nebyl také obviněn, zůstává nejasné.
Třikrát doživotí v nepřítomnosti
V březnu 2020 se detailně podložené obvinění dostalo k soudu. Stáli však před ním jen činitelé takzvané Doněcké lidové republiky převážně z Ruska, kteří veleli či koordinovali separatistické jednotky a oddíly poslané Moskvou na výpomoc.
Nizozemská prokuratura vinila Igora Girkina, Sergeje Dubinského, Olega Pulatova a Leonida Charčenka mimo jiné z vraždy. Stavěla na tom, že čtveřice vytvořila tým, jehož cílem bylo sestřelovat ukrajinská letadla pomocí raketového systému, který si i s personálem „vypůjčili“ od ruské armády. Podle prokurátora Thijse Bergera bylo irelevantní, že podezřelí chtěli sestřelit vojenské, a nikoli civilní letadlo. „Z právního hlediska to byli obyčejní občané, nesměli se dopustit žádného násilí,“ řekl před soudem.
Pulatrov, který jako velitel jednotky ochrany složené z jeho výsadkářů byl nedaleko odpalovacího stanoviště BUKu, se jako jediný snažil u soudu aktivně hájit prostřednictvím vzkazů nahraných na video a tří advokátů (jeden z nich byl ruský a díky tomu se Moskva dostala ke spisu). Soud ho nakonec osvobodil.
Ostatní tři dostali doživotí a soud jim nařídil zaplatit nejméně 16 milionů eur (390 milionů Kč) odškodného. Nejznámější ze z nich, Igor Girkin - Strelkov, bývalý důstojník ruské kontrarozvědky FSB a v povstaleckém Donbasu v době útoku na civilní letadlo působil jako ministr obrany separatistů. Svérázný člověk, smýšlením monarchista a fanatický ruský šovinista, byl ale zakrátko funkce zbaven a vrátil se do Ruska. Stal se pak jedním z nejvýraznějších kritiků Vladimira Putina z ještě radikálnějších pozic, než je on sám. I na Putinův režim to bylo moc, loni v červenci byl zadržen, obviněn z extremismu a poslán na čtyři roky do vězení.
Dubinskij, spolupracující s ruskou vojenskou rozvědkou GRU, vedl její povstaleckou analogii. Podle Bellingcatu si objednal dodání komplexu Buk povstalcům. Zajišťoval rovněž jeho přepravu na Ukrajinu a transport zpět do Ruska. Dubinského skupina údajně sehrála klíčovou roli v rozhodnutí o sestřelení letadla.
Charčenko, jediný občan Ukrajiny ze skupiny obviněných, byl velitelem rozvědky GRU. V březnu 2020, když měl začít soud, ho separatistické úřady v Doněcku vzaly pod marginálním obviněním z přechovávání zbraní (používá se vůči každému, koho je třeba zavřít) do vazby, zřejmě aby se předešlo podobnému případu jako byl únos Cemacha agenty SBU a Charčenko by pak u soudu nevyzvonil vše, co ví.
Stíhat i Putina?
Případ MH-17 v současné době zastínila mnohá jiná ruská zvěrstva vůči napadené Ukrajině. Přesto tím, že se podařilo postavit před soud konkrétní osoby a vinu jim dokázat, byť bez jejich osobní účasti, ukazuje cestu při vyšetřování dalších válečných zločinů, kterých už jsou teď bezpochyby desetitisíce.
Připravuje se obžaloba pro další osoby. Vyšetřovatelé také zjistili, že dodávku BUKu separatistům zřejmě osobně schválil Vladimir Putin. Nestíhali ho ale, protože dospěli k závěru, že se na něj jako na hlavu cizího státu vztahuje imunita. To by se právě do budoucna mohlo změnit.
