Patnáct. Tolik ruských (plus šestnáct běloruských) sportovců by se mělo představit na letních olympijských hrách v Paříži. Je to moc, nebo málo?
Pro některé aktivisty, jako je například hokejový olympijský vítěz a v současnosti kandidát na senátora Dominik Hašek, české vládní politiky nebo pro válkou postižené Ukrajince je to moc. Nechtějí ve Francii vidět žádného. Tento morální maximalistický požadavek ale naráží na to, že olympiádu sice pořádá Mezinárodní olympijský výbor (MOV), ale sportovci předtím procházejí sítem jednotlivých sportovních federací. A každá federace se na to dívá trochu jinak. V kolektivních sportech Rusové a Bělorusové nesoutěží už dva roky v ničem, to platí i pro olympiádu. Ale individuální starty v olympijském klání jim úplně zakázaly jen federace atletiky a surfingu. Desítky dalších nikoli. Tím se pro Rusy nějaké šance otevřely. Zvláštní komise MOV u toho ale ještě posuzovala, zda Rusové nepodporovali veřejně agresi na Ukrajině, nebo zda nebyli členy vojenských a policejních sportovních klubů. Pokud ano, přišla rovněž stopka.
Hry jsou globální
Problémem celé akce je ovšem to, že úplný zákaz startu Rusů má sice podporu v Evropě či ve Spojených státech, ale rozhodně ne ve většině států světa. Přitom o olympiádě nerozhoduje jen pohled Západu, to je naivní představa. Hry jsou globální záležitostí. Na světě přitom existují další režimy, které masakrují lidi i na cizím území, ale ty na olympiádu jedou…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
