Dva nové jaderné bloky v Dukovanech postaví korejská společnost KHNP. A pokud se bude stavět ještě v Temelíně tak je zakázka také jejich. Ve středu tak rozhodla vláda a bylo to její možná nejdůležitější rozhodnutí ve funkčním období. Už v případě Dukovan jde o největší tuzemskou investici, když jeden blok přijde na dvě stě miliard korun v současných cenách. Vedení ČEZ a vláda tak dospěly k rozhodnutí, s nímž řada expertů nepočítala. Favorizována byla francouzská EdF, jako evropská firma, navíc ze země, která umí v Bruselu leccos zařídit, což je při stavbě jaderných elektráren dost důležité, protože velká část unie atomu stále nepřeje.
Pro nezaujaté laiky ale byli Korejci od samého počátku zajímavějším partnerem, protože na rozdíl od Francouzů, co stavěli, to postavili v termínu a podle schváleného rozpočtu. Akce EdF v Britském Hinkley Point, ve Finsku i v domácím Flamanville, byl jeden velký problém od počátku až do konce. A v Británii ten konec dokonce ještě není ani v dohledu. Také zprávy o cenách vyznívali pro Korejce příznivěji.
Na druhou stranu KHNP postavila doma 25 bloků, ale v zahraničí teprve nedávno dokončili jedinou elektrárnu Barakh se čtyřmi jadernými bloky ve Spojených arabských emirátech. A Evropa prostě má svá specifika, která je dobré znát. KHNP to nyní zažívá v Polsku, kde získali zakázku na stavbu dvou bloků, jenže se dohodli s minulou vládou a ta nová, Tuskova, se tváří tak, že neví, jestli se vůbec bude stavět. To se snad v Česku nestane.
I když samotné rozhodnutí o dodavateli je vlastně jen hodně viditelný a slyšitelný, nicméně jen drobný krůček. Než se kopne, zbývá ještě mnoho udělat. Vláda nemá zatím žádné rozhodnutí o financování výstavby a už vůbec ho nemá odsouhlasené v Bruselu, což je nezbytné, protože jde o státní pomoc. Tam zatím proběhla jen notifikace pro jeden z dvou dukovanských bloků. A nedopadla úplně ideálně, protože způsob státní pomoci je omezen tak, že bude vlastně zbytečně prodražovat vyrobenou elektřinu. Na druhý blok by to mělo trvat ještě rok a půl. Těch odpůrců atomu s velkým vlivem je stále dost. Dopadne to podruhé lépe?
Kromě toho musí vláda s ČEZ, jako současným investorem výstavby vyřešit majetkové uspořádání, protože akciová společnost není schopna nést na hřbetě dluh na dva bloky a existující smlouva počítá jen s jedním. Součástí té smlouvy je ale ustanovení, podle něhož může ČEZ svou dceřinou společnost EDU II, která má stavět, převést za určitých okolností do stoprocentního vlastnictví státu. Ale také může stát převzít celý ČEZ a vykoupit minoritní akcionáře, kteří o to docela dost stojí. Možností je mnoho a mělo by už být rozhodnuto. Taková transakce trvá nějaký čas a měla by se stihnout do podpisu smlouvy.
A pak jsou zde i praktické problémy. Zdroje chladící vody v Dukovanech uchladí maximálně ještě jeden reaktor, ale druhý už ne. To by vyžadovalo jinou technologii se zřejmě vyšší cenou, nebo odstavení starých bloků. V polovině čtyřicátých let dovrší povolenou šedesátiletou životnost hned dva starší bloky, ale ve světě se už diskutuje o prodloužení provozu starých elektráren na osmdesát let a dostavení by možná bylo jen zbytečnou ztrátou.
Rozhodnutí o stavbě jaderky je ekonomicky hodně riskantní krok. Přistupujeme k němu v turbulentní geopolitické situaci i politicky nepředvídatelném střídání politických generací v celé Evropě. Daňoví poplatníci i spotřebitelé mohou zaplakat. Ale stejně, nebo ještě více riskantní jsou alternativní cesty v energetice. A úplně nejriskantnější je nedělat nic, jak doposud. Něčím svítit a topit budeme muset. A je dobře, že vláda k rozhodnutí vykročit touto cestou našla odvahu.
