Cyril Höschl: Zázračné vyléčení v psychiatrii jsem zažil. Vinou chyby lékárníka, nikoliv zásahem pánaboha
Pane profesore, byl jste ve své praxi někdy svědkem zázračného vyléčení? Moc by mne zajímalo, jestli je v psychiatrii něco takového vůbec možné. Jana Veselá, Třebíč
A víte, že ano? Na pozadí některých psychotických poruch je změna v jistých neuropřenašečových systémech v mozku, jež se někdy označují jako takzvané psychotogenní dráhy. Přenosy vzruchů jsou na nich zprostředkovány například dopaminem, serotoninem a excitačními aminokyselinami a zasahují do nich látky, jako je psilocybin, ketamin, LSD či atropin. To umožňuje nejen modelovat s využitím těchto látek některé duševní poruchy, ale také vysvětlit psychické příznaky při různých intoxikacích. A právě otravě atropinem vděčím za zážitek zázračného vyléčení psychiatrického případu.
V úsvitu mé psychiatrické kariéry jsem na stáži v psychiatrické léčebně Bohnice přijal pacienta, který byl poslán k hospitalizaci s podezřením na schizofrenii. Při přijetí měl akutní bludy a halucinace. Ačkoli jsem hned po škole ještě neměl dostatek klinických zkušeností, něco se mi na něm hned ze začátku přece jenom nezdálo. Především bylo podivné, že měl zrakové halucinace, což u schizofrenie nebývá a svědčí to pro organický původ poruchy. Průběh byl velmi bouřlivý a pacient se zdál být terapeutickým oříškem.
Vybaven ještě čerstvými školními znalostmi z medicíny jsem se ho zeptal, co všechno bere za léky. Upoutaly mne „dělané“ prášky „na žaludek“, které mu kdosi předepsal na žaludeční vřed. Ten bývá sycen kyselými žaludečními šťávami. Jejich sekrece se dá tlumit právě atropinem. A vskutku – na jeho magistraliter (= rozepsaném a v lékárně připraveném) receptu byl atropin. Atropin je alkaloid, který má anticholinergní (tj. sekreci žaludečních i jiných šťáv tlumící, ale také například halucinogenní) účinky. Je obsažený v rostlinách, jako je rulík zlomocný (Atropa belladonna), blín černý, durman nebo mandragora lékařská.
Nota bene název alkaloidu je odvozen právě od rulíku zlomocného, jehož jméno je zase odvozeno od řecké bohyně osudu Atropos, která rozhoduje o životě a smrti. Jelikož mi bylo divné, že by se po tak nízké dávce atropinu, jaká se dávala do prášků na žaludek, vyskytly příznaky intoxikace, jež by vysvětlovaly klinický obraz psychózy, poslal jsem několik kapslí pacientových „dělaných prášků“ na toxikologický rozbor.
A hle, bingo. Lékárník se v množství substance, kterou míchal do prášku, spletl o dvě desetinné čárky, takže pacient byl nepochybně otráven atropinem. Stačilo odebrat mu „prášky na žaludek“ plus přidat na zklidnění nějaké slabé antipsychotikum a zázrak byl na světě: do tří dnů bylo po psychóze a pacient byl jako rybička. Jestliže se tedy ptáte, zda i v psychiatrii může dojít k zázračnému vyléčení, pak vězte, že sice ano, ale přihodí se to tak jednou za padesát let, a to ještě vinou chyby lékárníka, nikoli pánaboha. Tam je to složitější.
